Do pocitů obklíčených parašutistů v kostele se nelze vžít. Obětovali se pro blízké i národ, říká historik

Zasadili tvrdý úder německé propagandě. Gestapo sice před 79 lety sedmičku statečných parašutistů Jana Kubiše, Josefa Gabčíka, Adolfa Opálku, Josefa Bublíka, Jana Hrubého, Josefa Valčíka a Jaroslava Švarce na základě udání zrádce Karla Čurdy vypátralo, ale jeho prestiž poklesla. „Vždyť sedm parašutistů čelilo téměř osmi stovkám příslušníků SS a gestapa. Úspěchem pro ně bylo dopadení a smrt sedmi parašutistů. Ovšem mnohahodinový boj s nimi byl těžkou ranou německé propagandě, prestiži gestapa a Waffen-SS. Osobně mě zarazila nelogičnost a chaotičnost počínání Karla Treuenfelda, velitele Waffen SS,“ připomíná historik Vojtěch Šustek.

Odborník specializující se na protinacistický odboj vyvrací chiméry, který do české společnosti vnesl film režiséra Jiřího Sequense Atentát, v němž se výsadkáři obklíčení 18. června 1942 v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje snaží prokopat z krypty na svobodu. „Ve skutečnosti se nic takového nestalo. Rovněž v historických pramenech jsem žádný plán o jejich odvozu pohřebním vozem nezaznamenal. Uskutečnit tento záměr by nebylo možné, protože na silnicích při výjezdu z Prahy se auta kontrolovala. Nevím, kde zmíněnou zápletku Sequens vzal. Historické skutečnosti jsou ve filmu úmyslně zkreslovány.“

Autor tří doposud vydaných knižních svazků s názvem Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, upozorňuje, že Němci žádné plánky kostela neměli, ačkoliv v noci ze 17. na 18. června 1942 vyvinuli obrovské úsilí, aby je získali. „Stalo se tak ještě před akcí. Panovaly obavy, že historická sakrální stavba by mohla mít únikové podzemní chodby. Gestapo přivezlo do Pečkova paláce německé architekty a kunsthistoriky z celé Prahy. Ovšem nikdo z nich jim o kostele nedokázal poskytnout jakoukoliv použitelnou informaci. Českých odborníků se gestapo nedotazovalo z obav před prozrazením.“

Archivář pracující v Archivu hlavního města Prahy považuje protektorátní hasiče, kteří se podíleli na vyplavení krypty, za nevinné lidi. „Němcům posloužili, ale nikoliv dobrovolně, nýbrž v krajní tísni. Jednali na rozkaz, nikoliv z vlastní iniciativy a ochoty posloužit okupantům,“ je přesvědčený archivář, který atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha plně schvaluje, i když vedl k velkým lidským ztrátám i tragickým událostem v Lidicích a Ležácích. „Kdo používá uvedené argumenty, tak opakuje dobovou nacistickou a kolaborantskou propagandu. Kdyby Německo ve válce zvítězilo, tak dnes by už český národ neexistoval,“ konstatuje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Vojtěch Šustek.

REŽISÉR SEQUENS IGNOROVAL HRDINSTVÍ KNĚŽÍ

Pane doktore Šustku, tušíte, co se dělo 18. června 1942 po obklíčení v kostele Cyrila a Metoděje, kam je nechal ukrýt odbojář Jan Zelenka-Hajský, zjistil jste něco, co vás osobně zarazilo?

Osobně mě zarazila nelogičnost a chaotičnost počínání Karla Treuenfelda, velitele Waffen SS. Jinak nic nového mě neohromilo, protože jsem o bitvě sedmi parašutistů s více jak stonásobnou německou přesilou v pravoslavném Chrámu sv. Cyrila a Metoděje z 18. června 1942 vše podstatné publikoval v prvním svazku edice dokumentů: „Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava.“ A to i v podobě hlášení velitele Waffen SS Karla Treuenfelda a rovněž jsem zveřejnil i zprávu vypracovanou šéfem pražského gestapa Hansem Geschkem. K tomu jsem do poznámkového aparátu zařadil poválečné výpovědi pražských hasičů, které Němci přinutili, aby jim v dobývání kostela pomáhali.

