Stát na rychle rostoucí výdaje nemá. Budoucí důchodce čeká klíčová trojice změn

Jasné je tak to, že úsporná opatření a změny v nastavení penzijního systému se všeobecně líbit nebudou. Znamenají totiž jedno: úspory. Na druhou stranu, je ekonomicky reálný požadavek nejrůznějších uskupení, politiků a hnutí, kteří se chtějí dostat k moci, že stát má platit víc a víc, aniž by se ptal, kde na to vezme? Jinými slovy, opravdu, jak ukazují i některé výsledky průzkumu mezi lidmi, chceme mít „sociální“ stát bez ohledu na následky? „Obecně platí, že stát má odpovědnost poskytovat určitou úroveň sociálního zabezpečení svým občanům, a to zejména těm, kteří jsou nejzranitelnější,“ odpověděl serveru EuroZprávy.cz jednoznačně Kryštof Míšek, analytik Argos Capital. A těmito nejzranitelnějšími sociálními skupinami jsou jasně samoživitelky, důchodci nebo jiné nízkopříjmové skupiny.  
 
Podle Kryštofa Míška je problém v tom, že tzv. nárokovaní v ekonomice stále roste (vytrvale již od Finanční krize v roce 2008 až 2009) a příjmy rozpočtu tomu z daleka neodpovídají. „Prakticky chceme sociální stát, ideálně na úrovni Švédska s daněmi v podobě východních států. To není dlouhodobě udržitelné, budeme si muset konečně vybrat, zda chceme ještě více zvyšovat již tak vysokou daňovou kvótu, která v letošním roce činí 34,5 % nebo hlouběji sáhnout do důchodů, mezd ve veřejném sektoru, neinvestičních dotací, počtu zaměstnanců státu (snižování úředníků, pedagogických pracovníků, policistů, hasičů atd.) apod. V opačném případě tu s námi bude strukturální schodek 250 mld. Kč (očištěný o cyklický vývoj ekonomiky) déle. Inspirovat se v tomto rozhodnutí můžeme i u našeho souseda v Německu,“ vysvětlil serveru EuroZprávy.cz Kryštof Míšek. 
 
Data Ministerstva práce a sociálních věcí o tom, jak rychle rostou výdaje na důchody jen potvrzují, že volání řady ekonomů a varování mezinárodních institucí, jakou je třeba OECD o tom, že popisované systémy v Česku jsou špatně nastaveny a je třeba je urychleně napravit, jinak skončí hospodaření českého státu opravdovou katastrofou, je správné. I proto obrysy nově představené důchodové reformy vládou v čele s Petrem Fialou je hodnoceno tuzemskými médii jako „zatažení za brzdu“ rychle rostoucích výdajů na penze.

Pro příští penzisty má v Česku platit, dle návrhu penzijní reformy vlády ČR, zjednodušeně řečeno, klíčová trojice změn: Postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, možnost využít předčasný důchod jen o tři roky dříve a pomalejší růst nově přiznaných důchodů. Vláda navrhuje také úpravy na snížení valorizace důchodů nynějších penzistů. Dnes se upravují podle výše inflace a růstu reálných mezd, po roce 2025 se má systém změnit tak, aby zohlednil růst reálných mezd, a to tak, že se bude počítat jen se třetinou jejich růstu za rok, nikoliv polovinou, jak je to od roku 2018. Inflace by se měla do penzí započítávat celá. 
 
Cílem konsolidačního balíčku, jehož součástí je i důchodová reforma je to, aby se podařilo příští rok snížit schodek hospodaření státu o 94 miliard korun, v následujícím roce o 147 miliard. Původně plánované snížení schodku státního rozpočtu ve výši 70 miliard tak má být podle plánů vlády vyšší. Každopádně z navrhovaných opatření na úspory vyplývá, že 70 % úspor (50 miliard korun) tvoří zrušení neinvestičních dotací, 14 % tvoří úspory na provozu státu a 12,4 % na platech (dohromady 21 miliard korun). Necelá 4 % (3 miliardy korun) jsou ostatní opatření. 
 
Zda projdou všechny návrhy na změnu penzijního systému a úprav systému výplat státu dle představ vlády se teprve uvidí. A už dnes je jasné, že to bude tvrdá politická bitva. Na druhou stranu, jak už zaznělo i na zdejších stránkách, i politici v opozici dobře vědí, že slova nynějšího premiéra země, Petra Fialy o tom, že nedělat se státními financemi nic, znamená jen jedno, totiž přivést Česko do problémů, mají reálné základy. Na druhou stranu, pro stále větší procento tuzemské populace, které se z nejrůznějších důvodů, líbí vyhazování peněz z helikoptéry, je pořekadlo o tom, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, asi milejší.