Kdo umožňuje přežívat režimu v KLDR? Historik vystoupil se závažným obviněním

Jeden díl z mnoha

Experti proti tomu dlouho tvrdí naprostý opak, vyzdvihuje autor komentáře. Konstatuje, že podle jejich názoru je přežití KLDR hluboce závislé na zahraniční pomoci a dotacích z cizích zemí.

Množství analýz z poslední doby se soustředí vazby režimu Kim Čong-una na Čínu, což považuje Episkopos za oprávněné. Podotýká, že čínské dodávky potravin i energií jsou nepostradatelné pro udržení sužované severokorejské ekonomiky nad vodou.

"Ale i když je takto důležitá, čínská pomoc představuje pouze jeden díl v širší, pokoutné obchodní síti, kterou KLDR využívá k obcházení mezinárodních sankcí, které jsou na ni uvalené," píše historik. Dodává, že v posledním desetiletí Severní Korea pěstuje především plodné ekonomické vztahy s Ruskem, svým severním sousedem a někdejším studenoválečným spojencem.

Rusko, které je stejně jako Čína stálým členem Rady bezpečnosti OSN, v poslední dekádě podepsalo prakticky každý větší mezinárodní sankční balíček cílící na Severní Koreu, upozorňuje Episkopos. Poukazuje, že Kreml tak sice nadále mezinárodní snahy usnadnit jaderné odzbrojení Korejského poloostrova verbálně podporuje, ale smíšené zkušenosti s ruským vynucováním sankčních rezolucí poskytují méně jednoznačný obraz.  

Poslední tři rezoluce Rady bezpečnosti č. 2371, 2375 a 2397 týkající se KLDR obsahují například stále přísnější opatření, která mají znemožnit Severokorejcům pracovat v zahraničí, protože Pchjongjang využívá celou jejich mzdu - nebo přinejmenším její většinu - k vlastnímu přežití, nastiňuje odborník. Dodává, že podle některých odhadů zahraniční pracovníci vydělávají severokorejskému režimu až půl miliardy dolarů ročně.

Rusko nicméně příliš nespěchá s repatriací zhruba 30 tisíc Severokorejců, kteří se v posledních letech vydali na sever, aby pracovali na ruském dálném východě, upozorňuje Episkopos. Konstatuje, že podle ruského ministerstva zahraničí sice zbývá deportovat poslední tisícovku takových pracovníků, ale experti se domnívají, že Moskva využívá právní skuliny v podobě studentských víz ke každoročnímu najímání tisíců nových severokorejských pracovníků.

Ruská součinnost je klíčová

"Moskva také nadále jedná jako jeden z největším severokorejských dodavatelů energií, pohrdajíc četnými sankcemi zakazujícími export energií do KLDR," pokračuje historik. Odkazuje na statistiky OSN, podle kterých Rusko každoročně vyveze do Severní Koreje ropu v objemu tisíců tun.  

Přesnější odhady jsou obtížné s ohledem na způsoby, kterými ruští a severokorejští prostředníci provozují v posledním desetiletí sofistikovanou obchodní síť, uvádí autor komentáře. Vysvětluje, že desítky severokorejských těžebních společností dováží ropu skrze zahraniční zprostředkovatele z asijsko-pacifického regionu.

Takové transakce je těžké vysledovat, navíc americké ministerstvo financí poukazuje také na praxi nelegálního překládání nákladu z lodě na loď, k němuž dochází pod záštitou mnoha vrstev padělaných dokumentů, upozorňuje Episkopos. Doplňuje, že zásilky ropy určené pro Čínu bývají v tichosti doručeny do ruského pohraničního města Chasan a následně pašovány po železnici do nedalekého severokorejského města Rason.    

Rusko působí také jako zprostředkovatel mezi Severní Koreou a dalšími obchodními partnery, poukazuje odborník. Zmiňuje tvrzení západních tajných služeb, že KLDR opakovaně využívá ruské přístavy Nachodka a Cholmsk na Dálném východě coby uzly pro dodávky svého uhlí do Jižní Koreji a Japonska, čímž porušuje sankční režim.

Rozsáhlé severokorejské ekonomické vztahy s Čínou jsou dobře zdokumentovány a často diskutovány, ale existuje tendence podceňovat, jak masivně je mezinárodní sankční režim propustný na nejsevernějším cípu hranice KLDR, deklaruje historik. "Zkušenost z uplynulé dekády přinejmenším demonstruje, že aktivní ruská součinnost a dobrá vůle je klíčová pro jakékoliv soustředěné mezinárodní snahy vynutit si změny v severokorejském chování," uzavírá Episkopos.