RECENZE: Rivalové rozehrávají drama milostného trojúhelníku na tenisovém kurtu

Luca Guadagnino dosavadně platil za autorského tvůrce nezávislé scény a divácky vstřícných festivalových titulů. Jeho tvorba je křehká, variuje principy filmových romancí a většina si jej spojujeme s letní lásku zachycujícím dramatem Dej mi své jméno. Guadagnino se stal takřka prominentním hlasem queer kinematografie, do které přinesl stylistickou suverénnost, empatii, drsnost lidských emocí a něhu. Poté natočil fluidní remake kultovního hororu Suspiria a kanibalskou road movie reflektující outsiderský život Do morku kostí. Pravidelný účastník soutěže benátského festivalu si s jeho nejnovějším počinem Rivalové vytyčil další úkol – úspěšně proniknout do amerického mainstreamového filmu, aniž by ztratil autorský hlas. 

Rivaly na plátna dostával složitě. Premiéra měla být loni v Benátkách, vlivem hollywoodských stávek byl snímek nakonec stažen z programu a do kin se dostává s několikaměsíčním zpožděním. Synopse filmu je zdánlivě banální a schéma milostného trojúhelníku několikrát viděné. Dvoum mladým nerozdělitelným tenistům vstoupí do života talentovaná tenistka Tasha se zářnou budoucností, přičemž se do ní oba zamilují. Prvotní poblouznění však přeroste do rivality, která se protáhne na několik bolestivých let. Méně talentovaný Art nakonec s Tashou založí rodinu a stane se jedním z nejlepších tenistů, přičemž ona mu po kariéru znemožňujícím zranění dělá manažerku. Oproti tomu Patrick nikdy nedosáhl svých ambic, nikdy nevyrostl a zápasí o to, aby se vůbec uživil. S Tashou má však taktéž milostnou minulost a když se na začátku filmu muži po mnoha letech na kurtu potkají, oboum jde o všechno, ačkoli z diametrálně odlišného zázemí a pozic. 

Vyprávění rámuje právě finální zápas nižší soutěže, kam jde Art hledat ztracené sebevědomí před důležitým US Open. Postupně se retrospektivně noříme do různorodých etap propletených osudů milostné trojice a postupně si skládáme komplexní obrázek toho, o co se na kurtu vlastně hraje. Guadagnino staví na jasných paralelách utkání a soukromého života. Opírá se o tělesnost a především postavy, jež jsou vykreslené specificky i univerzálně. Neustále si pohrává s odhalování nových skutečností a přísun informací konstantně mění divácký pohled na to, komu v téhle emocemi nabité hře vlastně fandíme. A jestli se někomu vůbec fandit dá. O postavách toho nejvíce řeknou drobné detaily. 

Art je v mladistvém věku pomyslným pátým kolem u vozu. Cítíme rozkol mezi racionalitou, kdy s Tashou chodí jeho nejlepší kamarád, a impulzivní iracionalitou, kdy neváhá stát proti němu, aby od Tashi získal přízeň. Mladistvá bolest a situace, jež v tomto věku bolí snad nejvíce, je rozkreslena věrně a ačkoli Art jedná morálně pochybně, důvody chápeme. V dospělém věku je pak pod tlakem turbulentního sportovního světa a nejraději by skončil. Tasha je více jeho manažerkou, než manželkou. Právě její postava je oslnivě neproniknutelná a ambivalentní. 

Je kompletně oddaná sportu a kariéře, život má přesně nalajnovaný. Celou dobu však nevíme, jaké jsou její přesné motivace. Opravdu má bezcitně z Arta jen loutku? Je zdrojem její apatie zranění či výchova? Je opravdu sobecká? Nálady obrací s frekvencí svištícího tenisového míčku. Potřebuje mít vše pod kontrolou, své city však na uzdě kolikrát neudrží. A s tímto rozporem jsme ponecháni až do závěrečných titulků. Narozdíl od dvojice mužů je chladná, ostrá a nepouští publikum k tělu. Komplexně rozkreslená postava s vrstevnatými a zároveň se vylučujícími vlastnostmi i skutky je perfektním protipólem mužské přímočarosti, naivity a neschopnosti komunikace. 

Nejprůzračnějším z trojice je Patrick. Věčný bonviván, jenž soutěžení miluje a energicky zůstal uvěznění v mysli nadějného teenagerea, který nikdy nedokázal svůj talent podpořit tvrdou prací. Guadagnino v několika chvílích dává najevo, že za přetrženým kontaktem s Artem nemusí stát pouze Tasha, ale i zamlčované a neprojevené city mezi nimi. Ať už šlo o rovinu přátelskou či potlačovanou milostnou. Muži, kteří vůči sobě byli jako bratři a říkali si vše, s dospíváním tuto vlastnost ztratili. Guadagnino všechny křivdy, motivy a informace skládá do působivé mozaiky komplikovaného a někdy zároveň i jednoduchého světa, jehož katarze každý pohyb podmanivě zužitkovává. Vyvrcholení pak taktéž nabízí vícero interpretačních rovin, jelikož hra, kterou trojice rozehrála, nebude nikdy dohraná. 

Pot a energie tryská nejen v dynamicky snímaných záběrech samotného tenisu, ale i v intimních segmentech. Díky budování atmosféry a komornímu komponování drží tenzi mezi postavami na špici. Z filmu čiší vášeň a je zkrátka neuvěřitelně sexy. Guadagnino skrze zpomalené záběry a sluníčkem vypáleným kurtem mistrně estetizuje lidské tělo, jež v kombinaci s pečlivě skládačkovitým vyprávěním, a elektronickou hudbou, vytváří elektrizující zážitek. Prohlubuje přiznaně melodramatické tendence a do výsledného tvaru se promítá vícero možností interpretace, založených na subjektivních diváckých zkušenostech. 

Hodnocení: 80 % 

Režie: Luca Guadagnino 

Scénář: Justin Kuritzkes 

Hrají: Zendaya, Josh O'Connor, Mike Faist, A.J. Lister, Naheem Garcia, Hailey Gates, Nada Despotovich 

Česká premiéra: 25. dubna 2024 

Distributor: Vertical Entertainment