K úloze a osudům českých hasičů bych se vrátil později. Zaměřil bych se nyní spíše na jednu z novinek, jež tvrdí, že v kryptě byla odtoková šachta, což vysvětluje, proč hladina vody, kterou hadicemi stříkali protektorátní hasiči do krypty, dosahovala maximálně 100 centimetrů a dále nestoupala. Jak moc vás výsledek tohoto výzkumu překvapil?

O žádné odtokové šachtě v kryptě kostela mně není nic známo. Ještě během boje došlo v Resslově ulici k ostré hádce mezi Treuenfeldem a Geschkem. Velitel Waffen SS tvrdil, že hladina vody v kryptě stoupá velmi pomalu, a proto je třeba se obávat blamáže. Geschke to tak neviděl a chtěl počkat, až se krypta zalije vodou.

Objevily se spekulace, že se parašutisté mohli prokopat z krypty na svobodu, někteří historici to ale zpochybňují, jaká je pravda?

Pokus o prokopávání se parašutistů z krypty do kanalizace se odehrával pouze v Sequensově hraném filmu ze šedesátých let s názvem Atentát. Ve skutečnosti se nic takového nestalo. Pod dojmem ze Sequensova snímku nechal někdo v závěru osmdesátých let, anebo později vytlouci do zdi krypty velkou díru. Stalo se tak zřejmě sbíječkou.

Kdyby se vojákům podařilo dostat ven z kostela, jaké měli plány, aby nebyli zatčeni? Věděl o nich odboj, aby jim například vyslal letadlo zpět do Velké Británie?

O tom, kam se chtěli parašutisté ukrýt po opuštění kostela v Resslově ulici, nejsou jednoznačné poznatky. Nechci se zde pouštět do spekulací, protože by to vedlo k „dojmologii“. Údajný příslib a záměr vyslat z Anglie pro parašutisty letadlo je poválečným výmyslem Ladislava Vaňka, někdejšího účastníka odboje a od září 1942 spolupracovníka gestapa. Nikdo nic takového parašutistům nesliboval a ani technicky by přeprava nebyla proveditelná.

V už zmíněném filmu režiséra Jiřího Sequense Atentát je pasáž, kdy pro ně jede pohřební vůz. Odpovídá natočený obraz realitě, anebo se jedná o fantazii samotného režiséra? Mimochodem, jak jako historik tento snímek hodnotíte, zřejmě se jedná o nejzdařilejší vykreslení příběhu?

Nenarazil jsem v žádné poválečné výpovědi účastníků odboje, ani v dokumentech gestapa na informaci o plánu, že by z Resslovy ulice měl někdo odvézt parašutisty pohřebním vozem v rakvích. Uskutečnit tento záměr by nebylo možné, protože na silnicích při výjezdu z Prahy se auta kontrolovala. Nevím, kde zmíněnou zápletku Sequens vzal. Sequensův film nepovažuji za kvalitní z hlediska pravdivého zobrazení historické skutečnosti, která je ve filmu úmyslně zkreslována. Sequens - řečeno slovy George Orwella – „vaporizoval“ téměř všechny účastníky domácího odboje, kteří parašutistům pomáhali a pravoslavné kněze, již poskytli útočiště v kostele, ve svém filmu degradoval na úroveň komparsu. Vysvětluji si to tím, že Sequens jako správný komunista nechtěl připomínat statečnost českých vlastenců a už vůbec ne obětavost a hrdinství kněží. Ovšem tento film je oproti filmovým kýčům, jako jsou například film „Smrtihlav“ anebo „Anthropoid“ „jednookým králem mezi slepými“.

NĚMCI SI DLOUHO NEVŠIMLI KAMENNÉHO PŘÍKLOPU

Jak se vůbec ke Kubišovi a Gabčíkovi (oba Anthropoid) připojilo ostatních dalších pět výsadkářů, a to Adolf Opálka (Out Distance), Josef Bublík, Jan Hrubý (oba Bioscop), Josef Valčík (Silver A), a Jaroslav Švarc (Tin)?

