Mariupol pod ruskou okupací: Vyvlastňování majetku, nátlak a ztráta identity

Mariupol se stal jedním z nejsilnějších symbolů ukrajinského odporu v prvních týdnech ruské invaze. Vojáci ukrajinských ozbrojených sil sváděli v areálu oceláren Azovstal tvrdé a vyčerpávající boje. Byli obklíčeni, odříznuti od zásobování, a přesto drželi pozice celé týdny. Nakonec však město padlo – a od roku 2022 je pod kontrolou Ruské federace.

Po dobytí následovala systematická okupace. Moskva zavedla represivní správu, která kromě politického a institucionálního podřízení zahrnuje i rozsáhlé konfiskace majetku – především nemovitostí. Tyto zabavení jsou rámována jako „reintegrace“ nebo „znovuzískání“, avšak ve skutečnosti jde o formu státem řízené majetkové čistky. Jak upozornila britská stanice BBC, jde o proces, který je z právního hlediska i z hlediska mezinárodního práva vysoce problematický.

Od července loňského roku zveřejnila okupační správa dokumenty, podle nichž má být vyvlastněno minimálně 5700 obytných nemovitostí. Pod záminkou „legalizace vlastnických vztahů“ dochází k masivnímu přepisování práv k majetku lidí, kteří byli donuceni uprchnout. V praxi to znamená jediné: pokud si Ukrajinci chtějí uchránit svůj domov, musejí se osobně dostavit zpět do Mariupolu – tedy na okupované území.

Tato cesta ovšem není bez rizik. Znamená průchod přes frontovou linii, hrozbu zatčení, detailní bezpečnostní prověrky, byrokratický maraton a často i nátlak k přijetí ruského občanství. Tento tlak není vedlejším efektem, ale nástrojem k upevnění ruské kontroly nad regionem – prostřednictvím majetku, identity i právního statutu.

Příběh Halyny, jedné z mariupolských uprchlic, celou situaci dobře ilustruje. Její byt byl těžce poškozen při ruském ostřelování. Když se po měsících snažila zjistit jeho stav, dozvěděla se, že okna a dveře byly opraveny – a že v bytě nyní žijí cizí lidé. Bez jejího vědomí, bez jejího souhlasu. „Je to legalizovaná krádež majetku,“ říká Halyna. Obává se, že její byt bude formálně vyvlastněn. A není sama.

Ruská správa v Mariupolu využívá označení „bez majitele“ pro nemovitosti, u nichž podle jejich tvrzení není znám nebo doložen vlastník. Ve skutečnosti se jedná o majetek, který není zaregistrován v ruských databázích – a protože okupační úřady nemají přístup do ukrajinských katastrů, prohlašují tyto byty za „opuštěné“.

Postup je jednoduchý, ale účinný. Do deseti dnů od nahlášení zveřejní správa oznámení, že konkrétní nemovitost „vykazuje známky toho, že je bez vlastníka“. Poté mají lidé povinnost osobně se dostavit – s dokumenty o vlastnictví a ideálně s ruským pasem. Úřady sice tvrdí, že akceptují i jiné doklady totožnosti, ale přesná pravidla nezveřejňují.

Výsledkem je stav, kdy statisíce lidí zůstávají bez přístupu ke svému majetku – a tisíce bytů, domů či pozemků se přesouvají pod kontrolu ruského státu nebo jeho loajálních občanů.