Kam směřuje Evropa? Pomoci by měl Václav Havel

Evropské dialogy Václava Havla slibují, že více než jiné projekty obdobného zaměření nabídnou "bezmocným" prostor k vyjádření, a tedy k posílení jejich pozice v rámci Evropy. Projekt je plánován jako dlouhodobý a zahrne spolupráci s dalšími organizacemi v různých evropských městech, zatím se připravují Evropské dialogy v Berlíně a Bruggách.

Pražské Evropské dialogy Václava Havla navštíví respektované osobnosti - politologové, diplomaté, sociologové, filozofové - a v kontextu odkazu Václava Havla pohovoří o evropských otázkách, respektive o tématech spjatých s aktuální situací v Evropě a tématech, která určují její směřování.

Promluví například někdejší premiér a bývalý předseda Senátu Petr Pithart, český historik, signatář Charty 77 a diplomat Pavel Seifter, slovenský politik, sociolog, spisovatel a diplomat Martin Bútora, šéf bulharského Centra liberálních strategií Ivan Krastev, který se dlouhodobě zabývá analýzou postkomunistického prostoru, polský politolog Edmund Wnuk - Lipiński nebo právník a sociolog Jiří Přibáň. Konferenci zahájí dvojice panelových diskusí: Evropa a krize demokratického kapitalismu a Hledání evropského projektu.

V České republice, na Slovensku, v Polsku i Maďarsku jednoznačně převažuje kladné mínění o veřejném působení bývalého československého a českého prezidenta Václava Havla. Na Slovensku a v Česku se ale ve větším počtu než jinde ve střední Evropě objevují i kritické reakce.

Kritičtěji Václava Havla hodnotí především příznivci KSČM, uvedlo CVVM. I mezi nimi ale převažoval souhlas nad nesouhlasem v případě tvrzení, že byl významným obhájcem lidských práv či že byl dobrým prezidentem. "Na druhé straně voliči ODS ještě častěji než jiní označovali Václava Havla za úspěšného dramatika, významného obhájce lidských práv, dobrého prezidenta a osobnost významnou pro region střední Evropy a je samotné," píšou autoři výzkumu agentury CVVM.

Havel se na jednu stranu hlásil k dílu T. G. Masaryka, hovořil o 28. říjnu jako o našem největším svátku a vzdával hold prvnímu, druhému i třetímu odboji, vyjadřoval se pochvalně o sokolské myšlence. Jeho pojetí státnosti, vlastenectví a národního uvědomění bylo nicméně podstatně odlišné od toho, které by bylo možno na základě těchto odkazů očekávat, uvedl server revuepolitika.cz.

Nezávislý stát pokládal víceméně za přežitek. Jak se sám vyjádřil: „Stává se z toho předmět kultu - starožitnost. Pomalu, ale jistě končí éra, kdy největší hodnotou byl národní stát." Vyzýval k „novému pochopení současného světa jako světa multipolárního, multikulturního a globálně propojeného..." Uváděl, že „žijeme v prostoru jediné globální civilizace ... [kde] hrají a budou hrát stále významnější roli různá nadnárodní či nadstátní či kontinentální společenství." Jindy prohlásil, že se musíme rozhodnout, „zda se uzavřeme sami do sebe a sebevražedně se odřízneme od světa, který nás obklopuje, anebo zda vezmeme na svá bedra spolu s ostatními břímě rozhodování o budoucnosti naší civilizace; zda budeme moderní a otevřenou občanskou společností, anebo - ač uprostřed Evropy - jen nezajímavým a okrajovým státem utopeným v jakýchsi svých lokálních a dokonce i vlastnímu občanstvu málo srozumitelných rozepřích."

V podobném duchu se vyjadřoval o vlastenectví, respektive národním cítění: „...pro jaké vlastenectví se rozhodneme či jaké pojetí vlastenectví v našem politickém a veřejném životě necháme převládnout? Bude to vlastenectví jakožto sebeláska, odpor ke každé jinakosti a schopnost starat se jen o sebe, anebo vlastenectví jako schopnost vědět, že pro svou vlast nejvíc uděláme moudrou a odpovědnou účastí na všem, čeho je možné a nutné se účastnit, aby tento svět jako celek byl lepší?"