Tajné dokumenty o afghánské válce: Spojené státy jsou v šoku

Sto let které nemáme

Američtí vojenští i političtí představitelé roky tvrdí, že rekonstrukce Afghánistánu je nejen možná, ale že úspěšně probíhá, připomíná prestižní server. Dodává, že v soukromí však tyto osoby přiznávají to, co je dlouho zřejmé i těm nejméně bystrým pozorovatelům.

"Chyběly nám základní znalosti o Afghánistánu - nevěděli jsme, co děláme," cituje newyorský deník generála Douglase Lutea z roku 2015 pronesená v jeho rozhovoru s generálním inspektorem pro obnovu Afghánistánu.

Pochmurný výhled na dosažení čehokoliv, co by šlo nazvat vítězstvím, se otevřel téměř bezprostředně po svržení vlády Tálibánu v roce 2002, upozorňuje editorial. Poukazuje, že i tehdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld zakončil zvoláním "Pomoc!" své memorandum z jara 2002, které avizovalo, že američtí vojáci z Afghánistánu neodejdou, dokud se v zemi nestane něco, co zajistí její stabilitu.

O rok později Rumsfeld, který řídil armádu s největšími zdroji na světě, přiznal, že nemá absolutně ponětí, kdo jsou vlastně v afghánském kontextu "ti zlí", nastiňuje renomovaný deník. Doplňuje, že i proto není po 18 letech bojů a bilionu utracených dolarů vláda v Kábulu stabilní natolik, aby fungovala bez podpory amerických vojáků a jen málo nasvědčuje tomu, že někdy bude.

"Časový rámec pro vytvoření silné centrální vlády je 100 let, které nemáme," cituje New York Times nejmenovaného představitele amerického ministerstva zahraničí pronesená před vyšetřovateli v roce 2015. Konstatuje, že přiznání nesplnitelnosti cíle by ovšem znamenalo připustit selhání, a proto pokračuje vytváření mýtů, přetrvává institucionální setrvačnost a Pentagon udržuje v Afghánistánu na 13 tisíc vojáků.

Americký prezident Donald Trump minulý měsíc na afghánské základně Bagram americké vojáky ujistil, že jim vždy bude patřit vítězství na bojišti, připomíná vlivný server. Odkazuje však na slova nejmenovaného člena americké Národně bezpečnostní rady z roku 2014, že skutečný rozkaz zní: "Vaším úkolem není vyhrát, ale neprohrát."

Krvavý pat

Afghánský konflikt je dlouho v krvavém patu, stál život více než 2.400 amerických vojáků a více než 38 tisíc afghánských civilistů, zranění utrpělo 20 tisíc příslušníků amerických sil a bezpočet místních obyvatel, uvádí editorial. Rekapituluje, že Tálibán nyní ovládá většinu země, která chrlí uprchlíky a opium, jehož produkce čtyřnásobně vzrostla.    

Trumpova administrativa vede s Tálibánem rozhovory o ukončení konfliktu, ale nemá žádné výsledky, upozorňuje New York Times. Podotýká, že v září americké letectvo svrhlo v Afghánistánu více munice než v jakékoliv jiném měsíci za uplynulou dekádu a civilní oběti jsou děsivě vysoké.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Americké selhání v Afghánistánu může některým Američanům připadat překvapivé," připouští renomovaný server. Zdůrazňuje, že překvapení by však neměli být ti kongresmani, kteří zahájení války odhlasovali, opakovaně schvalovali její financování a rezignovali na svou povinnost dohlížet nad jejím vývojem.

Senátor Josh Hawley z výboru pro ozbrojené složky vyjádřil v souvislosti s uniklými dokumenty své zděšení nad otevřeným falšováním a říkáním polopravd, senátorka Kristen Gillibrandová ze stejného výboru zase mluví o rozporech s tím, jaké záruky výbor dostával o ucelené strategii a blízkém vítězství v Afghánistánu, poukazuje editorial. Považuje za šokující a znepokojivé, že kongresmani, kteří dohlížejí nad armádou, jsou zděšeni obsahem dokumentů, jejichž zveřejnění předcházely tři roky soudních žalob.

Zveřejněné materiály jsou součástí zprávy s názvem "Získané poznatky" sestavené generálním inspektorem pro obnovu Afghánistánu na základě rozhovorů z let 2014-2018, vysvětluje prestižní deník. Konstatuje, že mezi tyto poznatky spadá například ničivý dopad korupce, nedostatečná strategie a odpovědnost, respektování ujišťování vojenského velení politiky či iluzorní myšlenka, že Spojené státy, nikoliv Afghánci, kontrolují to, co se v zemi děje.

Neexistuje mnoho důkazů o tom, že by se americká vláda z těchto poznatků poučila, kritizuje New York Times. Deklaruje, že dokud budou vojenští velitelé a politici dohlížející na válku v Afghánistánu tvrdit, že jejich strategie funguje, není naděje, že by se někdy něco změnilo.