Milion uprchlíků, rabování, znásilnění, krádeže, nemoci. Odborník popsal, co čeká Evropu

"Představme si, že je léto 2016 nebo 2017. Z Libye dorazilo na člunech dalších 1-1,5 milionu Afričanů. Přeháním? Kdepak, jenom za rok 2015 jich bude aspoň 500 000 a trend se zrychluje. Italské námořnictvo vozí celé čluny přímo k břehům, rovnou od břehů Libye, takže riziko je nízké a motivace velká. Ano, klidně může dorazit 1-1,5 milionu Eritrejců, Somálců a Ghaňanů," píše Kechlibar na serveru Neviditelný Pes s tím, že nyní se daří vracet několik procent z nich. Uprchlíci totiž často nemají doklady, bříška prstů si opálili a rodné státy se k nim nehlásí.

I přesto se nachází na vysněné pevnině, zjišťují ale, že nedostanou žádné domy ani auta. "Že maximum, co jim starý kontinent může nabídnout, je matrace v azylovém ubytování, kde připadá patnáct lidí na jednu ložnici. Zaplatili 5000 eur na osobu za to, aby se stali součástí místní spodiny. A vidí, že jiní lidi mají ta svoje auta a domy, že po ulicích opravdu chodí blondýny v minisukních, ale na nic z toho si nemohou „sáhnout". Auta a domy mají zámky a blondýny se od nich drží stranou, jako kdyby byli nakažení. (Někteří ostatně jsou, neboť v rozvojovém světě je HIV, TBC i žloutenka typu C běžným jevem.)," dodal.

Jednoho krásného dne se ale podle něj někde něco stane. Dopravní policajt napříkald uhodí migranta obuškem přes hlavu, nebo něco podobného. Může se tak stát například v Calais nebo v Nice, pěkných francouzských městech, kde žije i početná imigrantská vrstva z dřívějších let a zhruba 20 či 30 tisíc čerstvě příchozích. "Prásk! Veškerá frustrace posledních měsíců vyvře v násilnostech. Nechcete nám dát domy a auta? Vezmeme si je sami! (O sexu ani nemluvě.) Svalnatí dvacetiletí mladíci jsou ideální dav pro pouliční kravál. A tak se rabuje, zapaluje, hážou se kameny. Za běžných podmínek by to policie zvládla, ale podmínky nejsou běžné. Proti třiceti tisícům akčních mladých mužů se policisté stáhnou na služebny, protože jsou přečísleni v poměru 20 ku jedné. Na ulicích zavládne totální anarchie. Ze začátku se „jenom" krade a znásilňuje, pak se začne i zabíjet," podotkl matematik.

Připadá vám takový scénář nemožný? I na to má odborník odpověď: "Jen ve městě Los Angeles se něco podobného stalo dvakrát: Watts Riots v roce 1965 a Rodney King Riots v roce 1992. V jednom případě bylo 34 mrtvých, v druhém 53, a pokaždé to trvalo týden. Takže zvládnou-li něco takového usedlí Afroameričané v Kalifornii, zvládnou to jistě i Afričané v Nice, bude-li se jim chtít."

Západní Evropa roku 2016 má ale prý něco, co Los Angeles nemělo, a to početnou komunitu muslimských radikálů. Každé "větší francouzské město se může pochlubit aspoň jednou problémovou mešitou, mnohdy i dvěma či třemi. Místní náboženští fanatici podle něj vycítí příležitost, jak se v chaosu zbavit francouzské vlády jednou provždy. Je jich údajně o dost méně než řádících migrantů, ale jsou organizovanější a cílevědomější. Nežene je emocionální frustrace, ale oddanost svému bohu, a možná mají pro danou situaci už nějaké plány. Pár z nich se sice vrátilo ze Sýrie, ale francouzská policie jim nic nedokázala, takže zůstali na svobodě. Nyní mají možnost podle Kechlibara ukázat v praxi, co se tam naučili.

Domnívá se, že vzniknou komanda smrti, která začnou systematicky pročesávat domy „nevěřících", vytahovat z nich schovávající se lidi a uřezávat jim hlavy. "Nejlépe před kamerou. První zárodek Islámského státu na evropské půdě vešel v realitu. Chaotické náhodné násilí dostalo brutální a racionální podtón, stal se z něj džihád. Poté, co si místní Francouzi uvědomí, že mají co do činění s malou vyhlazovací válkou, začne hromadný útěk z postiženého města do okolních vesnic. Neuplynulo ještě moc času od vypuknutí nepokojů, třeba jen 24 hodin; vládní činitelé v Paříži se pořád ještě nedohodli, co s tím budou dělat. Francouzští uprchlíci jsou zatím odkázáni sami na sebe. Někteří jen utíkají, ale jiní sáhnou po zbraních a brání svoje čtvrti nebo ty vesničky, do kterých utekli, před trestnými výpravami z centra města," dodal.

Lidé prý zkrátka vezmou spravedlnost do vlastních rukou a vytáhnou zbraně. I v té nejpohodlnější a nejrozmazlenější populaci je totiž dost lidí, kteří zdědili geny válečníků. V případě smrtelného ohrožení se to rychle projeví, varuje Kechlibar.

"Po několika dnech konečně dorazí francouzská armáda. Je konfrontována s džihádisty, kteří se na tuto situaci léta připravovali, a přinucena vybojovat brutální urbánní gerilovou válku, podobně jako dříve Rusové v Grozném nebo Američané ve Fallúdži," popisuje další vývoj katastrofického scénáře.

V ostatních problémových mešitách Francie mezitím údajně kážou radikální imámové: „Nevěřící Francouzi zabíjejí muslimy! Je vaší povinností jít do boje!" A mnozí je prý poslechnou. "Padají první výstřely a explodují první bomby – v Toulouse, v Lyonu, v Marseille, v Paříži, ve třiceti dalších městech. Nepokoje se šíří do zahraničí. Němečtí a angličtí islamisté odcházejí bojovat do Francie podobně, jako dříve chodili do Sýrie. Mají to blíže a jejich vlastní státy se obávají tento proud zastavit," popisuje matematik.

"Francouzská armáda mezitím zjišťuje, že nemá dostatek pozemních sil na to, aby řešila všechna problémová města naráz. Soustředí se na pár nejdůležitějších. Na ta ostatní může poslat letectvo, které sice džihádisty nevypudí, ale aspoň jim trochu zatopí. Celé čtvrti se pod bombardováním obracejí v trosky, asi jako kurdské město Kobani roku 2014. To vyžene na cesty dalších pár milionů uprchlíků, jak Francouzů, tak Arabů a černochů. Navzájem si nedůvěřují a možná se mezi sebou i vraždí, těmi prostředky, jaké mají zrovna k dispozici, což je cokoliv od nože z IKEA až po propašovaný kalašnikov," dodává.

Bruselská rada podle jeho scénáře "něco plácá o nutnosti příměří, francouzská vláda něco plácá o nutnosti příměří," ale reálná moc se začne stěhovat do hlavního štábu armády. Generálové prý možná nechají zvoleného prezidenta sedět v Elysejském paláci, ale veškerá iniciativa přešla na ně. Důstojníci podle scénáře matematika vědí, že obyvatelstvo, vyděšené k smrti řáděním radikálů, je podporuje a čeká od nich ochranu. Zato civilní politici se během pár týdnů proměnili ve směšné figurky v dobře šitých oblecích. Nyní se ale podle odborníka naštěstí nemůže nic takového stát. "Pokud věříme současným politikům, tak určitě a zcela jistě nic takového nemůže nastat. Současná Evropa bez problémů vstřebá zástupy běženců," podotkl.