Muži z ostatních paraskupin navázali spojení již dávno před úderem na Heydricha. Učinili tak zřejmě za pomoci domácího odboje, agenturní vysílačky, anebo předem dohodnutých hesel zveřejněných v inzerci denního tisku. Nepodařilo se mně ale jejich součinnost detailně objasnit.

Kdo o ostatních výsadkových skupinách věděl, kým byly na území protektorátu organizovány a jak odbojáře Zelenku - Hajského vlastně napadlo schovat hrdiny do kostela svatých Cyrila a Metoděje?

Československá vojenská rozvědka v Anglii se snažila, aby parašutisté měli o ostatních paraskupinách co nejméně informací. Jednalo se o součást konspirace. Parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík po seskoku využili kontaktní adresu v Plzni na penzionovaného policistu Václava Krále. Ten jim zásluhou svého bratrance dokázal opatřit falešné pracovní knížky. Kromě toho je seznámil s policistou ve výslužbě Janem Bejblem, který jim poskytl adresu na svého přítele Václava Rutu. Ten bydlel ve stejném činžovním domě v Biskupcově ulici na Žižkově jako Jan Zelenka-Hajský. Zásluhou rodiny Rutovy získali parašutisté spojení na Zelenku-Hajského, jednoho z nejvýznamnějších mužů sokolského odboje. Navázání spolupráce s Janem Zelenkou-Hajským přineslo mužům z Anthropoidu vynikající zázemí u domácího odboje.

Už historici vědí, komu z parašutistů na kůru patřil kabát, podle něhož nacisté zjistili, že dole v kryptě se ukrývají další výsadkáři?

Němci našli po boji na kůru nějaký oděv, podle něhož usoudili, že ve chrámu by se mohli ukrývat další muži. Komu kabát patřil, netuším. Kostel se chystali prohledat, takže objevení mužů ukrytých v kryptě bylo otázkou krátké chvilky. Podle poválečné výpovědi úředníka gestapa Heinze Jantura začali Němci v chrámu fyzicky trýznit kaplana Vladimíra Petřka, kterého předtím zatkli a během boje používali jako takzvaný živý štít. Donutili jej promluvit o kryptě. Ovšem i kdyby kaplan Petřek nepromluvil, parašutisty v kryptě by Němci stejně objevili.

Čím byli obránci v kostele vlastně vyzbrojeni? V dramatizacích se objevuje, že měli k dispozici samopal Sten, historici upozorňují, že stříleli jen z pistolí a k dobru měli granáty Mills.

Parašutisté na kůru měli a použili v boji pistole COLT a dvě perkusní bomby. Stejný typ bomby použil Kubiš proti Heydrichovi. Parašutisté v kostele neměli obranné granáty Mils. Němci disponovali mnohem větší palebnou silou. Měli samopaly, stálý přísun munice a hlavně útočné ruční granáty. Přesto jim boj se třemi parašutisty na kůru trval téměř tři hodiny.

Když Němci zahájil palbu na kůru, kde kolem 4. hodiny ranní měli hlídku Opálka, Bublík a Kubiš, vědělo zbývající kvarteto, co se děje, aby se mohli nějak připravit?

Zcela jistě parašutisté v kryptě slyšeli palbu. Vždyť exploze mnoha Němci vržených granátů i dvou perkusních bomb použitých parašutisty byla ohlušující. Ovšem v tu chvíli už nemohli dělat nic jiného, než počkat, až se na ně Němci začnou dobývat.

Jak moc velkou práci dalo oddílům SS než odpálily těžký poklop ke kryptě?

Němcům překvapivě dlouho trvalo, než si všimli kamenného příklopu před oltářem. Pod ním bylo schodiště vedoucí do krypty. Kaplan Petřek jim schodiště zamlčel. Sám zásoboval parašutisty v kryptě úzkou větrací šachtou, nepoužíval schodiště. Podle zprávy od Treuenfelda si jeho muži s kamenným příklopem poradili velice rychle. Domnívám se, že pomocí výbušniny. Ovšem trvalo několik hodin, než se o existenci schodiště Němci dozvěděli.

