Putinismus je záchranou pro svět? Sociolog promluvil o vládnutí v Rusku

Debata za zavřenými dveřmi

Surkov v putinismu rovněž vidí "světovou politickou záchranu vládnutí", nastiňuje odborník. Připomíná, že diskuze o putinismu coby ideologii a politické doktríně se vedou již dlouhou dobu a mají mnoho rozměrů.

Jedním z nich je otázka dědictví a nástupnictví v pravém smyslu slova, upozorňuje sociolog. Zdůrazňuje, že pokud má Vladimir Putin skutečně opustit post ruského prezidenta - ať v roce 2024 či dříve -, je čas rozhodnout, jaké z jeho reforem stojí za to ponechat pro budoucnost.

"Nyní však ve skutečnosti hovoříme o rozhovorech za zavřenými dveřmi," pokračuje Gaaze. Konstatuje, že zatímco představitelé Kremlu a prezidentovi přátelé jednají v rámci svého kruhu o "věčném" a "starém" Putinovi, mladší u vedlejšího stolu nastiňují své fantasie o budoucnosti, která si ponechá současnou doktrínu, ale určitě změní dosavadní systém vlády v Rusku.

Momentálně jde o pouhé rozmary, nikoliv o politiku, tvrdí expert. Sám se před několika lety pokusil popsat putinismus a formuloval myšlenku, že v Rusku existují dva státy, denní a noční.

Denní stát je podle Gaazeho běžný ruský stát - vláda, činitelé, úředníci -, který v rámci dnešních standardů nefunguje nejlépe, ale ani nejhůře. Noční stát je pak stát bezpečnostních složek a vlivných kremelských dvořanů, kde poradce viceprezidenta sedí v sídle vlády a na vládním počítači sepisuje další kauzu Jukos, kde bývalý ministr Alexej Uljukajev skončil v cele, kam jej poslal jeden z nejbližších Putinových poradců, vysvětluje sociolog.

Doktrína eroze státnosti

"Dnes to vypadá, že jsem se spletl," přiznává expert. Deklaruje, že v Rusku neexistují dva státy, ale státní aparát, který je loutkou a složitým strojem, má vlastní vnitřní logiku, hierarchický systém a síly, jejichž relevance se neustále mění v důsledku druhého vnějšího aktéra, kterého lze pro lepší srozumitelnost označit jako režim.     

Režim může tahat za nitky loutkového státního aparátu, ale také jednat nezávisle na něm, domnívá se Gaaze. Vysvětluje, že jde o tajnou společnost, která se schází na luxusních dačách a rezidenčních klubech.

V případě ruského státu je putinismus naprostý opak toho, čemu se v politické teorii říká Leviathan, tvrdí sociolog. Domnívá se, že suverénní moc, respektive režim v Rusku není hlavou obří mechanické bytosti a nenalezneme ho ani v stejném existenčním rozměru jako tuto bytost.

"Putinismus je doktrína eroze státnosti coby myšlenky a destrukce státu coby stabilního tělesa lidí, jednání a institucí," deklaruje sociolog. Míní, že v jistém směru putinismus opakuje kroky bolševiků, kteří poté, co ovládli mocenské instituce, nevládli jejich prostřednictvím, ale z centra za zavřenými dveřmi, z politbyra.

Právě v tom leží odpověď na otázku, proč je putinismus svým způsobem úspěšný, uvádí Gaaze. Vysvětluje, že když stát říká politice "ne", ukazuje tím svou suverenitu a solventnost. Pokud však stát vyplázne svůj jazyk a přemění ho v pomyslný dopravní pás nekonečné přestavby, nastane jeho konec, uzavírá sociolog.