Rusko přestalo zveřejňovat demografická data. Co chce Kreml skrývat?

Tento krok znamená zásadní problém nejen pro výzkumníky, kteří na základě těchto údajů sledovali dopady války na Ukrajině, ale i pro běžnou státní správu. Statistiky o porodnosti, úmrtnosti nebo regionálních trendech totiž tvoří základ pro plánování veřejných služeb — od škol po zdravotnictví. Deník Bereg požádal o vysvětlení jednoho z ruských demografů, jehož poznatky přinesl ve spolupráci s Meduzou.

Podle odborníků byly staženy prakticky všechny měsíční demografické přehledy: absolutní počty narozených, zemřelých, sňatků a rozvodů — jak v celostátním měřítku, tak v jednotlivých regionech. Úplně zmizela také detailní roční data o příčinách úmrtí. Ačkoli oficiálním důvodem má být vládní nařízení, důvěryhodné vysvětlení se veřejnost dozvěděla jen díky soukromé korespondenci statistika Dmitrije Kobaka s Rosstatem. Jiné případy byly odůvodněny „technickými problémy“ nebo změnami dokumentace, což odborníci označují za výmluvy.

Momentálně zůstaly k dispozici jen dvě ukazatele — celková porodnost a porodnost třetího a dalšího dítěte, uváděné po regionech s 12měsíčním zpožděním. Tyto statistiky však slouží hlavně jako klíčové výkonnostní ukazatele pro regionální guvernéry, a protože je nelze ověřit, výrazně stoupá riziko manipulace s daty.

Regionální matriky, které dosud pravidelně zveřejňovaly statistiky o narozeních, úmrtích nebo sňatcích, rovněž stáhly svá data z internetu. Zmizely tabulky, přestaly být aktualizovány weby — během měsíce, od poloviny května do poloviny června, došlo k faktickému utajení veškerých údajů.

Demografové spojují začátek tohoto trendu s nápadným zpožděním zveřejnění údajů za březen 2025. Rosstat tehdy zveřejnil pouze národní součet, zaokrouhlený na stovky a sečtený od začátku roku. Těsně předtím však data z matrik ukazovala dramatický nárůst úmrtnosti — až o 40 % v některých oblastech, v průměru o 15 %. To bylo zřejmě důsledkem mimořádně silné epidemie chřipky a respiračních onemocnění, která udeřila nezvykle na jaře. Z toho důvodu je možné, že zatajování údajů má za cíl skrýt nepříznivé výsledky úmrtnosti.

Nejde jen o nemožnost sledovat dopady války na Ukrajině. Bez demografických údajů nelze objektivně řídit státní politiku — od plánování škol a školek po rozhodování o sociálních dávkách. Například v roce 2020 byla změna pravidel pro tzv. mateřský kapitál (přesun podpory z druhého na první dítě) odborníky kritizována jako neefektivní. A právě díky datům se to později potvrdilo. Dnes by podobné vyhodnocení nebylo možné.

Demografové zmiňují i konkrétní příklady, kde budou chybějící údaje překážet v hodnocení veřejných politik. Třeba Vologdská oblast tvrdí, že omezením prodeje alkoholu bojuje proti vysoké úmrtnosti. Ale bez údajů není možné zjistit, zda opatření vůbec funguje. Podobně v Nižněnovgorodské oblasti spustili ambiciózní porodnostní program, jehož účinky teď nebudou zjistitelné.

Demograf upozorňuje, že podobné praktiky skrývání dat mělo už sovětské vedení v 70. letech, když se životní úroveň propadala a očekávaná délka života stagnovala nebo klesala. Podobnou cestu zvolilo i Bělorusko po roce 2020. Tamní statistický útlum trval čtyři roky a zpřístupněná čísla jsou podle expertů dnes téměř k ničemu.

Na rozdíl od úmrtnosti nejsou trendy v porodnosti v Rusku zcela negativní. Země se sice nachází ve fázi tzv. druhého demografického přechodu, kdy ženy odkládají první dítě a porodnost klesá, ale vysoký podíl početných rodin zatím drží celkovou plodnost na hodnotě kolem 1,4 dítěte na ženu — což je víc než v mnoha evropských zemích.

Roli zde hraje jak státní podpora (mateřský kapitál), tak i rostoucí religiozita a sociální návyky. Podle odhadů se Rusko od roku 2022 posunulo v globálním žebříčku porodnosti o 11 míst vzhůru — hlavně kvůli hlubšímu propadu porodnosti na Západě. Klíčový problém ale zůstává nízká porodnost druhých dětí, která klesla po zmiňovaném přesunu finanční podpory.

Nejlepším ukazatelem úmrtnosti je podle expertů očekávaná délka života, protože bere v úvahu věkovou strukturu populace. Ta v Rusku dlouhodobě zaostává zejména u mužů. Po rozpadu SSSR a v turbulentních 90. letech klesla mužská naděje dožití až na 58 let.

Situace se začala zlepšovat až po roce 2006, a to díky restrikcím v prodeji alkoholu a zavedení systému UFAIS, který sledoval pohyb alkoholu. Mezi lety 2006 a 2020 se mužská naděje dožití zvýšila o 9 let — z 59 na 68. Šlo o největší zlepšení v dějinách moderního Ruska.

Pak ale přišel covid, jehož dopady Rusko podle expertů zcela podcenilo, a krátce poté válka. Výsledkem je opětovný pokles životní úrovně a podle odhadů i délky života. Reálně tak dnes může být naděje dožití mužů v Rusku zpět na 66 letech — i když bez dat to nikdo přesně neví.

Odborníci se obávají, že bez přístupu k veřejným datům se výzkum přesune do „utajeného režimu“. Výzkumníci na státních institucích sice zřejmě budou mít data dál k dispozici, ale pod označením „pouze pro služební potřebu“. Budou tak vznikat tajné zprávy pro tajné úředníky, kteří už tak data ignorovali — a teď k nim ani nepřijde veřejná zpětná vazba.

Podle odborníků je to návrat k sovětským praktikám. Jenže tehdejší statistická mlha skrývala systémový kolaps, který nakonec přispěl k rozpadu impéria. Skrytí současné demografické krize tak může být pro dnešní Rusko ještě fatálnější.