ČURDA ZRADIL ZE STRACHU, HASIČI JEDNALI Z ROZKAZU

K dispozici měl velitel zásahu generál Karl Fischer von Treuenfeld a jeho lidé údajně podrobné plánky kostela, aby měli o úkrytu přehled, kdo jim je dal? Mohl je vydat kaplan Vladimír Petřek či farář Alois Václav Čikl, na které byl vyvíjen nátlak?

Vyvedu vás z omylu. Němci žádné plánky kostela neměli, ačkoliv v noci ze 17. na 18. června 1942 vyvinuli obrovské úsilí, aby je získali. Stalo se tak ještě před akcí. Panovaly obavy, že historická sakrální stavba by mohla mít únikové podzemní chodby. Gestapo přivezlo do Pečkova paláce německé architekty a kunsthistoriky z celé Prahy. Ovšem nikdo z nich jim o kostele nedokázal poskytnout jakoukoliv použitelnou informaci. Českých odborníků a ani u městských podniků se gestapo nedotazovalo z obav před prozrazením.

Zatímco rodiny i neznámí hrdinové výsadkářům pomáhali, paradoxně je 16. června 1942 zradil parašutista Karel Čurda ze skupiny Out Distance, čím si to vysvětlujete, penězi? Němci nabízeli 10 miliónů korun. I když udáním zavinil smrt nejméně dvou set lidí, někteří lidé v obci Stará Hlína u Třeboně, odkud pocházel, mu byli prý vděčni, protože tvrdili, že by vesnici postihl stejný osud jako Lidice a Ležáky. Jaký je váš pohled?

Gestapo až do 16. června 1942, kdy se mu dobrovolně přihlásil Karel Čurda, zcela tápalo. Němci nebyli schopni získat jakoukoliv stopu, která by je přivedla k „vrahům obergruppenführera,“ jak se o parašutistech vyjadřovala tehdejší propaganda. Čurdovým motivem určitě nebyly peníze, ale strach o sebe. Pro záchranu vlastního života se rozhodl vydat na smrt nejen své spolubojovníky, ale i desítky českých vlasteneckých rodin, které mu do té doby poskytovaly útočiště. Již před atentátem se skrýval v Nové Hlíně u své matky. Myslím si, že chtěl z odbojové práce dezertovat a skrývat se. Když Němci 27.května vyhlásili stanné právo a na celém území tak zvaného protektorátu začaly probíhat masivní razie, během nichž německá policie prohledala pět tisíc českomoravských měst a obcí, nebyl v bezpečí ani u své matky. Okupační moc vyhlásila amnestii a odměnu pro každého, kdo jej udáním přivede k mužům, kteří zabili Heydricha. Amnestie se vztahovala i na osoby, které o útočnících na Heydricha vědí, ale - řečeno dikcí nařízení o amnestii – „dosud nesplnili povinnost učiniti udání.“ Amnestie pro udavače měla trvat od 13. června do 18. června 1942. Německé úřady daly prostřednictvím tisku a rozhlasu najevo, že pokud nebudou „atentátníci“ dopadeni do 18. června 1942 20 hodin, český národ „zahyne.“ Poslední den amnestie se měl stát prvním dnem blíže nespecifikovaných genocidních akcí proti celému národu. Čurda se rozhodl amnestie využít a zachránit si život. Co se týče obyvatel obce, kde měl Čurda matku, u níž se ukrýval, tak jsem se nesetkal s nikým, kdo by tam Čurdu omlouval a byl mu za jeho zradu „vděčný“. Jestli tam někdo takový existuje, tak já jsem na něj opravdu nenarazil.

