RECENZE: Životopisný Aznavour v rytmu šansonu zachycuje prchavost života

Aznavour sedí v nuzném hotelovém pokoji. Zasmušile a zády ke kameře volá sestře, takřka jedinému člověku, kterého kvůli kariéře nevyškrtl ze svého života, že má pochyby o tom, zda někdy dokáže v hudebním průmyslu jako sólový zpěvák naplno prorazit. S arménským původem, pro hvězdy atypickou fyziognomií a chraplavým hlasem nemá pro místo na hvězdných plakátech francouzské populární hudby žádné předpoklady. Začátek filmu zachycuje zpěváka na samotném dně. Je to těsně před tím, než se z něj stane národní a posléze i globální superstar.

Vyprávění se posléze retrospektivě obrací k jeho kořenům a v přímočaře pojmenovaných kapitolách chronologicky zaznamenává jeho životní cestu na vrchol. Od hudebně radostných a dobově smutných začátků na pozadí války přes toxickou spolupráci s Edith Piaf a textařský úspěch po takřka sebedestruktivní oddanost stát se nejlepším. Velmi lehce se mohlo jednat o klasicky strukturovaný a nekonfliktní životopisný pomník. Režiséři a scenáristé Mehdi Idir a Grand Corps Malade však nerozkreslují oslavný portrét a Aznavourovu cestu rámcují univerzálními motivy o lidském nutkání tvořit, zaslepeném workoholismu a nezastavitelném životním tempu.

Nezastavující kariérní motor se propisuje i do struktury vyprávění. Většinu stopáže tvoří vkusné montáže, jež fluidně zachycují rychlost a nezachytitelnost plynutí času, přičemž je doprovází melancholická a dodnes strhující Aznavourova hudba. Protagonista obětoval pro kariéru vše. Soustředěný na jeden cíl však zapomněl vnímat svět kolem sebe. Možná ho ani vnímat nechtěl. Strach ze zpomalení a neschopnost vyjádřit niterné emoce jinak, než skrze hudbu, jej zcela pohltily.

Film před touto bezohledností nezavírá oči a nejedná se tak o ekvivalent tezovitých motivačních frází, kdy máme veškerý čas podmínit práci, bez ohledu na naše blízké a jejich city. Hrdinovi blízcí trpí. Aznavour sobecky opustil ženu s dítětem, ačkoli ona pro něj obětovala svou kariéru, svému nemanželskému synovi se nevěnoval, což vyústilo v tragickou sebevraždu. Trpké skutečnosti vyzdvihují ústřední motiv ceny za slávu. Postupně stále melancholičtější a teskná tonalita se explicitně ptá, zda potlačení sebe sama za místo na piedestalu skutečně stálo.

Tempo vyprávění úměrně zrychluje vůči drajvu protagonisty. Dříve blízké postavy se z filmu vytrácí, stejně jako křehké a intimní momenty. Na nic není čas. Poslední segmenty filmu už tak tvoří montáže hromadící luxus, hvězdný statut umělce a mistrovské písně. V drobných interakcích však stále vysvitává na povrch Aznavourův aktivismus či podpora menšin. Vykreslení autora je tak silně plastické, ambivalentní, houževnaté, pořád ale bolestivě uvěřitelné a ztotožnitelné, jakkoli nám je čas trávený v jeho přítomnosti postupně méně sympatický a příjemný.

Proměny doby a hudebního průmyslu film naznačuje pouze na příkladu několika situací. Ať už jde o Aznavourovu adaptaci na vyvíjející se trendy či různorodost marketingových nároků. Otevření se více obzorům a perspektivám by snímku prospělo, stejně jako mohl být kladen větší důraz na politickou osobnost portrétovaného. I tak zůstává velmi cílevědomě zaostřenou biografií, jež dokáže i přes respekt k ikonickému pěvci podnětně vrstvit univerzální motivy.

Umně konstruuje souboj mezi potleskem a surovou bolestí člověka, který není zákařeným a chladnokrevným prodejcem špičkových performancí, ale v jádru odhodlaným člověkem s těmi nejvyššími ambicemi, přes které není schopen vnímat nic kromě sebe. Životopis s pochmurným nádechem nikdy nepřekoná hranice svého žánru a určitou formální rutinu. Stále jde ale o jeden z nejlepších příkladů, jak lze natočit vybalancovaný portrét do kulturní paměti nesmrtelně zarytých umělců.

Hodnocení: 70 %

Režie: Mehdi Idir, Grand Corps Malade

Scénář: Mehdi Idir, Grand Corps Malade

Hrají: Tahar Rahim, Victor Meutelet, Marie-Julie Baup, Soufiane Guerrab, Rupert Wynne-James, Bastien Bouillon, Petra Silander, Sharon Mann, Jérémie Petrus

Česká premiéra: 12. prosinec 2024

Distributor: CinemArt