Česko se propadá v kvalitě demokracie, schytali jsme to za korupci a média

Freedom House známkuje pomocí koeficientů celkem sedm oblastí, například transparentnost voleb, nezávislost médií, justiční systém či míru korupce. V celkovém hodnocení na sedmistupňové škále, kde jednička představuje funkční demokracii a sedmička zcela autoritářský režim, si pozici premianta udrželo Slovinsko se známkou 1,93. Za ním následují Estonsko, Lotyšsko a Polsko. Česko dostalo známku 2,25, loni to bylo 2,14.

Ze zemí Evropské unie mají s mírou demokratičnosti největší problémy Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko, jejichž známka se pohybuje kolem trojky. Mnohem horší situace ale podle Freedom House panuje v zemích bývalého Sovětského svazu včetně Ruska (známka 6,29). "Negativní vliv Ruska na způsoby vládnutí v sousedících státech byl v roce 2013 ještě mnohem zjevnější," domnívají se analytici Freedom House. 

Ukrajinu Freedom House řadí do skupiny "hybridních režimů", které jsou na půli cesty mezi demokratickým a autoritářským státem, a její známku od loňska mírně snížilo ze 4,86 na 4,93. 

Celková známka České republiky se v posledním desetiletí nijak výrazně neměnila - osciluje kolem 2,1 až 2,3. Oproti loňsku se zhoršila zejména kvůli hůře hodnocené oblasti korupce a nezávislosti médií. "Korupční skandály na nejvyšší úrovni se v ČR objevují už léta, ale tento trend v poslední době zesílil, pravděpodobně kvůli aktivnějšímu přístupu státních zástupců," píše se ve zprávě.

Ta rovněž upozorňuje na vlastnickou strukturu českých médií a na to, že většina deníků je nyní v rukou místních podnikatelů, z nichž jeden se stal důležitým hráčem na politické scéně. Koeficient nezávislosti médií se i kvůli tomu snížil o čtvrt bodu na 2,75.

"Proběhly tu změny, které se z jednoho dne na druhý nepoznají, ale když srovnáme situaci v médiích s tím, jaká byla ještě před rokem, je rozdíl markantní. Změna se týká hlavně liberální a konzervativní části mediálního spektra a do jisté míry i veřejnoprávních médií," říká v rozhovoru pro e15.cz politolog Bohumil Doležal.

"Ale omezení jedné nikoli nevýznamné části znamená i omezení celku. Nejde jen o to, že řada lidí (mimo jiné taky já) se z „prvoplánových médií" vypařila – většinou odešli sami, nečekali, až je vykopou nebo donutí k odchodu. To je, řekl bych správné. Mrzí mne jen, že málokdo řekl jasně, proč odchází. A dále, nejde ostatně jen o to, jaké názory si lidé troufnou zveřejňovat, ale i o charakter zpravodajství a taky o to, co si všechno noviny naopak publikovat dovolí. Například mám na mysli denunciační „odposlechovou" tsunami v Babišových listech a v menší míře i v Právu," domnívá se politolog.

"Orgány činné v trestním řízení se staly samostatnou mocí ve státě, a mohou se snadno stát politicky zneužitelnými k nekalým cílům – člověk si klade otázku, zda se tak už vlastně nestalo. A hlavně, kritizovat tento stav znamená, že se člověk ocitá mimo mainstream, mimo to, co lidé z médií chtějí zveřejňovat a lidé chtějí slyšet, a má docela problémy, aby byl slyšet aspoň trochu. Mainstream dnes představují Bakalova periodika, velmi zřetelně Respekt. Jejich vyznáním je takzvaný nechumelismus: nic dramatického se neděje, demokracie trvá a dokonce se upevňuje," tvrdí Doležal.

A dodal: "Podobná situace jako nyní byla, pokud se dobře pamatuji, v prvních měsících po listopadu 1989, ovšem takříkajíc v obráceném gardu – po krátkém čase tehdy dusivá národní jednota, symbolizovaná Občanským fórem, vzala za své. Mimochodem, Babišovo ANO je svým způsobem někdejšímu Občanskému fóru dost podobné. Je to jeho lidově zemitá varianta, bez kýčovité „pravdoláskovní" havlovské omáčky."