RECENZE FILMU - Byla oblíbená u svých hereckých kolegů, po půlročním dvoření ji světu stříbrného plátna sebral kníže Rainier III. Tragicky zahynula po náhlé srdeční příhodě při návratu do Monaca a tím její popularita paradoxně ještě vzrostla. Nový film o americké herečce a monacké princezně však lze nazvat jako životopisný jen stěží.
Od narození Grace Patricie Kelly uplyne letošního 12. listopadu 85 let. Rodačka z Filadelfie proslula kromě několika vynikajících filmů – namátkou jmenujme western V pravé poledne (1952) či trojí spolupráci s mistrem horroru Alfredem Hitchcockem: Vražda na objednávku, Okno do dvora (1954) a Chyťte zloděje (1955) – rovněž sňatkem s knížetem Rainierem III., vládcem minizemičky na Azurovém pobřeží. Okolnosti sňatku provázely nemalé spekulace a fakt, že novomanžel svou choť nejen přiměl k rezignaci na filmovou kariéru, ale údajně zakázal na území Monaca promítání jakéhokoli z jejích jedenácti filmů. Pokud k tomu přičteme některé retrospektivní biografie, mezi něž patří i ta od Joanny Spencer nesoucí název Grace, rozčarovaná princezna (Grace, une princesse désenchantée, 2005), může se nám jevit aristokratický vztah v jiných barvách.
Kdo by však čekal, že se z nového amerického filmu dozví o osudech ženy zařazené do pětice nejkrásnějších hollywoodských hereček něco obšírnějšího, bude zklamán. Podobně jako v jiných případech (Walk The Line, Lincoln, Hitchcock) tvůrci použili snad osvědčeného, ale už notně vyšlapaného chodníčku a vybrali si poměrně krátké, jen několikaměsíční období roku 1963. Grace, dlící sedm let v konvencemi svázané knížecí rodině dostává nabídku od Alfreda Hitchcocka, aby si zahrála v jeho chystaném filmu Marnie. V té době již matka dvou dětí je potěšena a vážně uvažuje o návratu na filmové plátno, ale velice tvrdě narazí na odpor rodinného kruhu, reprezentovaného kromě manžela i jeho sestrou princeznou Antoinettou. Do toho ještě vstoupí vyšší politika, právě ve zmíněném roce došlo k roztržce mezi Francií a Monacem v otázce daňových sazeb, a sladká Francie se rozhodla dát vzpurnému Rainierovi III. řádně za uši. Blokáda se nemile dotýká i Grace, která do té doby žije víceméně v ústraní a jediným jejím důvěrníkem je páter Francis Tucker. Bývalá herečka se rozhodne bojovat nejen za svého manžela, ale především za novou vlast, činí tak ovšem způsobem, jako když se pokoušíte zastavit mezinárodní expres hradbou z polystyrenu. Ale protože knížata a princezny mají k pohádkám blízko, není třeba dlouze hádat, jak to vše dopadne.
Milovníci historie si na své vůbec nepřijdou, protože ze života Grace se prakticky nic nedozví. Kromě unylého pobytu v zámeckých komnatách a občasné snahy se přizpůsobit běžným obyvatelům (což znamená nakupování na trhu nebo půvabné zdolávání ostnatých drátů s košíkem pečiva pro vojáky) jde spíše o řešení politické krize – a podobně jako v již zmíněném Lincolnovi platí, že pokud nejste důslednými znalci v tomto případě francouzské historie, budete v daném tématu tápat. Zdá se, že podobně na tom byli scénáristé, protože vložili Grace mimo jiné do úst větu zcela zcestnou – pokud v jedné z mála emotivních scén říká: „Nechci, aby mé děti ohrožovali vojáci se zbraněmi nebo jim na hlavu padaly bomby", pak je téměř jisté, že o daném konfliktu měli ponětí jako český průměrný občan o historii afrického Beninu. Žádné další informace o princezně Grace, tedy ani upomínku na její tragický skon nečekejte. Zrovna tak často uváděná věta v biografiích, že Grace žila především pro své děti, tu není nijak zohledněna: malá Caroline i Albert II. se tu skutečně jen mihnou. Snímek měl být původně uveden do kin právě v roce, kdy si svět připomínal 50. výroční nešťastné havárie, která se dle určitých pramenů stala nedaleko místa, kde se natáčel Hitchcockův film Chyťte zloděje. Jedním z důvodů, proč se téměř půldruhého roku čekalo na premiéru, byly neshody režiséra s distributorem Harveyem Weinsteinem. Každý měl svůj názor na finální sestřih a dlouho nebyli s to najít společnou řeč.
