KOMENTÁŘ | Co kdyby námi poskytnuté zbraně zabíjely v Rusku? Západ řeší dilema a ví, že Putin je nevyzpytatelný

Kyjev dlouhodobě vyzývá západní země v čele se Spojenými státy a Velkou Británií, aby povolily používání zbraní dlouhého doletu proti území Ruské federace. „Potřebujeme povolení k použití západních zbraní proti vojenským cílům na území Ruské federace, dodávky raket s delším dosahem a posílení naší protivzdušné obrany,“ prohlásil vedoucí kanceláře ukrajinského prezidenta Andrij Jermak.

Britové údajně ukrajinským silám opětovně nepovolili používat proti ruskému území zbraně dlouhého doletu Storm Shadow. „Pokud by Ukrajina mohla udeřit na nepřátelská vojska na svém území, odkud ohrožují Ukrajinu, pak by Ukrajina byla v mnohem lepší pozici, aby se ochránila,“ nastínil mluvčí ukrajinské diplomacie Georgij Tychij. 

Jenže co se bude dít, pokud západní spojenci Kyjevu používání zbraní dlouhého doletu proti ruskému území skutečně povolí? Kritici Kremlu dlouhodobě tvrdí, že se Západ příliš obává „červených linií“, o kterých nejvyšší vedení Ruské federace stále hovoří. Svědčí o tom mimo jiné důsledky „jaké jsme nikdy nezažili“, kterými Vladimir Putin hrozil při vyhlašování takzvané speciální vojenské operace v únoru 2022. Žádné nepřišly ani poté, co Západ podporuje ukrajinskou armádu více než dva roky. 

Rusko má ohromné zastrašovací kapacity a rozhodně si může dovolit hrozit „nepřekročitelnými“ červenými liniemi. Na druhou stranu ale vyhrožuje tak dlouho, že ho jen málokdo bere vážně. Bohužel tisíce jaderných zbraní a snad desetitisíce raket nejrůznějšího ražení mluví za vše – Rusko stále vlastní dostatečnou kapacitu na to, aby napadlo Severoatlantickou alianci.

Invaze i vojenská výroba pokračují dál, bez ohledu na tisíce a tisíce sankcí, které západní spojenci zavedli. Důvod je nasnadě – Ruská federace je největší stát světa se zhruba 150 miliony obyvatel. I přes sankce dokáže udržovat čilé obchodní styky s tak velkými ekonomikami jako je Čína, Indie, Brazílie nebo Írán. 

Ač se ze Západu a z Ukrajiny ozývá „nebojte se červených linií“, měli by si všichni lídři uvědomit, jestliže jejich překročení Rusové stále „nepotrestali“, může k tomu dojít. Právě nevyzpytatelnost ruské zahraniční a bezpečnostní politiky je tou pravou výzvou, které čelí všichni, od Tokia po Washington. Tito lídři o tom dobře vědí – rozhodně lépe než pisálek z pohodlí svého počítače. Někdy je ale nutné jim to připomenout.

Jsme v daleko horší situaci, než jakou byla studená válka. Ta získala své jméno hlavně díky tomu, že se na sebe Rusové a Američané vojensky nevrhli. Dnes jsou tomu ale mnohem blíže a nedají-li si pozor na svá slova a eventuálně také činy, stane se to. 

Rusko chce být respektované a silné; do jisté míry se mu to i daří. Západní lídři se jednání s ním nevyhnou a Ukrajině zřejmě také nemůžou povolit vše. Výpad do Kurské oblasti je do jisté míry v pořádku – Ukrajina byla napadena jako první a z míst, kde na ruském území její vojáci působí, létaly rakety zabíjející ukrajinské civilisty. 

Kyjevu ale nelze povolit ostřelování hloubi ruského území bez toho, aby nepanovaly vážné obavy z odplaty. Ta totiž jistě přijde ve chvíli, kdy se ukrajinská armáda „netrefí“ a místo vojenského letiště zasáhne například nemocnici ve vedlejším městě. Jak sama Moskva přiznává – vojenské objekty jsou legitimními cíli. Tuto obhajobu sice používá i v momentech, kdy „omylem“ zničí dětskou nemocnici, ale díky nemůže říci ani půl slova, pokud jí Ukrajinci zničí některý z vojenských objektů. 

Jak jsme naznačili již dříve, Rusko má množství možností, jak zastrašovat své nepřátele. To zákonitě znamená, že tyto možnosti může využít naostro. Moskva je totiž v ohledech zahraniční natolik nevyzpytatelná, že dokáže poslat proti Ukrajině „klubko“ jaderných zbraní – a odtud už neexistuje cesta ven – ať jsou debaty o povolení užití zbraní dlouhého doletu proti Rusku jakkoli vlastenecky a obranně míněny.