Když zrádce parašutisty ve filmu Atentát přemlouval, aby se vojáci vzdali, sliboval, že se jim nic nestane. Ve snímku je moment, kdy na něj křičí kryso. Kromě známého výkřiku: Češi se nikdy nevzdávají, máte ještě nějaký jiný důkaz, že by hrdinové něco na Čurdu řvali?

Po odhalení parašutistů v kryptě Němci nenechali Karla Čurdu k parašutistům promlouvat. Přivezli jej až po boji k identifikaci mrtvých těl. Gestapo ovšem vyzývalo parašutisty v kryptě, ať se vzdají, že jsou v bezvýchodné situaci, a tak dále. Jejich odpověď zněla: „Nikdy! Češi se nevzdávají!“. Výkřik vojáků považuji za odkaz pro nás a příští generace.

Čurda, který byl 29. dubna 1947 popraven, nebyl jediný, kdo zradil. Protektorátní hasiči poradili gestapu, že kryptu vyplaví a sebrali bránícím se vojákům žebřík, kterým hadice vystrkovali. Jak dopadli po válce oni a znáte jméno jejich velitele?

Pražské hasiče považuji za zcela nevinné lidi, kteří sice Němcům posloužili, ale nikoliv dobrovolně, nýbrž v krajní tísni. Jednali na rozkaz, nikoliv z vlastní iniciativy a ochoty posloužit okupantům. Pokud by součinnost odmítli, stál by je jejich odpor život a parašutisty v kryptě by svou obětí stejně nezachránili. Někteří z hasičů obdrželi asi týden po akci od gestapa finanční odměnu. Němci tak chtěli kompromitovat český národ. Po válce byli hasiči, kteří obdrželi bonus, stíháni za delikt „provinění se proti národní cti“. Nikomu nebylo prokázáno, že by 18.června 1942 jednal dobrovolně, anebo iniciativně. Trestáni udělením pokuty byli ti hasiči, kteří odměnu od Němců do konce války utratili. Na dlouhá léta byl uvězněn zástupce velitele hasičů Klouček. Ovšem také on byl 18.června 1942 v Resslově ulici pouhou převodovou pákou německých příkazů. Byl Čech, ovládal dobře němčinu a musel tlumočit hasičům rozkazy.

Mezi další záporné postavy patří Viliam Gerik z výsadku ZINC. Nebylo jeho selhání zapříčiněno tím, že se neuměl v novém prostředí zorientovat?

Viliam Gerik byl úplně jiný případ než Karel Čurda. Nepodařilo se mu v Praze navázat spojení s odbojem, zůstal zde osamělý a propadl zoufalství. Přihlásil se protektorátní policii a ta jej předala gestapu. On si ale původně myslel, že když pochází ze slovenského území zabraného v roce 1938 Maďary, bude vydán do Maďarska a z pro něj neřešitelné situace vyklouzne. Vypovídal a slíbil gestapu spolupráci. Tu se ale snažil sabotovat. U soudu se prokázalo, že Čechy, ke kterým jej poslalo gestapo, varoval. V roce 1943 na něho gestapo nasadilo konfidenta Augustina Přeučila a ten jej pomocí provokace usvědčil, že pro gestapo pracovat nechce a hledá spojení s odbojem. Byl deportován do koncentračního tábora, kde jej osvobodili Američané. Myslel si, že se po válce obhájí a vysvětlí svoji situaci. Ovšem byl ve společném procesu s Čurdou odsouzen k trestu smrti a rovněž společně s ním popraven. Nepodařilo se dodnes prokázat, že by Gerik zavinil smrt některého z českých vlastenců. Veteráni-parašutisté, kteří přežili své bojové nasazení na území protektorátu, jako byli například Josef Otisk anebo Čestmír Šikola nemluvili se mnou o Gerikovi s pohrdáním. Jeho postavení na roveň Čurdy a rozsudek smrti považovali za nespravedlivé. Podle jejich názoru měl být Gerik potrestán vězením za to, že se sám přihlásil.

SILNÝ ODPOR ZNAMENAL TĚŽKOU RÁNU PRO PROPAGANDU

Jak dlouho odpor parašutistů trval?

