RECENZE: Asterix a jeho přátelé opět bojují s Caesarem

Pokud se zahledíme do historie, dnes už legendární malý galský válečník s typickou přílbou a velkými plavými kníry – jehož přesné francouzské jméno je Astérix – přišel na svět za zvláštních okolností. Země galského kohouta těžce nesla období válečného pokoření a následující roky, rozpad koloniální říše a nepříjemné události týkající se neúspěšného boje v Vietnamci, které vyvrcholily těžkou porážkou u Dien-Bien-Phu. Podobně jako v případě další slavné komiksové figurky Pifa hledali obyvatelé rozptýlení a návrat bývalé morálky v příbězích neohrožené malé skupinky nezlomných vesničanů, třebaže jim k trvalému vzdorování mnohonásobné přesile pomáhal mág Panoramix a jeho kouzlený nápoj, dodávající po určitý čas těm, co jej pozřeli, nadlidskou sílu.

Autorem Asterixe a jeho přátel byl René Goscinny (1926-1977), mezi tvůrci různých děl už dobře etablovaný, ostatně z jeho pera pocházejí mimo jiné i příhody nezbedného Mikuláše a jeho spolužáků, které jsme čítali (a stále čteme) jako Mikulášovy patálie. Konec konců i tyto lumpárny byly zfilmovány (jako Le Petit Nicholas, 2009). Když Goscinny připravoval hrdinné činy udatného Asterixe, bohatýrského pojídače divočáků Obelixe, mága Panoramixe a dalších obyvatel bezejmenné přímořské vesničky, měl jasno o tom, kdo je výtvarně a hlavně umně vyvede. O rok mladší Albert Aleandro Uderzo se stal jeho společníkem a po nečekané Reného smrti v roce 1977, když jej postihla srdeční příhoda během rutinních lékařských testů, převzal dohled nad Asterixovými příhodami, které dalších třicet let rozvíjel. Jen pro informaci dodejme, že Goscinny byl autorem prvních 24 příběhů, první tři vycházely ještě jako součást časopisu Pilote (začaly v roce 1959), od čtvrté už měl Asterix vlastní sešit a jeho náklad startoval na 6000 kusech. Dodnes bylo vydáno 55 příběhů v souhrnném nákladu více než 355 milionů výtisků.

Je pochopitelné, že film si nemohl nechat toto lákavé sousto uniknout. Vzniklo osm kreslených snímků plus čtyři hrané. Hodnotit jejich úroveň je mírně problematické, například hned ten první v roce 1967 (Asterix a Galové) byl uskutečněn bez vědomí autorů. Goscinny se podílel na dalších dvou a třeba Dvanáct úkolů pro Asterixe (1976) vůbec nemělo komiksovou předlohu, další dva – Asterix a překvapení pro Caesara (1985) a Asterix a velký boj (1989) mají jako podklad vždy dva různé příběhy. V letech 1999-2012 jsme se dočkali i oněch čtyř hraných snímků, ovšem dle názoru diváků je jejich úroveň sestupná. A nyní se tedy Asterix, Obelix, Panoramix, psík Idefix, náčelník vesnice se svou manželkou a Julius „Julek" Caesar vydávají na filmová plátna potřinácté.

Vzpurná vesnice je nejmocnějšímu muži Říma trnem nejen v oku, ale vlastně všude. A když ji nejde zlomit vojensky, dopracuje se se svými senátory k jinému plánu. Vykácí okolní les a postaví tam činžovní domy pro Římany, jimž už není velkoměsto dost dobré. Jenže ambiciózní architekt zjišťuje, že bojovat proti vesničanům je jako házet hrách na stěnu – co jeho otroci přes noc porazí, přes den zase vyroste. Galové přeci mají kouzelné rychlerostoucí ořechy... V římském ležení se rozšiřuje nepokoj, otroci odmítají pracovat a v Římě samotném není mezi občany velká tendence se vláčet tři neděle do nějaké Armoriky. A tak Caesar nechá prvního obyvatele vylosovat při hrách v cirku a do míst určených pro relaxaci v přírodě směřuje dekorační mistr Mininímus se svou ženou a synkem Citrusdžusem. Na místě se ovšem zjistí, že věci se poněkud zamotaly a trojice shodou okolností skončí v galské vesnici. A městské manýry nakonec málem zvládnou to, co nedokázaly doposud síla a zbraně římských legií. Panoramix bude muset vynaložit hodně úsilí, aby jeho spolubydlící ve vesnici nepodlehli všeléčící ruce trhu a vesnice nebyla obestavěna obludnými insulae (latinsky činžáky) nebo po našem mramoráky (tak se tehdy říkalo satelitním domům).

Film pochopitelně původní komiks v mnoha směrech rozvádí a rozšiřuje – tištěná verze je dějově přímější, některé postavy, jako například chlapec Citrusdžus, docela chybí. Určitým postavám, což je případ Minimínuse, je propůjčen zcela nový vzhled, otroci nahrazují v Goscinnyho příběhu použitou tradiční pirátskou posádku. Také se jako obvykle trochu kouzlí se jmény, která jsou oproti "papírové" předloze občas jiná. Nebudeme však ochuzeni o typický humor provázející tyto příběhy, jehož hlavní devizou jsou vtipné narážky na současnost, podávané v předkristovské době. Dabing je také na velice slušné úrovni, a tak se dá předpokládat, že Asterix: Sídliště bohů by měl být očekávaným rodinným hitem. Potíž však může právě pro rodiče představovat jeho 3D zpracování. Není špatné, tým výtvarníků odvedl velice slušnou práci, ale právě kvůli němu do jisté míry odboural onen prvotní kouzelný dojem Uderzových kreseb, které měly, mají a budou mít svůj půvab. Filmové postavičky jsou jak vysoustružené nebo uplácané z modelíny, jedna druhé svou podstatou podobné, takže z pohledu pamětníka nemusí plně zastoupit dřívější kreslené snímky. Nová generace, která třeba zná Asterixe & spol. jen z doslechu nebo hraných filmů a půjde si Sídliště bohů prohlédnout nezatížena provedením především těch prvních komiksů (což je případ předlohy, byla vytvořena v roce 1971 jako sedmnáctá v pořadí), takové srovnávání potřebovat nebude a určitě jí originální souboj vesnice s „novou moderní" římskou dobou bude bavit.

ASTERIX A SÍDLIŠTĚ BOHŮ (ASTÉRIX: LE DOMAINE DES DIEUX)

85 minut, FranciePremiéra: 5. 3. 2015 (ČR)Režie: Louis ClichyScénář: Alexandre AstierHudba: Philippe Rombi

V českém znění: Pavel Trávníček, Karel Heřmánek, Josef Carda, Jiří Štěpnička, Alexej Pyško, Michal Suchánek, Dalibor Gondík, Simona Postlerová aj.