KOMENTÁŘ | Z podnikatelů populisty: Babiš a Trump jsou v podstatě totéž

V tomto textu nejde o drobné podnikatele, kteří si za poslední roky prošli velice těžkým obdobím a do politiky by teoreticky mohli mluvit velmi dobře, protože chápou, jaké to je mít paralyzovaný a napůl zkrachovalý podnik. Řeč je o lidech jako Donald Trump, který si díky svému bohatství postavil luxusní mrakodrap přímo na Manhattanu a udělal z něj sídlo společnosti The Trump Organization.

Nebo pokud se chceme bavit o České republice, můžeme připomenout Andreje Babiše, jeho Agrofert a obrovské mediální impérium. Nutno podotknou, že Babiš i Trump jsou podobně bohatí – zatímco český politik má majetek v hodnotě zhruba 3,5 miliard dolarů, ten Trumpův dosahuje ještě o půl miliardy výš.

Tito dva lidé vedli své země několik let. Jenže oproti Trumpovi vedl Babiš ještě relativně slušnou politiku. Jeho vláda se normálně účastnila dění v Evropské unii a musela zvládnout extrémně náročné období covidové pandemie. Oba muži jsou poměrně odlišní i charakterově. Respektive to může být důsledkem toho, jakým zemím vládli.

Zatímco Babiš vládl relativně drobné České republice, která na mezinárodní scéně nemá to nejdůležitější slovo, Trump ovládal Bílý dům – a jeho zahraniční politiku, kterou v podstatě zdevastoval.

U obou je možné pozorovat, že se k moci chtějí vrátit. Trump z postu šéfa Bílého domu odstoupil v roce 2021 a od té doby čelil několika obžalobám. Teď se do politiky vrátil plnou silou a opět kandiduje na post jednoho z nejmocnějších lidí planety.

Babiš rovněž odstoupil v roce 2021 a od té doby se také ucházel o post prezidenta – což mají oba muži společné, jako mnoho dalších věcí. Uchýlil se do opozice a tvrdě kritizuje současnou vládní koalici, stejně jako Trump kritizuje administrativu Joea Bidena.

Podle všeho se Babišovi podaří vrátit do čela České republiky – pokud vládní koalice nějakým zázrakem nezlepší svou politiku (a komunikaci především) a nezačne ovládat předvolební průzkumy.

Babiš a Trump mají společný styl vedení politiky – ale řeč bude spíše o jejich rétorice. Když Babiš schvaloval Green Deal, přiletěl pak domů a před občany promluvil o vítězství. Teď opakovaně proklamuje, že Green Deal je prostě „zelené šílenství“.

Trump dlouhodobě plánuje vést část svého byznysu v Číně, před domácím publikem prodává de facto obchodní válku proti Pekingu. Rovněž tvrdil, že má „nulové investice v Rusku“, sám ale lpěl na ruských zákaznících, přičemž jeho syn Donald Trump Jr. prohlásil, že „k nám (do Trumpova podnikatelského impéria) z Ruska teče hodně peněz“.

Oba muži vedou svou „siláckou“ politiku tím způsobem, že se spoléhají na důvěru lidí v jejich slova. A lidé – jim věří. Nezáleží na tom, jestli na mezinárodní scéně řeknou „bílá“ a doma „černá“, protože jim tyto proměny rétoriky podle situace vycházejí. Jde o čistý odvar populismu, který dovedl český i americký lid k tomu, aby si zvolil oligarchu jako svého lídra.

A tento populismus USA a Českem nekončí – ba naopak, bují po celém západním světě. Podobný styl politiky vedou premiéři Maďarska a Slovenska, Viktor Orbán a Robert Fico. Není proto divu, že si Trump už několikrát našel čas pro to, aby Orbána pochválil za jeho politiku. A trio Babiš, Orbán a Fico se při setkání jeví jako nejlepší kamarádi ze zadních lavic na základní škole.

Mezi populisty existuje unikátní spojení, které nemá nikdo jiný. Dokážou se tvářit jako nejlepší přátelé i těch nejhorších zločinců – jako to ukázal Trump při setkáních s ruským lídrem Vladimirem Putinem a severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Na půdě Evropské unie pak přednášejí o tom, jak jim záleží na Evropě. A před domácím publikem pronesou pár slov o „zlém“ Bruselu, což přináší důležitá procenta navíc.

V případech Trumpa a Babiše je označení politik-podnikatel sice na místě, ale hrubě nepřesné. Jde o klasické populisty, kteří udělají cokoliv proto, aby získali moc a profit – a co je nejhorší, nijak se tím netají. Jejich ústa říkají věci, co ruce nedělají. A ruce dělají to, co ústa zapomínají říkat.

Nejlepší pro takové lidi je, když se jejich snaha protlačit se na nejmocnější pozice v zemi prolne s nějakou krizí – ať už je ekonomická, sociální nebo bezpečnostní. Podařilo se to Babišovi i Trumpovi, a možná se jim to v roce 2025 podaří znovu. Nastává však otázka – co bude s Českou republikou a Spojenými státy poté, co se oba muži ujmou moci napodruhé a budou pokračovat v tom, co začali – a co nedokončili?