Historické dokumenty o tom neobsahují přesnou informaci. Domnívám se, že boj trval necelých 7 hodin.

Dokážete se jako historici vžít do pocitů hrdinů, když už věděli, že je jejich boj marný?

Domnívám se, že ten, kdo nebojoval ve válce, se do pocitů parašutistů obklíčených 18.června 1942 v Resslově ulici vžít nedokáže. Tato situace se vymyká běžné životní zkušenosti. Nemyslím si ale, že by považovali svůj boj za marný. Věděli, že budou muset obětovat život, ale určitě si uvědomovali, že se obětují pro své bližní a pro svůj národ.

Pokud si uvědomíme, že ze sedmi parašutistů tak velká přesila čítající 740 vojáků a 17 důstojníků, zabila jen Jana Kubiše, zatímco ostatní spáchali sebevraždu zastřelením či spolknutím jedu, pak se z pohledu Němců nemohlo jednat o úspěšnou akci. Souhlasíte?

Počet ozbrojených mužů nasazených proti parašutistům v Resslově ulici, započítáme-li i úředníky gestapa, se blížil k osmi stovkám. Úspěchem pro gestapo bylo dopadení a smrt sedmi parašutistů. Ovšem mnohahodinový boj s nimi byl těžkou ranou německé propagandě, prestiži gestapa a Waffen-SS. Parašutisté předvedli ostatním Čechům, že domněle všemocnému okupačnímu režimu je možné se  neohroženě postavit se zbraní v ruce.

Tušíte, ve kterých místech krypty Gabčík, Valčík, Hrubý a Švarc zemřeli? Nový výzkum analyzuje nalezené krevní stopy a porovnáním DNA s žijícími příbuznými zjišťuje, kdo zemřel v tumbě nedaleko schodů, kterými nacisté do krypty vnikli? Vyloučen je už Josef Valčík.

Nevím, na kterém místě krypty kdo z parašutistů zahynul. Netuším ani, zda rozmístění vojáků je na jejich příběhu tím nejdůležitějším. Mne by mnohem více zajímal postoj k životu a názor na svět všech těchto sedmi hrdinů, než na kterém metru čtverečním krypty zemřeli. Chápu ale, že někoho i tento detail může zajímat, a to z pietních důvodů, nijak se tomu nevysmívám.

K parašutistům se dostala zpráva, že Němci vypálili Lidice. Jak myslíte, že na tragickou informaci reagovali, neměli výčitky?

Samozřejmě nevím, jak na událost reagovali. Výčitky by měli mít Němci, kteří se zločinu v Lidicích dopustili, ale nikdo jiný.

Co byste vzkázal kritikům atentátu, kteří tvrdí, že akce byla chybou, protože druhá vlna heydrichiády stála velké množství životů a vedla k likvidaci Lidic a Ležáků?

Když dnes někdo používá vámi uvedené argumenty, tak opakuje dobovou nacistickou a kolaborantskou propagandu. Přesně to zaznívalo z úst osob, jako byl například neblaze proslulý kolaborant Emanuel Moravec (ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády – pozn. red.). Válku s Němci bylo potřeba vybojovat a porazit je na hlavu. Jiná alternativa fyzického přežití českého národa neexistovala. Kdyby Německo ve válce zvítězilo, tak dnes by už český národ neexistoval.

Mgr. Vojtěch Šustek Ph.D., historik, specialista na heydrichiádu

Narozen 1968 v Šumperku, v letech 1986-1991 absolvoval studium Pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1992 pracuje v Archivu hlavního města Prahy. Kromě běžné práce archiváře se zabýval germanizací Prahy, atentátem na Heydricha a dějinami druhého stanného práva v tzv. protektorátu Čechy a Morava. V uplynulých dvou desetiletích spolupracoval s Českým rozhlasem na řadě dokumentárních pořadů a s Českou televizí na několika desítkách filmových dokumentů. Postupně vydává pětisvazkovou odbornou edici německojazyčných dokumentů o heydrichiádě: Atentát na Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Dosud vyšly tiskem tři svazky.