Ukrajinci cítí zradu. Obávají se, jak by mohl vypadat Trumpův mír

Malokaterynivka leží pouhých patnáct kilometrů severně od frontové linie v Záporožské oblasti. Pokud se bývalému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podaří zastavit válku, místní doufají, že se jejich vesnice ocitne na „správné straně“ této linie.

Při poslední návštěvě serveru BBC této oblasti v roce 2023 se Ukrajinci odvážili snít o vítězství. Po úspěšné obraně Kyjeva a osvobození rozsáhlých území si věřili. Jenže o osmnáct měsíců později přehlušují krajinu dělostřelecké údery a připomínají, že ofenzíva ztroskotala. Linie fronty se téměř neposunula, zato se proměnila řeka Dněpr.

Poté, co ruské síly zničily Kachovskou přehradu, zmizela voda a proměnila oblast v rozsáhlou pustinu. Tento vyprahlý prostor je metaforou pro současnou situaci Ukrajiny, která se nachází ve stagnaci. Bílý dům hovoří o ukončení války, ale není to tak jednoduché jako odpískat konec utkání.

„Pokud by se frontová linie změnila na hranici, bylo by to děsivé. Boje by mohly kdykoliv znovu vypuknout,“ říká Oleksandr.

Pohled na prázdné koryto řeky odhaluje ruskem okupovanou stranu. V dálce se třpytí Záporožská jaderná elektrárna, kterou Moskva drží od roku 2022.

Ukrajina i Spojené státy chtějí mír, ale jejich vize se zásadně rozcházejí. Washington vidí realitu bitevního pole a naznačuje, že Rusko si pravděpodobně ponechá obsazená území. Kyjev naopak žádá záruky, které by zajistily, že se ruské síly nepokusí znovu překročit řeku.

Trump však Ukrajině v podstatě znemožnil členství v NATO, přičemž upřednostňuje vztahy s Ruskem. Pro zemi, která bojuje už třetím rokem, je to tvrdá rána.

Mnozí cítí zradu. Kritika se snáší na prezidenta Volodymyra Zelenského i na novou zahraniční politiku největšího spojence Ukrajiny. „O hranicích nebudeme rozhodovat my,“ povzdechne si Oleksandr. „Asi to nedopadne dobře, ale třeba se to podaří. Soul je jen třicet kilometrů od Severní Koreje a lidé tam přesto žijí a prosperují.“

V Malokaterynivce mezitím pokračují pohřby vojáků. Na místním hřbitově jsou čerstvé hroby, polovina z nich byla vykopána nedávno. Pohřeb jednoho z padlých, rovněž jménem Oleksandr, musel být ukončen během 25 minut kvůli nebezpečí dělostřeleckého ostřelování. Mourners se přikrčují, když jeho spolubojovníci vypálí čestnou salvu.

„Nemám naději na příměří,“ říká vdova Natalya, ačkoli si přeje být vyvedena z omylu. „Pořád posílají další a další chlapce na frontu. Kéž by se to nějak dalo zastavit.“

U řeky stojí opuštěná železniční trať, obehnaná ostnatým drátem. „Je to kvůli ruským agentům, aby nemohli sabotovat koleje,“ vysvětluje místní obyvatelka Lyudmyla Volyková.

Vlaky kdysi jezdily až na Krym. „Doufáme, že jednou bude trať obnovena,“ říká pětašedesátiletá žena. „A že se jednoho dne vrátíme na náš Krym.“

Představa návratu Krymu, který je pod ruskou kontrolou už jedenáct let, je dnes jen těžko představitelná.

Prezident Zelenskyj opakuje, že nepodepíše žádnou dohodu, která by Ukrajinu znevýhodnila. Věří mu místní?

„Chceme věřit,“ odpovídá Lyudmyla po dlouhém nádechu.

Pokud by Donald Trump skutečně přinesl Ukrajině mír, v mnoha kruzích by to bylo vítáno. Lidé si zoufale přejí klidné noci, ticho bez sirén a návrat vojáků domů.

Jenže bez jasných odpovědí na klíčové otázky se obavy Ukrajinců nezmenšují. Kdo by garantoval příměří? Jak by se zabránilo dalšímu útoku?

Pro Kyjev je tento stav stále hrou, ve které je možné vyhrát. Problém je, že stejnou hru hraje i Rusko.