Herci dohání diváky k slzám. Na Ukrajině vznikají divadelní hry o válce

Hra, která byla poprvé uvedena pouhých šest měsíců po bombardování, nabízí autentické svědectví o událostech v Mariupolu. Autor Oleksandr Gavroš shromáždil výpovědi herců, techniků i jejich rodin, aby zachytil nejen moment útoku, ale také každodenní život v Mariupolu před válkou.

Všechny příběhy byly sestaveny tak, aby vytvořily logickou a chronologickou naraci. Gavroš si pospíšil, aby uchoval svědectví dříve, než je zničí zapomnění, uvedl server The Guardian.

Hra měla svou premiéru v západoukrajinském Užhorodu a následně byla uvedena v Kyjevě. Nyní míří i do britského Manchesteru, kde bude uvedena v originálním formátu v ukrajinštině s anglickými titulky. Diváci jsou od začátku vtaženi do drsné reality války – například varováním, co dělat v případě náletu.

Jedním z nejsilnějších momentů hry je připomínka života v divadle jako útočišti. Postavy reflektují každodenní život před válkou, naivní naděje na brzký konec konfliktu, ale i společnou sílu a soudržnost lidí, kteří se v divadle ukryli. Dětská perspektiva, představovaná postavou Matviie, syna dvou přeživších herců, dodává příběhu další rozměr.

Diváci v Kyjevě přijali hru s obrovskými emocemi. Na konci představení byli herci jmenovitě představeni jako svědkové událostí, což zvýšilo emotivní dopad představení. Všichni přítomní plakali.

Bombardování sice zničilo budovu divadla, ale jeho duch stále žije. Herci, kteří útok přežili, se nadále věnují své práci, čímž dokazují, že ukrajinská kultura navzdory válce vzkvétá. Ukrajinská divadla jsou stále otevřená a jejich představení jsou hojně navštěvována, i přes riziko náletů. V případě poplachu herci i diváci odcházejí do úkrytu, ale po jeho ukončení se vždy vrací, aby mohli pokračovat.

David MacCreedy, který pomohl přenést Mariupol Drama do Manchesteru, vidí v představení důležitý most mezi Ukrajinou a světem. Hra umožňuje západnímu publiku přiblížit si realitu války, aniž by ji přímo zažilo. Britští diváci budou mít možnost po skončení představení diskutovat s herci, což je východoevropská tradice.

Tato inscenace není jen divadelním dílem, ale také politickým poselstvím. Připomíná, že ani válka nemůže zničit odhodlání a kulturní život národa. Jak říká jedna z postav hry: „Srdce našeho divadla stále bije.“