RECENZE: Slámovo Sucho černobíle ohledává mezigenerační rozkol venkovského mikrosvěta

Bohdan Sláma se po dobové analýze pohraniční vesnice na pozadí válečných dějin Krajina ve stínu a pomyslné coming-of-old-age Bába z ledu navrací k soudobým sociálním dramatům venkovského střihu. Jeho novinka má leccos společného i s trilogií Tomáše Vorla (Cesta z města, Cesta do lesa, Cesta domů). Stejně jako její protagonista Honza, i svéhlavý Josef se dříve živil v IT prostředí. Nyní však s rodinou žije na venkově, odstřižen od digitálního světa, pevně provázaný s přírodou.

Opozicí mu je podnikatel Viktor, vedoucí tamní zemědělskou společnost, která svým chemickým posypem ohrožuje Josefovo obydlí a naturální životnost zeminy. Jejich nejstarší děti narozdíl od otců hledají společnou řeč a společně se angažují v aktivistické oblasti. Zatímco Josefova Žofka je impulzivní a radikální, Viktorův Mirek se snaží vystoupit ze silně autoritářského a kapitalistického rodinného zázemí. První bojuje s výbušností, druhý s pasivitou. Oba však svádí největší boj se svými rodiči. Rámujícím motivem celého titulu je pak jasné sdělení, že ani útěk do přírody automaticky neznamená klid a absenci problémů.

Mezigenerační střet, hledání porozumění a neschopnost dialogu jsou opěrnými body dramatu. Mužské postavy jsou paličaté a zabedněné, zarputile si stojící za svým způsobem života, u něhož věří, že je ten správný. Mladá generace udušená vlivy svých otců se chce vymanit. Vykreslení generačního rozkolu však v tomto podání působí vyčpěle a do několikrát probíraného schématu nepřináší nic, co by vybízelo k dialogu. Zůstává u tezovitých skutečností, v mezích schematické šablony. Postavy jsou dvourozměrné a trpí stejným problémem, jako předchozí Krajina ve stínu. Poznáváme spíše spíše figury, než lidi se širší škálou emocí a vlastností. To sice podtrhuje jejich neschopnost dialogu, když však přijde řada na emocionálně vyhrocené scény, konflikt či smíření působí uměle a vynuceně.

Hledání rovnováhy mezi přírodou a moderním světem je v závěru až příliš doslovné, idealistické a do budovaného mikrosvěta vesnice, která jakoby fungovala ve vlastním časoprostorovém vakuu, organicky nezapadá. Sucho a blížící se klimatická krize, jež snímek lemuje, zůstane nerozvinutá a zapadne. Mezi řádky pak lze číst zřejmě nejsilnější rovinu filmu, když reflektuje to, co můžeme na světě jakožto jednotlivec zanechat pro budoucí generace. Bude to prosperující firma vykořisťující obyvatele i přírodu? Nebo snad uzavřený přístup k životu vzpírající se pokroku? A kdo může tento odkaz vůbec hodnotit?

Sláma tradičně vyniká především dílčími částmi. K publiku se nejvíce dostává, když při změně perspektiv přiléhá k prostořekosti a bezbrannosti dětského světa. Scény, kdy Josefovy nejmenší děti vnímají problémy dospělého světa a dopadá na ně jejich tíha, jsou těmi nejvíce podmanivými, právě pro svou přímočarost a lidskost, která dospělým postavám tolik chybí. To by byl zajímavý koncept, s ohledem na zbytek snímku i Slámovu novější filmografii, jde však bohužel o jednorázový záblesk. Sucho je zkrátka příliš uzavřené samo do sebe. Pravděpodobně stejně, jako jeho autor.

Nicméně stejně jako předchozí Slámovy filmy vyniká precizní inscenací v delších záběrech. Sláma s jeho dvorním kameramanem Divišem Markem opět potvrzuje stylistickou suverénnost. Střihová skladba umocňuje provázaní postav s prostředím a střídá detailní záběry s širokými panoramatickými celky. Fluidně pracuje s pohybem kamery, která se na úrovní jednotlivých segmentů neustále k postavám přibližuje a jde od uctivé vzdálenosti k nitru konfliktu. Elektronický hudební doprovod pak funguje v kontrastu vůči vesnické drobnokresbě, v mnoha momentech však simplifikovaný dunivý podkres spíš ruší a funkčnost emocionálně vyhrocených scén snižuje.

Sucho staví na kontrastech, ať už stylistických v podobě svícení, či vyobrazení dvou odlišných přístupů k životu a morálce, z nichž ani jeden není správný. Město proti vesnici, idealismus proti pragmatismu, bezcitnost proti empatii. Snímek hledá kompromis a snaží se postavám najít smířlivý vnitřní klid. V pozadí zní i explicitně aktivistický tón, pro Slámu signifikantní. Poslední přírůstek tak ukázkově zapadá do jeho filmografie a podtrhává rozeznatelný autorský rukopis, se všemi pozitivy i negativy. To, co před dvaceti lety působilo svěže a neokoukaně, dnes ale působí jako vysychající odvar autorovy vrcholné tvorby.

Hodnocení: 55 %

Sucho

Hrají: Martin Pechlát, Marek Daniel, Bolek Polívka, Magdalena Borová, Tomáš Sean Pšenička, Dorota Šlajerová, Gabriela Míčová, Judit Bárdos, Marie Ludvíková

Režie: Bohdan Sláma

Scénář: Bohdan Sláma

Česko, 2024, 91 min