GLOSA | Události Petra Nutila: Ovčáček proti Babišovi a zmatky kolem covidu

Zkusme si pro jednou namísto toho všeho třeba jen uklidit sami v sobě a prostě jen prožít ten čas se svými blízkými. Naklizený byt a bordel v hlavě vám totiž klid nepřinese. 

Tak pojďme na události.  

Bývalý hradní mluvčí Jiří Ovčáček, nyní komentátor, se obrátil s výzvou na Andreje Babiše, majitele Agrofertu, aby projevil dobrou vůli a nadělil pod stromeček svým spoluobčanům levnější potraviny. Což by jistě šlo zařídit, už třeba jen proto, že mamutí kolos podniků Agrofertu vloni zvýšil svůj čistý zisk o 124 procent na 13 miliard korun. Jenomže to samozřejmě zařídit nepůjde, protože proč by to Andrej dělal, když mu tahle jeho mašina na jedné straně vydělává miliardy na drahých potravinách, jeho elektorátu to nevadí, protože kritizuje drahotu. Inu, mezi slepými jednooký králem. 

Pojďme k další zprávě.  

Kontroly covidových certifikátů byly nezákonné, rozhodl Nejvyšší správní soud. Odškodnění by se mohli domáhat například ti, kteří dostali pokutu za to, že zákazníky nekontrolovali. Tak to, že ta opatření byla buď na hraně, nebo přímo za hranou zákonnosti se tak nějak už ví dlouho. Na straně druhé se nelze tvářit, že v době, kdy se ještě pořádně nevědělo, zda náhodou covid není nějakou kombinací moru a eboly, šlo všechno ošetřit legitimní cestou. Protože nešlo, mimořádná doba si žádala mimořádná opatření a bylo by fajn se na to tak i dívat.  

Mimochodem, to, že se tomu covidu, té rýmičce kolektivně posmíváme, je příklad klasického psychologického fenoménu, jmenujícího se předsudek zpětného ohlédnutí. Vy to asi znáte pod hezkým českým úslovím - po bitvě je každý generál. Stejnou optikou a pod vlivem stejné iluze „já to celou dobu věděl“ totiž události hodnotíme běžně. Vtip je v tom, že téměř každou událost, katastrofu, experiment, teroristický útok nebo třeba výsledek voleb lze snadno označit za nepřekvapivé – poté, co známe výsledek. Ex post je snadné hodnotit, soudit či obviňovat z údajných špatných rozhodnutí, špatného vyhodnocení situace, podcenění některých vlivů atd. Pod vlivem sebeklamu zpětného hodnocení rádi zapomínáme, že ve chvílích události předcházejících nic z toho jasné nebylo.  

Tak pojďme dál.  

Disidentky a disidenti by měli v příštím roce začít dostávat průměrný starobní důchod, i když neplatili dostatečně dlouho odvody. Lidem s osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu by sociální správa měla nižší penzi automaticky dorovnat. Zjevně tak hladovka chartisty a spisovatele Jiřího Gruntoráda zabrala. A to je dobře.  

V Moskvě napadlo nejvíce sněhu za několik desetiletí, podle portálu Baza dokonce za posledních 150 let, což způsobilo podle ruských novin v metropoli dopravní komplikace. Stalo se tak v roce, kdy byl do kin uveden film Napoleon a 81 let poté, co o předměstí Moskvy sváděli boje Nacisté a Rudá armáda. Je to jen náhoda? Kdo ví.  

Americký Kongres schválil zákon, který by zabránil jakémukoli americkému prezidentovi vystoupit z NATO bez souhlasu Senátu nebo zákona Kongresu. Klidně to mohli pojmenovat jako „lex Trump“, ale o tom se jen tak šušká. A takhle to dopadá, když si za prezidenta chcete i podruhé zvolit rozmazlené a zpovykané dítě s účesem ve tvaru mrtvého mývala, které je – jak se ukázalo – ochotno a schopno pro vlastní ego zničit celý geopolitický pořádek a drasticky ohrozit bezpečnost Evropy. Tak u příštích amerických voleb pánbůh s námi.  

Maďarský premiér Viktor Orbán na evropském summitu v Bruselu zablokoval 50 miliard eur (1,2 bilionu korun) pomoci pro Ukrajinu. Nechme stranou to, že se zas jednou zachoval jako agent Moskvy a pojďme si říct to méně zjevné. Totiž že lepší argument pro zrušení práva veta zastáncům poměrného hlasování ani nemohl dát.  

No a to by asi stačilo. 

Na závěr stojí za to poznamenat, že český bulvár žil finálovým týdnem StarDance, který nakonec vyhráli Darijia Pavlovičová a Dominik Vodička, nebo úplnými halucinacemi typu stěhování Shopaholic Adel, což tak nějak pěkně ukazuje, že se v té naší zemi nic pořádného neděje.  

Tak pěkný týden do Vánoc!