Trumpova zbrojní pomoc přináší Ukrajině úlevu. Brzy se ale může dostavit zklamání

Trump sice dovolil evropským spojencům v rámci NATO, aby zakoupili americké zbraně pro Ukrajinu – včetně mimořádně potřebných střel Patriot a baterií, které je vypouštějí – ale zůstává otázkou, zda to bude stačit. Prezident hovořil dokonce o tom, že jedna členská země NATO má až 17 systémů, které může „postrádat“. Bez ohledu na skutečnou velikost tohoto balíku se jedná o krátkodobou, ale životně důležitou pomoc pro obranu před ruskými balistickými raketami.

To, co však v oznámení chybělo, je stejně důležité jako to, co zaznělo. Chyběla výzva k okamžitém sekundárním sankcím vůči zemím, které stále nakupují ruské energetické suroviny. Návrh zákona v americkém Senátu počítal až s 500% clem na obchod s těmito státy – což by mohlo tvrdě zasáhnout ruské finance.

Zavedení takových sankcí by však zároveň znamenalo střet s Čínou a Indií – jednou hlavním americkým rivalem, druhou strategickým spojencem. Dopady na energetický trh by byly citelné a USA by samy čelily vyšším cenám ropy. Výsledkem je, že Trump se uchýlil k opožděné výhrůžce sankcemi za 50 dní, která je vůči Rusku téměř bezzubá – protože obchod mezi Moskvou a Washingtonem je už nyní minimální.

Tímto krokem získal Vladimir Putin prostor až do září, aby buď ovlivnil dění na bojišti, nebo přiměl Trumpa změnit postoj. V ideálním scénáři by Indie a Čína mohly začít ustupovat od ruské ropy – což je ale málo pravděpodobné, vzhledem k jejich závislosti a složitosti procesu. Ani Peking, který opakovaně deklaroval, že nemůže připustit ruskou porážku, není připraven vyvíjet skutečný tlak na Moskvu.

Trump tímto potvrzuje, že stále věří tomu, že Rusko lze přesvědčit k míru – a že Kreml po míru skutečně touží. Podobnou „ultimátní“ lhůtu už Trump stanovil dříve – a Putin ji vždy ignoroval.

Změna tónu v Trumpově postoji k válce je ale přesto patrná. V jednom momentu se zřetelně vyhnul označení Putina za vraha a vylíčil, jak mu jeho manželka často připomíná devastující útoky ruských dronů na Kyjev.

Trump tak prochází jakousi politickou „roční dobou Putina“: jaro nadějí, krátké léto diplomatických pokusů v Istanbulu, podzim zklamání – a nyní zima nespokojenosti, kterou dříve charakterizovala Bidenova administrativa. A přesto – i po šesti měsících diplomatických snah, z nichž mnohé byly formální a požadavky Moskvy maximalistické – Trump stále věří, že Kreml lze přimět k ukončení války dobrovolně.

Zároveň se vyhýbá těžším rozhodnutím. Žádné nové americké peníze Ukrajině neposílá, veřejně nezazněly ani konkrétní zmínky o dodání dalších zbraňových systémů. Jeho nová politika vůči Ukrajině se tedy proměnila spíše v atmosféře než v konkrétních činech.

Zůstávají známé prvky: USA neplatí účet, vše platí spojenci. Akce se odkládají na základě termínů, místo aby přišly okamžité důsledky za nečinnost. A nadále přetrvává těžko pochopitelná víra, že Putin hledá cestu k míru.

Pro Ukrajinu je to bezprostřední úleva – ale brzy může přijít znovu známý pocit zklamání.