Darebácké Rusko, neschopný Trump, masakry civilistů. Z Británie zní tvrdá kritika a obavy o světový řád

Pochmurné důsledky pro světový řád

Za méně očekávatelnou označuje týdeník ostudnou neschopnost či neochotu mezinárodního společenství zastavit poslední nárůst obětí a destrukce, což ukazuje na větší problém, který má pochmurné důsledky pro světový řád. "Během posledních dnů jsme svědky chaotických orgií hádek a urážek v Radě bezpečnosti OSN kvůli umírněnému návrhu na třicetidenní humanitární příměří v Sýrii," připomíná editorial. Poukazuje, že rezoluce předložená Švédskem a Kuvajtem nemá být dlouhodobým řešením, neváže se ke stagnujícímu mírovému procesu pod patronací OSN a jejím bezprostředním cílem je pouze zastavit masakry v Ghútě, kde od minulého víkendu zahynulo při syrském a ruském bombardování na 500 lidí a tisíce dalších byly zraněny.

Tato v kontextu války - která vyžádala na půl milionu životů - zanedbatelná milost však byla pro Rusko příliš, vláda Vladimira Putina vyhrožovala vetem a trvala na garancích, že obležení islamističtí opoziční bojovníci se budou příměří držet, nastiňuje The Observer. Takový postup považuje za cynické mrhání časem, jelikož v nespoutané syrské válce neexistuje nic jako pevné garance, především pak garance, že jakoukoliv dohodu dodrží Asadovy jednotky - syrský režim ostatně v roce 2016 ignoroval podobné příměří během obléhání Aleppa.

"Ruské odkládání akce OSN podtrhuje nemilosrdně darebáckou povahu Putinova vedení," kritizuje týdeník. Poukazuje, že Moskva v rámci své podpory Asada vetovala 10 předchozích rezolucí o Sýrii, syrského diktátora a jeho okolí chrání před mezinárodním prošetřením válečných zločinů a loni v listopadu například zablokovala prověření zpráv, že syrský režim nadále používá chemické zbraně, navzdory Putinem dojednané dohodě z roku 2013, která odvrátila americkou vojenskou intervenci.

Očividné pokusy Ruska získat v čas v naději, že Asadovy síly nakonec Ghútu dobudou, zůstávají zcela izolované, jelikož i Čína, která v mezinárodně-bezpečnostních záležitostech zpravidla následuje Moskvu, sklonila hlavu a příměří podpořilo také všech 10 nestálých členů Rady bezpečnosti, stejně jako tři západní stálí členové, konstatuje renomovaný server. Připomíná, že i Donald Trump - Putinův přítel - označil ruské chování za "ostudné", avšak Putin dávno prokázal, v případě Ukrajiny i jinde, že se diplomatické izolace nebojí.

Pokud má být Rusko skutečně odrazeno od podpory Asadovy války, USA a jejich evropští spojenci musejí vytvořit nesrovnatelně větší tlak, jemuž Putin porozumí, deklaruje editorial. Dodává, že pomoc syrskému lidu si krom dodatečných ekonomických sankcí na Moskvu pro začátek žádá přechod k alternativním dodavatelům energií a tvrdé vyšetřování ruského porušování pravidel mezinárodního finančního systému - export ruského plynu do Evropy totiž loni překonal rekord a zatímco ruské plynovody zahřívají Němce, Syřané trpí zimou.

Ve hře je budoucnost OSN

Západ v posledním týdnu neučinil nic, aby na Putina zatlačil a Trump, podobně jako Barack Obama, v otázce Sýrie a Ghúty zcela selhává, kritizuje prestižní týdeník. Připomíná, že americké odmítnutí zasáhnout v roce 2013 poté, co Asad zaútočil na Ghútu sarinem, čímž překročil Obamou nastavenou červenou linii, Putin pochopil jako zelenou, v roce 2015 zahájil přímou ruskou vojenskou intervenci, zatímco Američané se omezovali na boj proti Islámskému státu.

To ostatně zůstává Trumpovou pozicí i nyní, americký prezident se nestará o umírající Syřany, ale chce zůstat za dobře se svým ruským kamarádem, poukazuje The Observer. Tvrdí, že neefektivní dohady ohledně Ghúty z uplynulého týdne by měly probudit také evropské vlády, které reagovaly opožděně a v momentě, kdy zprávy nevládních organizací a médií již nešlo ignorovat. Minulý pátek tak Angela Merkelová a Emannuel Macron osobně apelovali na Putina, ale z Moskvy přišlo jen mrazivé ticho, připomíná editorial. Dodává, že nikdo nenaslouchal ani výzvě šéfky evropské diplomacie Federicy Mogheriniové, že masakry musí skončit.

Makronovy ambiciózní myšlenky o Evropě jako mocné vojenské a bezpečnostní síle ve světě by měly být posuzovány touto realitou, deklaruje britský týdeník. Konstatuje, že i ostatní aktéři syrské tragédie, kteří se přímo neúčastnili ostudy v OSN z uplynulého týdne, nesou svůj díl hanby, především až příliš často je podceňována odpovědnost Íránu, byť se jeho milice a spojenci z Hizballáhu vezou v závětří Asadových činů.

"Trumpovým pokusům roztrhat jadernou dohodu (Íránu) se západem z roku 2015 by se mělo čelit. Ale Teherán nesmí pochybovat o tom, že jeho akce v Sýrii a jeho rostoucí konfrontace s Izraelem zpoza syrských hranic oslabují pozici těch na Západě, kteří se snaží o normalizaci vztahů," píše The Observer. Doplňuje, že věci zhoršil rovněž poslední Turecký vpád do Sýrie u Afrínu, avšak nehledě na uvedená selhání a pochybné aktivity jednotlivých států se největší krize týká samotné OSN.

OSN, podobně jako Ghúta, je pod útokem, v sázce je její již tak narušená důvěryhodnost, celý systém Rady bezpečnosti a její postavení coby předního mezinárodního fóra, obává se editorial. Obává se, že přijdou další války a podobné situace jako v Ghútě a budoucnost kolektivní světové správy v tomto světle vypadá bledě.