Blíží se mír na Korejském poloostrově? Profesor poukazuje na zásadní problém

Mír není vyloučený, ale ani pravděpodobný

Otázka však podle profesora směřuje k jinému problému. "Bude dohoda o příměří podepsaná nikoliv reprezentanty států, ale vojenskými veliteli nahrazena mírovou smlouvou?" táže se politolog. Soudí, že taková možnost není v horizontu nadcházejících pěti let zcela vyloučená, byť je krajně nepravděpodobná.

Problémem je to, že neexistuje žádná jasná cesta k uzavření smlouvy, která by byla přijatelná pro všechny strany, konstatuje odborník. Dodává, že to se zřetelně ukazuje, pokud si uvědomíme, co by mírová smlouva či mírový stav znamenal pro Severní Koreu.

"Obecně Severní Korea pohlíží na mírovou smlouvu jako na bilaterální dohodu, kterou by uzavřela se Spojenými státy, která by urovnala významné problémy a nastartovala proces vzájemného uznání a normalizace diplomatických vztahů," píše Haggard. Podotýká, že Pchjongjang takovou smlouvu někdy podmiňuje mnoha předběžnými kroky, jindy ukazuje větší flexibilitu a připouští vzájemné ústupky.

Severokorejské požadavky zahrnují úplné stažení amerických vojsk z poloostrova, zastavení společných americko-jihokorejských vojenských cvičení, uvolnění jednostranných a nyní i mezinárodních sankcí a vágně, ale často vzývané "ukončení nepřátelské politiky" Spojených států, nastiňuje expert. Doplňuje, že Washington se naopak konstantně zaměřuje na to, aby KLDR plnila své závazky vyplývající ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Od prvního testu severokorejské jaderné zbraně v roce 2006 toto ve skutečnosti znamená zničení existujících prostředků, upozorňuje profesor. Konstatuje, že dosažení tohoto výsledku je nyní mnohem těžší než v případě jednání, která vedla americká administrativa prezidenta Baracka Obamy s Íránem, který neučinil zásadní jaderný průlom.  

"Je mimořádně obtížné si představit amerického prezidenta podepisujícího mírovou smlouvu s jadernou Severní Koreou, neřkuli postupujícího k formálnímu nahrazení příměří novým mírovým uspořádáním," pokračuje politolog. Pokládá proto otázku, z čeho pramení ona malá, ale existující šance na mír.

Nelze věřit v zázraky

Jestliže se jednání úzce zaměřená na jaderný program ukázala jako neprůchodná, je možná na čase smést vše ze stolu a začít nové bilaterální rozhovory, nejprve navázat na americko-severokorejské summity probíhající od roku 2018 a následně přejít k multilaterálnímu formátu, až uzraje čas, naznačuje Haggard. Dodává, že taková jednání by se měla pokusit vyřešit opakující se problém načasování, tedy kdo učiní první krok, načrtnutím uceleného plánu k vzájemnému uznání a mírovému stavu, který nebude zahrnovat žádné předběžné podmínky.   

V současné době je ale jasné, že pro takovou iniciativu chybí vůdčí síly, přiznává profesor. Poukazuje, že stávající americký prezident Donald Trump dal otevřeně najevo, že nemá zájem řešit problém před listopadovými volbami, přičemž Washington rovněž neposkytl jihokorejskému prezidentovi Mun Če-inovi velký manévrovací prostor, aby rozvíjel s KLDR kontakty.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo v praxi odmítá téměř vše, co může Soul zkusit ve vztahu k Pchjongjangu, čímž zvyšuje napětí mezi Washingtonem a Soulem, které pramení z přehnaných požadavků Spojených států vůči Jižní Koreji v otázce mezikorejského dialogu, uvádí akademik. Táže se proto, zda by si v případě volebního vítězství Joe Bidena vedla nová americká administrativa lépe.

"Upřímně o tom pochybuji, ale zřejmě ne kvůli nedostatečné snaze," píše Haggard. Za smutnou skutečnost považuje to, že KLDR je se svými jadernými zbraněmi velmi spokojená, a proto politolog nevkládá velké naděje v možnost, že rozšíření pobídek vůči Pchjongjangu či další utužení sankcí přinese jiný výsledek.

Rada vycházející z tohoto pesimismu ovšem zcela pesimistická není, zdůrazňuje odborník. Soudí, že Biden by mohl poskytnout jihokorejskému prezidentovi větší prostor, a to již z důvodu, že zmírnění jistého napětí ve vztahu Washingtonu se Soulem by zřejmě posílilo věrohodnost odstrašování Severní Koreji.

Štědřejší nabídka Pchjongjangu by mohla být užitečná jen za předpokladu, že tamní režim zázračně změní přístup ke svému jadernému a raketovému programu, domnívá se profesor. Podotýká, že víra z zázraky ale netvoří politiku, žijeme ve světě zadržování, a tak příměří na Korejském poloostrově zůstane ještě nějakou dobu jeho součástí.