Ruská armáda má vážný problém, doplatil na něj už Sovětský svaz

Ruská armáda nového typu, jako výsledek všech vojenských reforem posledních šesti let, byla poprvé nasazena na Krymu, jak s jistým zpožděním přiznal ruský prezident Vladimir Putin. Byla to podle současných ruských měřítek plnohodnotná a velká vojenská operace, i když nebyla bojová v plném smyslu tohoto slova. Hlavním nebylo to, nakolik "tito lidé" budou "zdvořilí", ale jak odvedli svou práci. Přeprava různých druhů sil (zvláštní jednotky, pozemní síly, letectvo, protivzdušná obrana a posily námořnictva) na poloostrov se odehrála skrytě, rychle a přesně.

Už v březnu západní vojenští experti přiznali, že vidí úplně jinou armádu, než jakou sledovali během konfliktu s Gruzií v roce 2008 - s novou výzbrojí a výstrojí, s množstvím osobních spojovacích prostředků, (které vždy chyběly dokonce i sovětské armádě), s dobře vycvičenými důstojníky a vojáky.

Masový příliv nových zbraní a rostoucí vojenská aktivita, jako bylo dosud největší cvičení Východ-2014, četné mimořádné prověrky bojové pohotovosti či budování vojenského uskupení v Arktidě, se staly nejvíce zaznamenávanými trendy.

Ale uplynulý rok předvedl i něco jiného, co nebylo tak viditelné, ale asi bylo důležitější. Zdá se, že boj s "přehmaty" předchozího ministra obrany Anatolije Serďukova, kterého tak nenáviděli mnozí vojáci, se omezil na návrat kadetů Suvorovova učiliště na vojenské přehlídky, praporčíků do jednotek, nárameníků na ramena, reinkarnaci Tamanské a Kantemirovské divize a řadu podobných halasných, ale čistě dekorativních opatření.

Důležité je něco jiného: ministr obrany Sergej Šojgu a náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov důsledně pokračovali v Serďukovově reformním kurzu. To se týká budování tvrdých finančních a cenových vztahů s průmyslem, přechodu armády ke službě vojáků na kontrakt či změně struktury vojsk. Slibuje se i splynutí letectva a vojsk protivzdušné a kosmické obrany, což sice slibovali už za Serďukova, ale nakonec se neodvážili. To v éře jeho nástupce si nikdo na námitky netroufá.

Ale nová krize hrozí postihnout vše. Bude nutné snižovat vojenské výdaje, armáda okusí vliv sankcí. Je sice zrovna v módě chlubit se programy, které mají nahradit dovoz, ale ve skutečnosti je nelze stoprocentně uskutečnit, například ve vojenské chemii či mikroelektronice. Znamená to buď se smířit s horšími domácími náhražkami, anebo získat přístup k cizím technologiím, materiálům a součástkám "oklikou", což zase znamená, že se konečný vojenský výrobek prodraží.

Na tomto pozadí "krymský trend" ve vztazích se Západem, spočívající ve zvyšování konfrontace s NATO v duchu studené války, neponechává volnost výběru a opět staví na prvé místo budování především strategických sil, ať útočných, či obranných. K tomu se přidává tradiční ruská "velkorysost".

Rusko už ohlásilo obrovské množství strategických projektů, jako jsou mezikontinentální rakety Jars a Rubež, těžká raketa Sarmat, raketové vlaky Barguzin, ponorky třídy Borej s raketami Bulava, nový strategický bombardér, střely s plochou dráhou letu X101/102, námořní střely Cirkon, dva systémy pozemní protiraketové obrany, rozsáhlá síť pozemních radarů typu Voroněž, jednotný systém kosmického průzkumu a velení, anebo nová řada raketových nosičů. Ani tu není dost místa, aby se vše vyjmenovalo.

Taková velkorysost při nesmírně nákladných vojenských programech spolu s odhodláním toto vše i sériově vyrábět a rozmisťovat naprosto jasně připomíná Sovětský svaz 80. let. Ale tehdejší krize, rovněž spjatá s pádem cen ropy, skoncovala se vší velkorysostí i spolu se Sovětským svazem, píše Kommersant.