Henlein se z bankovního úředníka stal vůdcem sudetských Němců

Mezi sudetskými Němci se Henlein stal zpočátku známým jako činovník turnerského hnutí, což bylo německé tělovýchovné hnutí s nacionálním podtextem. V roce 1933 se ujal vedení Sudetoněmecké vlastenecké fronty (později strany, SdP), zastřešující sudetoněmecké politické organizace. Volby v roce 1935 skončily pro SdP úspěchem, Henlein jej však nedokázal zúročit - jeho snahy o vstup do vlády totiž narazily na odpor všech českých stran.

Vzestup SdP byl nemyslitelný bez pomoci z Německa. Henlein přitom zpočátku nepatřil k radikálům, k nacismu se nehlásil a usiloval pouze o autonomii pro sudetské Němce. Později se ale od těchto svých postojů distancoval a označil je za pouhou taktiku. Henlein byl sice populární, jako politik byl ale poměrně slabý a navíc ctižádostivý. Postupně se tedy dostával pod vliv Německa a v roce 1937 byl již poslušným nástrojem nacistického vůdce Adolfa Hitlera.

Mimo to však Henlein získal určité sympatie i v západních zemích, což se promítlo do postoje Anglie a Francie vůči Československu v roce 1938. V domácí politice pak Henlein zvolil v souladu s Hitlerovými instrukcemi taktiku neustálého stupňování požadavků. V září 1938 se henleinovci pokusili v pohraničí o puč. Střety vypukly poté, co Hitler obvinil Prahu z toho, že útiskem sudetských soukmenovců vytváří nesnesitelnou atmosféru a přispívá k zostřování situace.

Přestože československá vláda proti vzbouřencům zasáhla a nepokoje potlačila, rozbití státu už zabránit nedokázala. Henlein stejně jako další činitelé Sudetoněmecké strany uprchl do Německa. Po podepsání Mnichovské dohody, v níž západní mocnosti schválily postoupení československého pohraničí Německu, se Henlein do Československa vrátil jako Hitlerem jmenovaný říšský komisař pro sudetoněmecké oblasti. Po 15. březnu 1939 byl šéfem civilní správy okupačních vojsk a v září 1939 stanul v čele sudetské župy jako říšský místodržící. Tuto funkci zastával až do konce války.

Konrad Henlein se narodil 6. května 1898 ve smíšené německo-české rodině ve Vratislavicích nad Nisou (tehdejším Maffersdorfu). Jeho otec - úředník - byl Němec, matka pak Češka. Po absolvování obchodní akademie v Jablonci nad Nisou se v roce 1916 přihlásil do armády. Během první světové války byl na italské frontě zajat a domů se vrátil až v srpnu 1919. Poté Henlein pracoval jako bankovní úředník, od roku 1925 působil jako učitel tělocviku v Aši.

Zemřel ve 47 letech. Pohřben byl v hromadném hrobě na ústředním plzeňském hřbitově. Jeho manželka Emmy, s níž měl pět dětí, jej přežila o celé půlstoletí. Zemřela v roce 1995 v Bad Homburgu.