KOMENTÁŘ | Státní rozpočet jako metla politiků. Dejte ho raději sestavit umělé inteligenci

Že se nikdy nebude všechno líbit všem jsme si snad už zvykli. U státního rozpočtu o to víc. Na druhou stranu, mají se ale lidé, kteří se na schvalování položek základního finančního dokumentu státu nepodílejí, nějak starat o to, co všechno v něm bude nebo nebude? Není těžké zjistit, že určitě ano. Vždyť voliči tak dostanou pěkně na „zlatém podnosu“ jasný přehled o tom, jaké jsou vládní priority, kde chce stát ušetřit, a kde naopak utrácet, do čeho a proč chce investovat, nebo jaké sociální skupiny budou mít od v dalších měsících roku větší či menší podporu. Ze státního rozpočtu České republiky na příští rok je jasné, že priority jsou v podstatě dvě: Obrana a energetika.

Jako doklad výše uvedeného se zmiňují dvě položky, totiž nákup 24 nadzvukových letounů 5. generace F-35 pro Armádu ČR a koupě firmy NET4GAS Holdings, která provozuje rozsáhlý systém plynovodů. Jak už jste si mohli milí čtenáři přečíst i na těchto stránkách, Návrh státního rozpočtu na příští rok počítá se schodkem 252 miliard korun. Za to číslo lze s klidným svědomím dosadit pokles státních výdajů ve většině rozpočtových kapitol, až na shora uvedené výjimky. Pro srovnání ‒ letos má být konečným číslem v hospodaření státu schodek ve výši 295 miliard korun.

Z reakcí a výstupů zástupců skupin, sdružení či hnutí a politických stran, které se na sestavování státního rozpočtu nepodílely je ale jasné, že „oni“ to chtějí jinak. Jedna partička si schválila stávky a podněcuje k odporu, jiná zase pořádá konference, při kterých s vybranými ekonomy představuje vzdušné zámky a láme rukama s odkazem na to, jak by to ona dělala u moci jinak (a samozřejmě lépe).

Škoda jen, že se účastníci podobných „meetingů“ neoptají předních odborníků z takových stran, proč to, když byly u moci, dělali ještě hůř než ti, co jí mají nyní. Těmto partičkám zřejmě nevadí, že i přes nejrůznější označení o úsporných balíčcích jsou stále největší výdajovou položkou státu mandatorní výdaje. Na příští rok jejich číslo, bez zohlednění peněz na obranu, vykazuje hodnotu 1,247 bilionu korun a meziročně vrostou o 52 miliard. Z toho tvoří 706,2 miliardy korun důchody, jejichž objem meziročně roste o 34,5 miliardy korun.

Při této příležitosti by mě zajímalo, zda se bafuňáři ve zmíněných partičkách někdy před plamennými výstupy, ve kterých lidem této země slibují lepší zítřky vyhazováním peněz z helikoptéry, zeptají u nich doma svých dětí, zda počítají se splácením dluhů. Ale máte pravdu, laskaví čtenáři, je to klišé a obehraný fakt.

Vždyť, jak někteří partajníci neustále rádi opakují, zdroje tu pořád jsou a není třeba se na nic ohlížet. Sám jsem se ptal několika ekonomů a analytiků na to, zda je teda ve výsledku státní rozpočet Česka na příští rok takový průšvih, jak poslanci ANO a SPD všude, kde to jde, uvádějí, navíc s tím, že je schodek prý fakticky vyšší, neboť skrývá ještě peníze od Evropské investiční banky.  

Ale nechť, určitě víte, jak to dopadlo. Když se zeptáte sto lidí, dostanete sto názorů. A vsadím se s vámi, že vám z nich půjde hlava kolem. Bez ohledu na to, kdo co říká, je ale pro vnější svět mnohem důležitější to, co vlastně českých rozpočet říká. Jsou v něm jasné proklamace vlády šetřit, tudíž, že úspory tu nejsou liché. Jistě, vždycky lze udělat cokoliv ještě lépe a rychleji.  Ale investoři, kteří si kupují tuzemské dluhopisy tím dostávají jasný vzkaz. Česká vláda jejich peníze nehodlá vyhazovat z vrtulníku. Ratingové agentury zase dostaly zprávu o tom, že zadlužení země nepodceňujeme, a i při reálných výtkách o českých nedostatcích se je snažíme spravit.

Neznamená to, že všechno je skvělé a parádní. Znamená to, že i při taktice a strategii s předluženým státem, dlouhodobě neřešenými komplikacemi v ekonomice a nastavení pravidel, musíme bez ohledu na vlastní politické zájmy rozhodně přidat. Ale napadá mě, když vidím titulky o tom, že třeba programátoři v nějakém programovém jazyku řeší nějaký problém řadu hodin a když nasadí AI (rozuměj Artificial intelligece) mají do několika minut výsledek.

S lehkým úsměvem proto dodávám, že je divné, že milé poslankyně a poslance v Parlamentu ČR ještě nenapadlo, že AI je vlastně schopnost strojů napodobovat lidské schopnosti, jako je uvažování, učení se, plánování nebo kreativita, takže by jejím použitím zabili v podstatě, tak říkajíc, několik much jednou ranou: Nemuseli by se trápit měsíce dohadováním o tom, kde něco škrtnou nebo přidají a při konečné podobě státního rozpočtu by mohli, při časově dlouhých výtkách opozice říct: „To my ne, to umělá inteligence“. I will be back, baby!