Merze čekají nestabilní roky. Tajná zrada oslabila jeho pozici hned na startu

Lídr CDU/CSU Merz uzavřel koaliční dohodu se sociálními demokraty (SPD) a bylo očekáváno hladké schválení nové vlády. Ministři byli připraveni převzít své funkce a volba kancléře byla naplánována na ráno. Jenže to, co mělo být formalitou, se změnilo ve fiasko.

V prvním kole Merz obdržel jen 310 hlasů – šest pod potřebnou většinou a o 18 méně, než kolik mají poslanci vládní koalice. Bylo to poprvé v poválečné historii Německa, kdy kandidát na kancléře nezískal dostatečný počet hlasů při prvním pokusu. Vzhledem k tomu, že ústava předepisuje tajné hlasování, veřejnost se nikdy nedozví, kdo konkrétně Merze zradil.

Ve druhém kole, které bylo narychlo svoláno, Merz získal 325 hlasů – o devět více, než bylo potřeba. Proti hlasovalo 289 poslanců, jeden se zdržel a tři hlasy byly neplatné.

Kdo Merze zradil – a proč?

Podle odborníků existují čtyři hlavní skupiny poslanců, kteří mohli v tajném hlasování odmítnout podpořit nového kancléře.

První skupinu tvoří nespokojenci uvnitř samotné CDU/CSU. Někteří konzervativci mohli být rozhořčeni tím, že Merz krátce po svém zvolení podpořil změnu ústavních pravidel omezujících státní zadlužení, aby umožnil vyšší výdaje na obranu a infrastrukturu. Tento krok odporoval názorům tzv. fiskálních jestřábů.

Druhou skupinou jsou zklamaní poslanci CDU/CSU, kteří doufali ve vládní posty, ale nedostali se do kabinetu – Merz získal méně ministerských křesel pro svou stranu, než se očekávalo.

Třetí skupina nespokojených může pocházet z SPD – buď kvůli personálním rozhodnutím, nebo proto, že se jim nelíbí samotná koaliční dohoda.

Čtvrtou skupinou jsou levicoví poslanci SPD, kteří Merzovi neodpustili jeho předvolební hlasování s krajně pravicovou AfD v otázkách migrace. Tato spolupráce vyvolala ostré reakce a posílila podezření, že nová vláda dělá příliš velké ústupky pravici.

Slabý start nové vlády

Merz a jeho kabinet doufali, že navážou na stabilitu, kterou postrádala předchozí trojkoalice. Místo toho však hned první den čelili viditelné neshodě. Ačkoliv většina budoucích hlasování bude veřejná, a tedy pod větším tlakem stranické disciplíny, počáteční selhání vysílá nepříznivý signál – nejen domácímu publiku, ale i evropským partnerům.

Slabý začátek přichází v době, kdy Merz již čelil nízkým preferencím a kritice za nedostatek vize. Pokud se mu rychle nepodaří obnovit důvěru a prosadit jednotu ve vládě, otevře tím prostor pro další posilování AfD, která bude chtít těžit z frustrace voličů a oslabené důvěry v tradiční strany.

Ať už budou následující měsíce jakékoli, je jisté, že Merz do funkce nevstupuje jako silný lídr s jednotnou podporou. Naopak – jeho vláda byla zpochybněna hned při svém zrodu.