KOMENTÁŘ | Peklo kvůli elektromobilitě: V Česku pořád neumíme dělat věci dobře

Dáte mi jistě za pravdu, že Česko na tom není nejen s nejrůznějším elektromobilním hardwarem nijak zvlášť dobře. Ztrácíme ve srovnání se světem nejen co do vybavení a infrastruktury, ale dle žebříčků renomovaných institucí na tom nejsme příliš „user friendly“ ani s politikou elektromobility. Dlouhodobě se totiž tuzemská ekonomika v hodnocení ambiciózních cílů ohledně snižování uhlíkových následků na životní prostředí nepotýká s předními umístěními.

A to je ke škodě, protože pokud by to tak bylo, měli bychom jasněji v posilování elektromobility ve vlastní zemi, v zavádění odvážné a progresivní politiky ke stimulaci přijetí elektrických vozidel atd. Mimochodem, ta přední místa patří severským státům, Nizozemsku a Francii. Leč neznamená to, že by se ani česká vláda nesnažila přiložit nějak ruku k dílu. A to i přes křiklouny a popírače evidentních klimatických změn. 

Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že od začátku roku 2024 můžou firmy v České republice žádat o dotace na nákup elektromobilů, když na jedno auto může zvýhodnění činit až 200 tisíc korun. Problém ale je, že tahle záležitost je, tak nějak zase „na polovině cesty“. Proč? Vláda totiž s podobnou podporou pro lidi, kteří nejsou podnikatelé, zatím nepočítá.

A tohle je právě to „peklo, dlážděné dobrými úmysly“. A i když zaznívají správné argumenty o tom, že velký počet vozidel kupuje privátní sektor, nikoli ten retailový, zaznívají i hlasy, že ojedinělé „výkřiky“ tohoto typu nadělají spíše více škody, než aby přispěly k něčemu dobrému.  

Prý totiž chybí ucelená koncepce, která by dokázala srozumitelně podat nejen zastáncům posilování infrastruktury pro elektromobilitu všechna pro a proti, ale především těm, co nejsou smířeni s nějakými klimatickými změnami, ač jsou vidět dnes a denně na každém kroku. Je škoda, že podobná opatření, právě kvůli tomu, zamýšlená dobře, nakonec skončí v nějaké „šedé“ zóně, protože s tím nebyla představena třeba dlouhodobá strategie podpor elektromobily či její koncepce.

European Enviroment Agency v žebříčku nově přihlášených elektrických aut v říjnu 2023 uvedla, že na posledních dvou místech zemí EU jsou v tomto ohledu Česko a Slovensko. Jistě, většinová námitka bude, že nová e-auta jsou zbytečně drahá a my tu máme přece jiné problémy, než abychom řešili nějaká auta na baterky. No ne? 

Když nebudete patřit do skupiny kritiků a odpůrců všeho s písmenem „e“ na začátku, můžete namítnout, že příznivou zprávou může být to, že podle některých studií se prodeje nových e-aut, především v zemích, dlouhodobě figurujících na předních místech registrací nových elektroaut, v poslední době výrazně snižuje. Tudíž je šance, ovšem v případě smysluplné podpory, že bychom mohli dno většiny žebříčků, srovnávajících nejen vybavenost země infrastrukturou pro elektro auta opustit, ale i udělat pořádný kus vpřed.

Ono totiž platí, že vykřikovat bláboly o prokletém green dealu je možná od extremistů a populistů cíleným krokem, který má podpořit jejich oblibu na sociálních sítích a poté při volebním klání, ale to, co už nikdo z těchto paličatých ne expertů nepoví je to, že elektromobilita je hlavně o technologickém pokroku. Jistě, že s sebou nese i investice, které přinášejí rozvoj a další budoucí zakázky. Ale to zůstává skryto pod jednoduchými hesly o zbytečných e-autech. 

Smutným konstatováním je pak to, jak lze také občas najít ve veřejném prostoru, že na rozdíl o klidného projetí Západní Evropy se řidiči musejí o stav svých baterii v autech bát spíše tehdy, když dorazí do Střední a Východní Evropy. Možná, že když přestanou být témata spojené s elektromobilitou zbytečnou politickou rozbuškou, budeme rádi, když se na jednom z mnoha odhadů, hovořících o tom, že podíl elektromobilů na prodejích lehkých vozidel má podle prognóz dosáhnout v roce 2025 19,5 %, v roce 2030 pak 45 % a v roce 2035 na 77 %, budeme podílet s velkou mírou. Bez toho, aniž bychom měli sami ucelenou a dlouhodobou strategii přechodu na nový typ e-ekonomiky, to s největší pravděpodobností nepůjde.