ROZHOVOR | Jen jeden z nich je čestný a důstojný muž, Zelenskyj nemá důvod Putinovi věřit, říká Midttun pro EZ

Změnil se podle vás přístup Moskvy k jednání pouze pod tlakem vnějších sil, nebo Kreml jedná pouze tehdy, když je to nutné?

Přístup Kremlu k jednání se od začátku války v roce 2014 nezměnil. Nadále předkládá své nekompromisní požadavky a zároveň se snaží prezentovat jako strana otevřená jednání. Nehledá kompromis.

Rusko vnímá výzvy Západu k jednání jako slabost, kterou lze využít. Zkušenosti získané z více než 200 jednání, k nimž se Rusko zavázalo, jasně dokazují marnost zapojení Kremlu do mírových rozhovorů. Rusko vnímá jednání pouze jako další zbraň, kterou může použít proti svým protivníkům. Je to prostředek k dosažení jeho strategických cílů.

Tato absence dobré víry se opakovaně projevila během více než 11 let války na Ukrajině a byla znovu potvrzena dne 14. června 2024, kdy Putin zopakoval své podmínky pro „vyjednávání“. Jeho požadavky jsou rovnocenné výzvě ke kapitulaci Ukrajiny jakožto klíčovému kroku k dosažení strategické parity s USA a Čínou.

Existuje nějaký scénář, v němž by bylo příměří monitorováno vojensky, například v podobě mandátu OSN nebo jiné formy mezinárodní přítomnosti? A byl by takový krok realistický?

Jak dokázala mise OBSE v letech 2014–2022, je nesmírně obtížné zajistit důvěryhodný a objektivní mechanismus monitorování podél dynamické frontové linie. V současné době se očekává, že Ukrajina bude i nadále čelit ruským silám podél linie, která se může stát demarkační linií. Nikdo nevyslovil ochotu nasadit síly mezi oběma nepřátelskými vojenskými silami. Oblast je zaminovaná a posetá nevybuchlou municí. Navíc nikdo neočekává, že Rusko bude dohodu o příměří dlouhodobě dodržovat, a nikdo nechce být chycen v křížové palbě, až začne další útok. Ukrajina navíc není v pozici, kdy by se mohla stáhnout a vytvořit „demilitarizovanou zónu“, protože se nachází v blízkosti několika velkých měst. Monitorování bude prováděno pomocí satelitů a leteckých senzorů.

Pokud by některé západní země zvažovaly vyslání „koalice ochotných“, kde by byla hranice, za kterou by Moskva považovala tento krok za přímou intervenci do války?

Kreml opakovaně zdůrazňuje, že jakékoli nasazení sil spojených s NATO na Ukrajině je v rozporu s jeho takzvanou „červenou linií“, bez ohledu na jejich umístění. To by však nemělo odradit Západ od nasazení vojenských sil na Ukrajině. Zaprvé, takzvané „červené linie“ Ruska se opakovaně ukázaly jako prázdné sliby. Zadruhé, Kreml nemá podle mezinárodního práva právo vetovat ukrajinská bezpečnostní opatření. Naopak, podepsal Pařížskou chartu pro novou Evropu, která zdůrazňuje, že plně uznává svobodu států volit si vlastní bezpečnostní opatření. A konečně, a co je nejdůležitější, mír nelze zaručit, pokud na Ukrajinu nebudou vyslány západní síly.

V jaké fázi má smysl upustit od snah o dosažení příměří a místo toho přejít k neomezeným dodávkám zbraní? Je takový moment na obzoru?

Západ se od roku 2014 snaží dosáhnout míru prostřednictvím jednání. Je to marná snaha, která pouze prodlužuje válku. Z ruského pohledu je jeho agresivní válka logickým důsledkem jeho velmocenských ambicí. Rusko potřebuje začlenit Bělorusko a Ukrajinu do Ruské federace, aby vytvořilo základ pro strategickou rovnováhu s USA. Válka je v jistém smyslu existenční. Je velmi naivní věřit, že lze Rusko přesvědčit, aby ustoupilo od svého strategického cíle slovy nebo sankcemi. Vojenská síla – buď intervence NATO, nebo členství Ukrajiny v NATO – byly vždy jediné dvě možnosti, které jsme měli k dispozici.

Vypadá některá z nedávných diplomatických prohlášení Ruska jako skutečná snaha o kompromis, nebo se jedná pouze o snahu vyvolat dojem ochoty k jednání?

Rusko neprojevilo žádnou ochotu ke kompromisu. Jeho strategický cíl a záměry zůstávají stejné jako 20. února 2014. Jednoduše využívá sklon Západu k jednání jako prostředku k dosažení kapitulace Ukrajiny a podkopání jednoty Západu.

Do jaké míry jsou Putin a Zelenskyj skutečně politicky omezeni svým domácím prostředím? Má některý z nich prostor pro skutečný kompromis, aniž by okamžitě ztratil legitimitu?

Putin je v jistém smyslu uvězněn ve svých vlastních strategických prohlášeních. Po letech militarizace ruské společnosti a falešného vykreslování Západu jako existenční hrozby a Ukrajiny jako země ovládané „nacisty“ ohrožujícími ruské obyvatelstvo žijící na Ukrajině bude pro něj obtížné ustoupit od svých deklarovaných ambicí. To však nemá v úmyslu, protože by tím vzdal i své ambice na status velmoci. Ruský imperialismus je nedílnou součástí ruské kultury (nebo DNA).

Jako hlava demokratického státu má Zelenskyj mandát od ukrajinského obyvatelstva. Neusiluje o mír za každou cenu, protože si plně uvědomuje, že „špatný mír“ je horší než současná situace. Požaduje spravedlivý a trvalý mír, protože to je jediný způsob, jak zajistit budoucnost Ukrajiny.

Jak důležitý je v této fázi čas? Komu prospívá odklad, komu prospívá příměří a kdo potřebuje rozhodné kroky?

Časový aspekt je obtížné definovat. Na jedné straně Putin věří, že čas hraje v jeho prospěch. Čím déle válka potrvá, tím více oslabí jednota a odhodlání Západu. Politika Trumpovy administrativy jeho myšlení nahrává. Na druhé straně, čím déle válka trvá, tím silnější se stává Evropa z vojenského hlediska. Dává to Evropě čas na obnovení vojenské síly a zvýšení obranného průmyslu na podporu Ukrajiny. Jediným, kdo opravdu trpí prodlužující se válkou, je bohužel Ukrajina.

Myslíte si, že by někdy mohlo dojít k přímému kontaktu mezi Putinem a Zelenským, nebo jsou jejich osobní vztahy natolik toxické, že to zůstane pouze v rovině teorie?

Jen jeden z nich je čestný a důstojný muž. Jen jeden z nich je agresor a válečný zločinec.

Zelenskyj nemá důvod Putinovi věřit. Ruský prezident opakovaně prokázal, že je lstivý a nedůvěryhodný. V určité fázi, až Ukrajina porazí Rusko na bojišti, se však budou muset setkat a podepsat konečnou dohodu o příměří.