Francie a její jaderný deštník pro Evropu: Jak efektivní je proti Rusku?

Francie je připravena jednat o rozšíření ochrany svého jaderného arzenálu na evropské spojence, uvedl ve středu francouzský prezident Emmanuel Macron. Zároveň varoval, že Evropa se musí připravit na možnost, že Spojené státy přestanou stát po jejím boku v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem.

„Rozhodl jsem se otevřít strategickou debatu o ochraně našich spojenců na evropském kontinentu prostřednictvím našeho odstrašujícího arzenálu,“ řekl Macron během živého vysílání na svých oficiálních sociálních sítích. Zdůraznil, že Evropa musí pokračovat v pomoci Ukrajině a posilovat svou vlastní obranu.

Macronovy výroky přicházejí krátce poté, co se pravděpodobný budoucí německý kancléř Friedrich Merz vyslovil pro zahájení jednání mezi Francií a Velkou Británií, které by mělo vést k rozšíření jejich jaderného odstrašení na další evropské státy.

Macron již dříve tento koncept připustil. V rozhovoru pro portugalskou televizi RTP minulý měsíc naznačil, že pokud by si evropští lídři přáli větší strategickou autonomii, mělo by být zahájeno jednání o možnostech jaderného odstrašení.

Francouzský prezident rovněž potvrdil, že evropští spojenci, kteří mají zájem o hlubší spolupráci v oblasti jaderného odstrašení, by se mohli podílet na vojenských cvičeních francouzských strategických sil.

Macronovo středeční vystoupení přichází jen několik dní poté, co se v Paříži setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a britským premiérem Keirem Starmerem na klíčovém summitu. Tato schůzka následovala po neúspěšném setkání Zelenského s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Oválné pracovně, které nepřineslo Ukrajině žádnou konkrétní podporu.

Francie si svůj jaderný arzenál vybudovala právě proto, aby se vyhnula závislosti na Spojených státech. Disponuje 290 jadernými hlavicemi, které jsou rozmístěny na ponorkách a v letounech schopných nést strategické rakety. V porovnání s Ruskem, které má k dispozici přibližně 1 600 rozmístěných a dalších 2 800 skladovaných hlavic, se však jedná o značně omezenou sílu. Teoreticky by Francie mohla zničit Moskvu a další hlavní ruská města, avšak ruské schopnosti by umožnily provést devastující protiúder.

Zvýšení efektivity francouzského jaderného odstrašení by mohlo přinést užší partnerství s Velkou Británií, která svůj arzenál od brexitu rozšířila na 260 hlavic. Na rozdíl od Británie, která je součástí jaderného plánování NATO a jejíž rakety jsou vyvíjeny ve spolupráci se Spojenými státy, si Francie udržuje absolutní nezávislost v oblasti jaderných zbraní. To jí dává větší volnost v definování své strategie a možnost zastupovat i širší evropské zájmy.

Historie podle The Conversation ukazuje, že Spojené státy nikdy nebyly bezvýhradným garantem evropské bezpečnosti. Už v 60. letech vyjádřil prezident Lyndon Johnson pochybnosti o odhodlání Washingtonu bránit Evropu za každou cenu. Nyní Trumpovy kroky, včetně úvah o ukončení podpory Ukrajině, tyto obavy potvrzují. Zvyšuje se proto tlak na přijetí francouzského jaderného deštníku jako evropské alternativy k americké ochraně.

Rozšíření francouzského jaderného odstrašení na východní Evropu by si vyžádalo nejen strategickou diskuzi, ale i značné investice. Vytvoření jaderného štítu pro celou Evropskou unii by znamenalo nutnost navýšení arzenálu, reaktivaci továren na obohacování uranu a navýšení produkce raketových nosičů. Celkové náklady by mohly přesáhnout 10 miliard eur ročně, přičemž by bylo nutné vybudovat infrastrukturu v hostitelských zemích.

Dosud se Německo spokojovalo s tím, že Francie hraje pouze doplňkovou roli v rámci amerického jaderného odstrašení. Nicméně pokud Spojené státy skutečně omezí svou angažovanost, může se situace změnit. Macron již naznačil možnost rozmístění francouzských jaderných sil ve východní Evropě, což by Moskvu donutilo přehodnotit své strategické kalkulace.

Viditelná přítomnost jaderných prostředků by mohla fungovat jako silný odstrašující faktor proti případné ruské agresi. Jakékoli konvenční napadení zemí východní Evropy by totiž mohlo vyvolat francouzskou jadernou odpověď, což by Kreml musel brát v úvahu. Otázkou však zůstává, zda by Evropané byli ochotni podstoupit riziko, které by taková strategie přinesla.