KOMENTÁŘ | Před 85 lety začala druhá světová válka. Začali ji Němci vyhlazovací válkou proti Polsku

Začalo to ostřelováním polského námořní základny ve Westerplatte, bombardováním města Wieluń a později během dne i pozemní bitvou o Mokru, kterou ještě polská armáda zvládla vyhrát. Původně útok probíhal pouze ze západu, brzy se ale přidaly výpady ze Slovenska na jihu a Východního Pruska na severu. Všechny tři útoky se nakonec sbíhaly u hlavního města Varšavy.

Ještě 17. září se na základě paktu Molotov-Ribbentrop na Polsko z východu vrhla i Rudá armáda – která se paradoxně k Polákům často chovala lépe než Němci. Prakticky bezchybný Blitzkrieg německé armády spojený s útokem Sovětů byl posledním hřebíčkem do rakve Polské republiky. Varšava padla 28. září, poslední organizovaný odpor polské armády 6. října.

Jako úplně poslední byla v boji poražena Nezávislá operační skupina (SGO) Polesie v bitvě u Kocku dne 5. října. Toho dne se Poláci vzdali německému náporu, až 17 tisíc jich bylo zajato. Velice smutný osud měl generál Francizsek Kleeberg. Němci ho zajali společně s ostatními a umístili do zajateckého tábora Oflag IV-B Koenigstein.

Kvůli extrémně špatným podmínkám zde postupně ztratil zrak a přestal chodit, načež v roce 1941 zemřel. Roku 1969 byly jeho ostatky v Drážďanech exhumovány a spočinul v Kocku – vedle svých oddaných spolubojovníků z SGO Polesie.

Nebyla to normální válka

Polsko je jednou ze zemí, která za poslední století zažila obrovská muka. Když Němci (a Slováci) 1. září 1939 překročili s invazní armádou hranice, změnil se život každého Poláka. Nešlo totiž o „běžnou“ invazi, nýbrž vojenskou akci s přímým cílem likvidovat (především židovské) obyvatelstvo.

Je velice náročné přesně určit, kolik Poláků během druhé světové války skutečně zemřelo. Odhady se pohybují v milionech, ty nejoficiálnější okolo šesti. Mohla tedy zahynout až pětina polského obyvatelstva.

Pro představu, jak bezohledná nacistická okupace byla: až osmdesát procent životních potřeb polského obyvatelstva zajišťoval černý trh. Kdyby se Poláci tehdy měli spoléhat na příděly od okupantů, patrně by zemřela valná většina z nich.

Společně s Wehrmachtem totiž přišly i jednotky Schutzstaffel neboli SS, pod které spadaly Einsatzgruppen – eskadry smrti. Právě tyto jednotky hrály jednu z nejzásadnějších rolí při provádění „konečného řešení židovské otázky“. Navzdory tomu, že šlo pouze o několik tisíc mužů, mají na svědomí smrt několika milionů lidí.

Einsatzgruppen byla zdaleka nejbrutálnější. „Vyvražďování Židů ve velkém se sice dopustily jako první, avšak v celkovém souhrnu německých pachatelů tvoří jen malou část. Mýtus absolutní zodpovědnosti úzce vymezené skupiny vznikl až při poválečných procesech ve Spolkové republice Německo; byla to metoda, jak ochránit většinu německých vrahů a zbavit cejchu viny německou společnost jako celek,“ psal uznávaný historik Timothy Snyder v knize Černá zem.

Cílených válečných zločinů se dopouštěli i vojáci Wehrmachtu a ostatních složek německých ozbrojených sil. „Při prvním pokusu se mi při střelbě trochu třásla ruka, ale člověk si zvykne. Při desátém pokusu jsem už mířil klidně a s jistotou střílel na množství žen, dětí i nemluvňat,“ znělo svědectví jednoho z německých vojáků, který zabíjel civilisty v Mohylevu.

Po Polsku… celá Evropa

Polsko bylo samo o sobě vnímáno jako velmi slabé a jeho pád do područí nacistické okupace nebyl až tolik překvapivý vzhledem k tomu, s jakou silou německé síly zaútočily. Co ale málokdo čekal, byl následující vývoj.

V dubnu 1940 Němci podnikli operaci Weserubung – tedy invazi do Dánska a Norska. Zabrala jim sotva dva měsíce; Kodaň padla během dne, Oslo během června. Norsko se ale nikdy oficiálně okupantům nevzdalo, protože prchající královská rodina s sebou vzala i státní pokladnu a pokračovala v boji z exilu.

Hned v květnu téhož roku Němci vpadli do Francie v rámci operace Fall Gelb. Jejich Blitzkrieg se ale vyhnul silně opevněné Maginotově linii; Paříž zvládli dobýt cestou přes Belgii, Nizozemsko a Lucembursko. Němci na Eiffelově věži vztyčili vlajku s hákovým křížem 14. června; francouzská vláda abdikovala o dva dny později.

Po západní Evropě postupně padly i Jugoslávie s Řeckem, stalo se tak v první polovině roku 1941. Sotva dvacet dní po ukončení válečné kampaně na Balkáně Wehrmacht překročil hranice „spojence“ Sovětského svazu. Začala válka na východní frontě, zdaleka nejkrvavější divadlo druhé světové války.

První dva roky druhé světové války byly pro evropský kontinent strašlivé. Padla celá řada zemí, největší moc měli národně socialistické režimy v Německu a Itálii. Jedinými technicky svobodnými zeměmi (bez diktatur) byly Švédsko a Finsko, za Lamanšským průlivem Velká Británie.

Zatímco válka začala přesně před 85 lety, před 83 lety byla okupována valná většina Evropy. Zbývaly bezmála čtyři roky nacistické nadvlády, než se okolo Berlína definitivně sevřely nůžky spojeneckých sil z východu a západu, a nad Evropou – dočasně – zavládl mír.