KOMENTÁŘ | Američané se na Blízkém východě připravují na nejhorší. Klíčový faktor Izrael mění vše

Bezpečnostní situace na Blízkém východě za poslední týden nabrala rychle se zhoršující tendenci. Stojí za tím především smrt politického vůdce Hamásu Ismaila Haníji a vysokého představitele Hizballáhu Fuáda Šukra, obou pravděpodobně rukami Izraelců.

Írán opakovaně proklamoval úmysl pomstít se, zatímco ostatním zemím v regionu nezbývá než čekat. Izrael – zdá se – je připravený na cokoliv, ale hned několik jiných států může potkat strašlivý osud.

Případný otevřený konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem zákonitě přivede do války také Libanon, který je už tak na pokraji ekonomického a politického zhroucení. Nasazení proíránských milic bude znamenat válku minimálně pro Sýrii, ne-li Irák. 

Izraelské letectvo, respektive armáda udeří právě na jejich území, pokud z něj budou vycházet jakékoli útoky. Připravovat na válku se musí i sotva suverénní Jemen, odkud působí proíránští Hutíjové. 

Navíc Izrael může mít jistotu, že se za něj postaví Washington. Americké námořnictvo i letectvo posílilo svou přítomnost v blízkovýchodním regionu, nedaleko íránských břehů se nachází letadlová loď USS Theodore Roosevelt, ve Středozemním moři další plavidla, schopná vysadit jednotky v Libanonu a evakuovat americké občany. 

Základny ozbrojených sil USA se nacházejí po celém pobřeží Perského zálivu, v Egyptě, Turecku, Jordánsku, Kuvajtu, Ománu a především Iráku. K tomu všemu Američané na tureckém území dislokovali část svého jaderného arsenálu. Americké vojáky na své území pustili také Katařané a Spojené arabské emiráty.

Bezesporu jsou Američané schopni bojovat minimálně s Hizballáhem a Hamásem, pokud je o to Izrael požádá. Zatím sice konflikt zvládá sám, to se však brzy může změnit. Plnohodnotný útok Hizballáhu postaví před existenční hrozbu systém izraelské protivzdušné obrany Iron Dome a jeho kapacity by musela nahradit americká letadla, případně lodě. 

To se ukázalo už v dubnu, kdy americká, britská a francouzská letadla pomáhala sestřelovat drony a rakety vypálené z Íránu coby pomstu za smrt představitelů Íránských revolučních gard (IRGC) v syrském Damašku. 

Jenže nyní nehrozí jen útok Hizballáhu, zbraněmi chrastí už i Teherán. Írán je suverénním státem s vlastními ozbrojenými silami, jaderným programem a tolik potřebnou podporou z Moskvy. 

Případná americko-íránská válka by tak neskončila podobně jako invaze do Iráku a Afghánistánu, ale právě naopak – půjde o brutální a zřejmě velmi táhlý konflikt, v němž je třeba kalkulovat i s možným jaderným rozměrem. 

Nikdo totiž dost dobře neví, jak blízko je Írán k vývoji první jaderné zbraně – jestli se tak už nestalo. Je ale jisté, že ji použije velice ochotně, ať už proti Izraeli nebo americkým silám v regionu. Razantní kroky někdejšího šéfa Bílého domu Donalda Trumpa způsobily, že o íránském jaderném programu nemá přehled fakticky nikdo. 

Navíc ruská podpora Teheránu přidává do celého dilematu další nepříjemný prvek – hrozbu velkého konfliktu mezi NATO a Ruskem. Blízkovýchodní region se už několikrát projevil jako ideální bojiště pro znepřátelené světové mocnosti. Pokud se armády Severoatlantické aliance pustí do konfliktu s Ruskem, nemusí vůbec probíhat na východním křídle v Evropě – naopak si to obě strany mohou „vyříkat“ v nezainteresovaných zemích Blízkého východu. 

Pro kteroukoli ze stran je nutné myslet na to, že země Blízkého východu už nemusí být za „otloukánky“. Vybavenou a velmi bojeschopnou armádu má nejen Írán, ale i Saúdská Arábie, Egypt nebo třeba Jordánsko. S každým tímto aktérem je nutné počítat dříve, než se kdokoliv pustí do válečné konfrontace. 

Do celé rovnice je třeba přidat ještě faktor nechvalně známé nenávisti k samotné izraelské existenci. Zapojení Spojených států do války na straně Izraele nejednu zemi postaví před - dá se říct - až existenční dilema. Podpořit USA, nebo ne? Rijád poskytuje Američanům potřebnou podporu dlouhodobě, Turecko je jejich spojenec v NATO a Egypt by pravděpodobně nejraději zůstal úplně mimo. 

Jenže faktor Izrael mění vše. Jen málokterá země v regionu (jestli vůbec nějaká) se na jeho stranu dobrovolně postaví. Washington i jeho evropští spojenci budou muset vyvinout značné diplomatické úsilí, pokud chtějí získat podporu. 

Američané by nejlépe museli jít do mnoha akcí samostatně – bez Izraele – jestliže nechtějí, aby jejich dlouhodobí spojenci sestřelovali letadla mířící proti íránským milicím, respektive Íránu samotnému. 

Bez Izraele je dost dobře možné, že irácká armáda pomůže s likvidací proíránských milic na svém území, a že se do boje proti Teheránu postaví i jeho odvěký saúdskoarabský nepřítel. Američané musí donutit Izrael, aby si „hrál na vlastním písečku“ a likvidoval Hizballáh a Hamás tak, jako to dělá poslední dekády. 

Jedině tak Washington získá spojence do případné a snad nikým nechtěné války s Íránem. Samotná izraelská existence nedá polovině arabského světa spát už přes půl století a existuje jen pramálo možností, kdy s ním některá z blízkovýchodních zemí uzavře spojenectví.