Svět se od Trumpovy minulé vlády změnil. Proč už se dnes nebouří proti jeho výstřelkům?

Během vlády Joea Bidena mnozí považovali boj s klimatickými změnami za nedílnou součást správy státu. Avšak návrat Trumpa do Bílého domu ukazuje, že tento konsensus nebyl tak pevný, jak se zdálo. Nyní se klimatická rétorika místo morálních apelů více zaměřuje na argumenty ekonomického zájmu a energetické bezpečnosti. Tento pragmatismus je veden snahou udržet si politický vliv i v prostředí, kde tradiční narativy o globální spolupráci a etické odpovědnosti již nemají takovou váhu.

Trump své rozhodnutí znovu odstoupit od Pařížské dohody oznámil první den svého úřadu, přičemž svůj krok označil za ochranu před „nespravedlivou a jednostrannou dohodou“. Zatímco v roce 2017 tento krok vyvolal silné reakce ze strany světových lídrů, tentokrát byla odpověď opatrnější. Francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz zůstali zticha, zatímco britský premiér Keir Starmer se vyhnul komentářům. Reakce byly podobně umírněné i od dalších států, což ukazuje, že globální přístup k otázce klimatu se od Trumpova prvního období výrazně změnil.

Podle britského klimatického odborníka Nigela Toppinga není v současnosti politicky výhodné stavět klimatickou politiku na morálních argumentech. Namísto toho se doporučuje klást důraz na ekonomické a konkurenční výhody, které přechod na čistou energii může přinést. Tento posun se projevil i ve snaze hledat společné zájmy s konzervativnějšími vládami. Například technologie na zachycování uhlíku, snižování emisí metanu nebo efektivnější průmyslová výroba by mohly být tématy, na nichž se mohou shodnout různé politické strany.

Důležitou roli v tomto posunu sehrává také geopolitika. Zatímco Pařížská dohoda vznikla na základě představy o globální spolupráci, dnešní svět je charakterizován soupeřením mezi mocnostmi. Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, označila současnou situaci za „novou éru tvrdé geostrategické konkurence“. To klade nové výzvy před klimatické lídry, kteří dlouho prosazovali spolupráci jako jedinou cestu k řešení globální krize.

Trumpův návrat však přinesl smíšené reakce. Někteří evropští lídři, jako například německý ministr hospodářství Robert Habeck, vyjádřili obavy z možného oslabení zelené agendy. Na druhé straně jiní, jako Linda Kalcher z bruselského think-tanku Strategic Perspectives, argumentovali, že rozhodnutí USA má nyní menší dopad než dříve. Čína by například mohla z Trumpova odklonu těžit tím, že získá větší podíl na globálním trhu s čistými technologiemi.

Strategie „mluvit jiným jazykem“, jak to označil Li Shuo z Asia Society Policy Institute, se zdá být klíčovou cestou pro klimatické obhájce, jak přežít v měnícím se světě. Inspirací může být přístup indického premiéra Naréndry Módího, který i přes rezervovaný přístup k ekologickým otázkám podporuje ekonomické příležitosti v oblasti solární energie a dalších čistých technologií. Pravidlo je jednoduché: „Nemluvte o klimatu.“

Tato adaptace přístupu ukazuje, že boj za ochranu klimatu v Trumpově světě se stává stále více otázkou pragmatismu, než idealismu.