KOMENTÁŘ | Donald Trump: Zrádce, co hází zodpovědnost za své chyby na jiné

Pošlapal hroby mrtvých vojáků

Když se v roce 2021 Američané stáhli z Afghánistánu, mnozí za následný nástup Tálibánu k moci vinili tehdejšího prezidenta Joea Bidena. Skutečnost je však složitější – základy tohoto odchodu položil už Donald Trump, když dne 29. února 2020 s Tálibánem uzavřel kontroverzní dohodu. 

Bidenova administrativa se ocitla v pasti – porušení dohody by znamenalo vystavení třinácti tisíc amerických vojáků hrozbě útoků ze strany Tálibánu. Stažení tak bylo spíše nevyhnutelností než volbou.

Jediným podpisem Donald Trump zradil nejen Afghánce, ale i Američany, kteří v zemi bojovali po dvacet let. Jeho dohoda s Tálibánem však znamenala zradu i pro spojenecké vojáky, včetně Čechů, kteří v bojích padli. Z řad armád Severoatlantické aliance zahynulo 3 579 vojáků, z toho 14 z České republiky. Celkově konflikt stál život více než 134 tisíc vojáků, kteří bojovali proti Tálibánu, HIG, Al-Káidě a dalším teroristickým organizacím. 

Tálibán okamžitě po odchodu amerických vojsk zahájil bleskovou ofenzivu, která vedla k pádu afghánské vlády a obsazení Kábulu 15. srpna 2021. Evakuace amerických občanů a afghánských spojenců se proměnila v chaotickou a krvavou operaci, jejíž selhání bylo přičítáno Bidenově administrativě.

V roce 2020 udělal Trump to, co umí nejlépe – zajistil, aby důsledky jeho rozhodnutí dopadly na někoho jiného. V rámci doktríny „America First“ uzavřel dohodu s Tálibánem, přičemž si musel být vědom, že jeho chaotický styl vládnutí sníží šance na znovuzvolení. 

Následnou krizi a pád Afghánistánu tak nechal na další administrativu, která si odnesla odpovědnost za jeho dědictví. Zároveň si tím otevřel cestu k budoucímu boji o Bílý dům v roce 2024, kde se mohl prezentovat jako ten, kdo válku „ukončil“ – aniž by musel čelit důsledkům nebezpečných rozhodnutí.

Hlavní je Nobelova cena

Teď se Trump chystá zradit své evropské spojence. Bezostyšně jedná s Vladimirem Putinem, naznačuje, že Ukrajina by mohla připadnout Rusku, a odmítá její členství v NATO. Místo podpory napadené země tak otevírá dveře ruské agresi, čímž ohrožuje nejen Ukrajinu, ale i bezpečnost celé Evropy.

Pomocí hrozeb vysokými cly si Trump omotává kolem prstu slabé evropské politiky, kteří se pod tlakem začínají řídit jeho pravidly. Výsledkem je postupné oslabování podpory Ukrajiny, zatímco Evropa se stává rukojmím jeho politického vydírání. Tvrdí, že chce vyjednávat o míru, ale zároveň se od něj distancuje. Nejraději by uzavřel svůj oblíbený "deal", dal od celé věci ruce pryč – a místo toho se věnoval okupaci Pásma Gazy, Grónska nebo Panamy.

Nejvíce by mu lahodila nehynoucí sláva za ukončení války na Ukrajině – bez ohledu na podmínky. A pokud by z toho byla Nobelova cena míru, tím lépe. Že Rusko může během několika let zaútočit na Evropu i USA? To ho netrápí, protože v té době už pravděpodobně nebude v úřadu – a zanechá po sobě svět v chaosu.

Dělá zrádce z ostatních

Když Trump nastoupil do úřadu a začal prosazovat svou sílu, někteří evropští politici mu téměř okamžitě padli k nohám. S postupujícími vyjednáváními o míru na Ukrajině jich bude jen přibývat, protože si uvědomí, že Evropa ponese hlavní tíhu jeho zajištění. Ta přitom s nesením jakékoli tíhy tradičně zápasí – natož s tak obrovskou výzvou, jakou je mír mezi Ukrajinou a Ruskem.

Zůstává velkou otázkou, zda na jeho hru Evropa přistoupí. Pokud však selže v udržení míru, zbývá jediný možný scénář – Rusko nabude na síle natolik, že mu absorbování Ukrajiny nebude stačit a vyrazí dál na západ. Tím by se nevyhnutelně dostalo do války i se Spojenými státy, a to z prostého důvodu – USA své spojenecké závazky vůči Evropě nepřeruší. A příští prezident? Ten už pravděpodobně bude mít dostatek rozumu, aby pochopil skutečný význam vzájemné obrany.

Opět se odehraje přesně to, co Trump tolik miluje. Ukrajina bude rozervaná, evropští spojenci oslabeni a Rusko povede další ničivou válku. Přesto vina nepadne na jeho bezohlednou zahraniční politiku, ale na administrativu nového amerického prezidenta. Trump tak opět unikne odpovědnosti, zatímco svět bude řešit důsledky jeho rozhodnutí.