Zeman proti Turecku? Vraždění Arménů prý označil za genocidu

"Příští rok to bude sto let od genocidy arménského lidu v roce 1915, kdy zemřelo 1,5 milionu Arménů," prohlásil podle arménských serverů Zeman při návštěvě Sargsjana, která se uskutečnila 30. ledna.

Podle ředitele zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynka Kmoníčka vyjádřil Zeman své osobní mínění o téměř sto let starých událostech. "Byl to soukromý názor a turecké straně byl vysvětlen," napsal dnes ČTK Kmoníček.

Genocidu Arménů v letech 1915 až 1917 formálně uznalo 23 zemí, mezi nimi Německo a Francie, které jsou stejně jako Česko a Turecko členem Severoatlantické aliance. Krvavá historická kapitola dodnes rozděluje Jerevan a Ankaru, které mezi sebou neudržují diplomatické styky.

Zemanovo prohlášení přivítal senátor Jaromír Štětina. Arménské tiskové agentuře Armenpress řekl, že příští rok chce předložit v Senátu návrh deklarace ke stému výročí arménské genocidy. 

Termín genocida byl vymyšlen k popisu událostí, ke kterým došlo ve stínu první světové války v Osmanské říši, a definoval jej polsko-židovský právník Raphael Lemkin, který sám jen o vlásek unikl nacistickým táborům smrti, napsal national-geographic.cz.

Na sklonku její existence žilo na východě Osmanské říše tři miliony Arménů, vyznávajících jednu z nejstarších forem křesťanství. Většina jich žila v bídě na venkově a platili za občany druhé kategorie, byť požívali alespoň částečné náboženské svobody. Říše zažila protiarménské pogromy v polovině devadesátých let i za převratu v roce 1908.

Hlavním bojištěm osmanských vojsk za první světové války (1914 - 1918) byl Kavkaz, kde sídlili Arméni. Ti měli o svých sympatiích jasno a hlásili se jako dobrovolníci do řad protivníka, tedy carské armády. Tažení proti Rusům skončilo naprostým fiaskem, především kvůli diletantství tureckého velitele Envera Paši. Za viníky však byli označeni obvyklí podezřelí: proradní Arméni.

Enver Paša vzápětí nechal všechny Armény demobilizovat a převelet k takzvaným pracovním praporům, v jejichž řadách docházelo k prvním hromadným vraždám.

Proto když si v dubnu 1915 přijel osmanský velitel pro 4 000 rekrutů do města Van, místní se dali na odpor. Patnáct set mužů a tři sta pušek bránilo kilometr čtvereční arménské čtvrti po několik týdnů, než jim ulehčilo vojsko carského generála Judeniče.

Mezitím bylo v Cařihradě a dalších městech pozatýkáno na 250 vůdců arménské menšiny; právě 25. duben je dnem, kdy si genocidu připomínají sami Arméni. V reakci na povstání ve Vanu byl přijat zákon o přesídlení „nebezpečného" obyvatelstva, jehož veškerý majetek měl propadnout státu.

Slovy amerického velvyslance v Cařihradě šlo Osmanům o „vyhlazení pod pláštíkem deportace." Po celé zemi byli lidé nuceni k nekonečným pochodům smrti doprostřed pouště. Provázely je ta nejhorší zvěrstva, kterým armáda nebránila, ale často je sama páchala. Ve dvou tuctech koncentračních táborů docházelo k masovému upalování, lodě plné vyhnanců byly vyvlékány na moře a potápěny, arménské děti byli vražděny plynem nebo infikováním tyfem.