Povstání v Rusku. Od smrti Prigožina je Putin mocnější než kdy jindy

Jevgenij Prigožin zemřel při leteckém neštěstí dva měsíce po vzpouře, během které jeho bojovníci Wagnerovy polovojenské skupiny obsadili velitelství ruské armády v Rostově na Donu, sestřelili vojenská letadla a pokračovali směrem k hlavnímu městu, než Bělorusko mediálně zprostředkovalo dohodu o ukončení jejich 24hodinového povstání.

V důsledku této události reagoval pošramocený Putin zavedením nového pravidla, které zamezuje podobné autonomii pro jiné. „Do Prigožinova vzestupu jsme neměli případy, kdy velitel silné vojenské jednotky disponoval současně finančními, politickými a mediálními zdroji," konstatoval Nikolaj Petrov ze think-tanku Chatham House, přičemž popsal jedinečnou pozici, kterou si žoldnéřský velitel před svou vzpourou vytvořil. Informuje The Moscow Times s odvoláním na AFP.

Putin udělil Prigožinovi tuto moc nejen kvůli jejich osobnímu vztahu, ale také v reakci na oslabení ruské pozemní ofenzívy na Ukrajině, kdy potřeboval podporu Wagnerovy skupiny.

Tento krok se ukázal jako nákladná chyba, která donutila Putina upřednostňovat kontrolu a loajalitu při přidělování zdrojů, uvedl analytik Petrov. Teď se snaží zajistit „přímou a neustálou kontrolu nad klíčovými aktéry".

Prezident Putin nedávno provedl významné změny ve vojenském vedení země, což je ironicky jedním z požadavků, které měl Prigožin před svou vzpourou. Odvolal ministra obrany Sergeje Šojgua a několik vysokých vojenských představitelů bylo zatčeno kvůli obvinění z korupce. Novým šéfem obrany se stal ekonom Andrej Bělousov, což je technokratický přístup namísto vojenského diktátora, a Putin opět vyhnul jmenování silného vojenského lídra, který by prosazoval zájmy armády na vrcholném postu, uvedl analytik Petrov.

Tato restrukturalizace představuje zásadní obrat ve srovnání s loňským rokem, kdy Putin podporoval své obranné šéfy, ač čelili kritice kvůli korupci a strategickým chybám v invazi na Ukrajinu. Klíčovým rozdílem je, že tentokrát Putin reorganizoval vojenské vedení z vnitřní nutnosti a nikoli pod politickým tlakem.

„Schopnost podniknout tyto kroky a zpochybnit zájmy vysokých vojenských představitelů je známkou Putinovy síly, spíše než slabosti," uvedl Nigel Gould-Davies z Mezinárodního institutu pro strategická studia.

Putin demonstroval svou moc v prezidentských volbách v březnu s přesvědčivým vítězstvím získaným s 87 % hlasů, ve volbách, které nebyly skutečně kontrolovány mezinárodními pozorovateli a které postrádaly skutečnou opozici.

Tento výsledek ukázal, že Putin může „vymyslet cokoli, co chce, a donutit obyvatelstvo, aby to přijalo," podle Gould-Daviesové. Je to projev jeho dominance a moci, když takovýto výsledek prochází, spíše než aby odrážel skutečnou podporu.

Navíc, Putinova výrazná většina byla záměrná, zdůraznil Petrov. Nešlo tolik o získání co největšího počtu hlasů, ale spíše o ukázání, že jeho popularita je stále vysoká i po válce.

Putinova moc byla posílena smrtí jeho jediného skutečného politického soupeře Alexeje Navalného v únoru, když Navalnyj zemřel v arktické vězeňské kolonii, kde si odpykával dlouholetý trest. Tato událost posílila Putinovu autoritu a byla doprovázena dalšími represivními opatřeními a tvrdými tresty, které Kreml uvalil na další disidenty, což vedlo k výraznému zastrašení a obavám v populace.

I přes tyto kroky není podpora Kremlu hluboká, varovala Gould-Daviesová. Během nedávného povstání ve dnech 23. až 24. června 2023 vyjádřil bývalý prezident Dmitrij Medveděv obavy z ruského jaderného arzenálu, který by mohl dopadnout do „banditských" rukou, a regionální představitelé vydali jen vágní prohlášení k uklidnění situace.

Přestože nebyl zaznamenán žádný všeobecný odpor nebo veřejná podpora Putinovi, fotografie z Rostova na Donu ukázaly místní obyvatele, kteří se radují a fotí si selfie s Prigožinem a jeho Wagnerovými muži, což podle Gould-Daviesové ilustruje, že reakce na povstání odhaluje pouze omezené autentické nadšení pro Putina a jeho politiku války.