Saudsko-íránské přetahování o moc bude mít nedozírné důsledky, hrozí opět válka

Tehdy válka skončila jako menší, světově nevýznamný konflikt, dnes však chápeme, jak dlouhou tradici má vlastně v okolí íránský vliv. Libanon je tak dneska chycen do sporu, který sám nezačal. Neustálé soutěžení mezi Íránem a Saudskou Arábií nabírá na síle a pro region to může mít katastrofické následky.

Sunnitská většina v saudské Arábii je dlouhodobě ve sporu se šíítskými milicemi, zvláště těmi, které pocházejí nebo mají vztahy na Írán. Korunní princ Mohamed bin Salmán je nejen přímým dědicem saudskoarabského trůnu, i přes svoje mládí je nesmírně progresivní a dnes je už prakticky vládcem země.

Nejen, že je princ vzdělaný zejména v ekonomických reformách, má mnoho kontaktů a vztahů se zahraničními investory i politiky a je odhodlán vést saudskou arábii k modernizaci. Ze všeho nejvíc si je však vědom své síly a neváhá ani minutu, pokud ji má svým sousedům ukázat.

Na jednu stranu nesmírně moderní, na straně druhé i chladný a krutý. Jeho vztah s Íránem se dobře ilustruje právě na civilní válce v Jemenu, kde už zemřelo za posledních tři let alespoň 50 tisíc lidí včetně mnoho dětí, kdy Saudové podporují oficiální vládu, zatímco Írán zase lidové milice.

Ten samý scénář se opakuje nyní i v případě Libanonu. Saudové zašli údajně až tak daleko, aby zadrželi libanonského premiéra Saada Harírího, který má taktéž saudskoarabské občanství. Celý problém opět tkví v tom, kdo bude mít vliv na budoucnost Libanonu. Zatímco Saudové chtějí, aby Saad Harírí rezignoval, Íránci si přejí jeho setrvání v úřadu a zlegalizování nechvalně proslulého Hizballáhu.

Znamení nadcházející možné války je hned několik. Jednak prince Mohamed bin Salmán vyzval všechny saudskoarabské občany k odchodu z Libanonu, což je vždy vnímáno jako přípravy na krvavý konflikt. Nyní však světu dělá i starosti údajné izraelsko-saudské sbližování.

Obě země sice nejsou v takové pozici, aby mohly otevřeně spolupracovat, ale není pochyb o tom, že si vyměňují informace. Izraelcům se velmi hodí, kdyby Saudové chtěli vojensky zaútočit na Libanon, sami tak dostanou konečně možnost jednou provždy zasadit Hizballáh smrtelnou ránu, po čem touží už od roku 2006.

Zatímco generál izraelské armády Gadi Eisenkot veřejně před novináři prohlásil, že je ochoten kdykoliv poskytnout Saudské Arábii informace, izraleský ministr pro energetiku Yuval Steinitz šel ještě o krok dál. "Samozřejmě máme vztahy s okolními arabskými a muslimskými zeměmi, to není žádné tajemství. Vyměňujeme si potřebné informace, ale většinou se to snažíme tajit, pokud o to druhá strana, ať už Saudská Arábie nebo kdokoliv jiný, stojí," uvedl Yuval Steinitz.

Samotné izraelsko-saudské přibližování by ani tolik pozornosti nevyvolalo, kdyby ovšem se tak nestalo krátce poté, co Izrael provedl v armádě obrovské personální změny. Všechna znamení, když se poskládají dohromady, zatím ukazují na možnost, že na Blízkém východě už brzo dojde k velkým vojenským tažením a státy se na to teď připravují.

Saudové ovšem nejspíše nechtějí udělat jen útok na Libanon, svou akci zaměří nejspíše i na Sýrii, která má teď v regionu jednu z nejvíce ozbrojených armád kvůli bojům proti Islámskému státu. Jedním tahem si tak chce prince Mohamed bin Salmán nejspíše zajistit klid kolem sebe.

Do celého konfliktu pak musíme započít i intervenci ze strany USA a Ruska. Zatímco pozice USA je nejasná, kroky Moskvy jsou složité. Kreml má dobré vztahy jak se Saudskou Arábií, tak i s Izraelem, na druhou stranu v posledních měsících dává stále více najevo, že je mu blízký i Teherán. Rusko se tak konfliktu nejspíše přímo nezúčastní, komu bude však dodávat zbraně může mít velký vliv na výsledek války.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit i to, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu čelí ve vlastní zemi obrovské kritice, tlaku i skandálům, a co víc může přitáhnout pozornost obyvatel lépe, než právě válečný konflikt s dlouholetým nepřítelem? Na Blízkém východě je tak téměř vše připraveno k válce, teď záleží jen na tom, zda k ní skutečně dojde.