Bohužel ani herecký výkon filmové Grace film nijak nepozvedl. Určitě se bude debatovat, zda Nicole Kidman byla tou nejvhodnější adeptkou, těch neúspěšných rozhodně nebylo málo. Posuďte sami (v abecedním pořadí): Amy Adams, Elizabeth Banks, Emily Blunt, Kate Hudson, Jessica Chastain, January Jones, Gwyneth Paltrow, Rosamund Pike, Charlize Theron a Reese Witherspoon. V případě bývalé partnerky Toma Cruise nejde až tak o to, že ve zmíněné době byla Grace o deset let mladší než Nicole; věda dnes dokáže divy a houf stylistů a vizážistů také. Problém je v tom, že madam Kidman nasadí v osmé minutě filmu jeden výraz a s ním coby porcelánová panenka vydrží až do konce, snad s výjimkou jedné malé dramatičtější etudy. Snímek pak působí sterilním dojmem, což je ve zjevném rozporu se záměry tvůrců, kteří chtěli nejspíš předvést, jak americká star zametla s evropskými zkostnatělými politiky. Uvěřitelněji vypadá Tim Roth coby Rainier III., ale ti, co znali tohoto šlechtice z občasných záběrů do knížecí lóže při závodech F1 rozhodně souhlasit nebudou.
Grace, kněžna monacká je tedy počinem s velkými – a bohužel nenaplněnými – ambicemi. Těžko říci, koho chtěli autoři krátkým časovým úsekem oslovit a co z života Grace Kelly vlastně hodlali ukázat. Jisté je jen to, že francouzské (a tedy částečně i monacké) publikum si nenaklonili, při slavnostním uvedení na festivalu v Cannes se dokonce pískalo.
GRACE, KNĚŽNA MONACKÁ (GRACE OF MONACO)
USA/Francie/Belgie/Itálie, 2014, 103 min., drama, přístupný
Premiéra: 12. června 2014 (ČR)
Režie: Olivier Dahan
Scénář: Arash Amel
Kamera: Eric Gautier
Hudba: Christopher Gunning, Guillaume Roussel
Hrají: Nicole Kidman (Grace Kelly), Tim Roth (Rainier III.), Frank Langella (Francis Tucker), Paz Vega (Maria Callas), Geraldine Somerville (princezna Antoinette), Robert Lindsay (Onassis), sir Derek Jakobi (hrabě Fernando d'Aillieres), Parker Posey (Madge Tivey-Faucon), Roger Ashton-Griffiths (Alfred Hitchcock), Nicholas Farrell (Jean-Charles Rey).
Aktuálně se děje
před 19 minutami
Velikonoční počasí a pranostiky. Experti vysvětlují, proč nejsou spolehlivé
před 1 hodinou
Mosty, pak elektrárny. Trump opět pohrozil Íránu ničivou silou americké armády
před 1 hodinou
Není to uzavřené. Pavel nadále chce jet na letní summit NATO
před 2 hodinami
Tak jsem ho vyřešil. Klempíř odvolal předchůdce Baxu ze správní rady Pražského jara
před 4 hodinami
Počasí přinese příští týden výrazné oteplení i citelné ochlazení
včera
Rakousko zakázalo americkým vojenským letounům bojujícím s Íránem využívat svůj vzdušný prostor
včera
Trump nečekaně odvolal ministryni spravedlnosti Pam Bondiovou
včera
Trump odstartoval válku, kterou Evropa nechtěla. Ukončením snahy o otevření Hormuzského průlivu ji hodil přes palubu
včera
USA zažívají kvůli válce v Íránu cenový šok. Počet lidí nespokojených s Trumpem roste
včera
Za útok na Ruský dům hrozí až osm let. Policie obvinila cizince
včera
Metro o Velikonocích ochromí výluka. Náhradou budou autobusy XC
včera
StarDance představila další dva účastníky. Je mezi nimi šoumen ze světa sportu
včera
Írán se Trumpa stále nezalekl. Teherán slibuje ničivou odvetu
včera
Pokus o vraždu ve vězení. Vězeň napadl jiného příborem
včera
Policie přichystala velikonoční opatření. Jde o prevenci, zdůraznila
včera
Babišova vláda sníží spotřební daň u nafty a zastropuje marže
včera
Trump s projevem neuspěl. Trhy tentokrát neuklidnil
včera
Dva mrtví v Plzni. Policie pracuje se dvěma vyšetřovacími verzemi
včera
Obchody se o Velikonocích uzavřou na den. Zákon mluví jasně
včera
Po Irech porazili na penalty i Dány. Češi po 20 letech postoupili na fotbalové mistrovství světa
Přestože výsledek zápasu s Dánskem je naprosto totožný s tím z předešlého utkání proti Irsku, průběh byl naprosto odlišný. Tentokrát se vydařil svěřencům trenéra Miroslava Koubka vstup do zápasu, když už po třech minutách hry otevřel parádní střelou po rohovém kopu Pavel Šulc, tedy i vyrovnávací trefa Andersena ze 72. minuty (volný přímý kop) a další dvě branky v prodloužení (po jedné na obou stranách) opět po rohových kopech. Po gólech kapitána Ladislava Krejčího a Högha dospěl zápas do penaltového rozstřelu. A stejně jako proti Irsku v něm i tentokrát byli úspěšnější Češi, kteří se tak poté mohli radovat z prvního postupu na světový šampionát po 20 letech a s celým letenským stadionem si zazpívat o tom, že „všichni už jsou v Mexiku“.
Zdroj: David Holub