RECENZE: Dokument Hudba Johna Williamse staví legendárnímu skladateli oslavný pomníček

Platforma Disney+ své portfolio pravidelně rozšiřuje o dokumentární portréty významných osobností americké popkultury, které se zároveň nějakým způsobem pojí se značkou Disney. Hudba Johna Williamse odkrývá život a dílo jednoho z nejplodnějších skladatelů filmové hudby, bez jehož znělek by hollywoodské světy nebyly zdaleka tolik kouzelné.

Více než devadesátiletý matador s velkými brýlemi, šedivými vlasy a rolákem má na svém kontě více než 300 filmů, ať už u nich působil jako člen orchestru, poradce či skladatel. Do americké kinematografie v 60. a 70. letech navrátil tradici symfonické hudby. Skloubil orchestrální půvabnost i majestátnost s moderním šmrncem. Osudovou pro něj byla spolupráce se Stevenem Spielbergem – milovníkem klasického Hollywoodu, kterému skládal hudbu k téměř všem jeho filmům. 

Je takřka nemožné si představit, že by se někdo s Williamsovou hudbou nesetkal. Znělky Indiana Jonese, Hvězdných válek, Jurského parku, Harryho Pottera či Supermana jsou hluboce zaryté v popkulturní paměti. Právě tato a mnohá další díla zpopularizovala poslech filmové hudby a dostala ji do mainstreamu. Například deska Hvězdných válek byla ve své době jednou z nejposlouchanějších  nahrávek vůbec. Dalším příkladem budiž neustále vyprodané koncerty.

Právě se přehrává: Hudba Johna Williamse - trailer.

Hudba Johna Williamse - trailer. Video: YouTube

Oslnivé dílo, jež by vystačilo na několik životů, si dal za cíl zmapovat režisér Laurent Bouzereau, který je zkušeným dokumentaristou specializujícím se na portréty filmových hvězd a zároveň je pravděpodobně nejznámějším i nejvytíženějším režisérem filmů o filmu. Dlouhodobě spolupracuje se Stevenem Spielbergem, jenž Hudbu Johna Williamse koprodukoval. 

K tomu se váže největší úskalí filmu. Jakkoli je dojemné sledovat Williamse a Spielberga zapáleně hovořící o jejich spolupráci a lásce k hudbě, veskrze jde o tendenční a až na příliš jisté struny hrající portrét. A není se co divit. Jen těžko by snímek tvořený dlouholetými kolegy a přáteli mohl vypadat jinak. Portrét je zkrátka stejně nekonfliktní a půvabný, jako filmy obohacené Williamsovou hudbou.

Dočkáváme se průřezu mamutím dílem, z něhož jsou logicky vypíchnutý ty nejprofláklejší, a nepříliš reflektovaným soukromým životem muže, jenž začínal jako pianista a jazzman. Když se však nabízí otevřít bolavé etapy, jako například tragickou smrt první manželky či skutečnost, že Williams neměl čas na své děti, vyprávění velmi rychle odbíhá do klidných tónin. 

Jde o nekonfliktnost a oslavu. Zasvěcení se dozví jen velmi málo nových informací. Osobní život postupně ustupuje do ústraní a tvůrci zaostřují na samotnou hudbu. Ani s ní není nakládáno nijak objevně či analyticky. Vyprávění se oddává přehledné a nostalgické rekapitulaci fascinující filmové kariéry.

Libivé výpovědi respondentů se postupně začínají točit v kruhu a postrádají zevrubnější uchopení. Dozvíme se, že hudba je spojením starého a nového světa a vyvolává silné emoce, bez nichž by dané filmy nefungovaly. Už ale nevíme proč. Chybí dobový kontext, srovnání s ostatními tvůrci či hlubší rozpitvání jednotlivých tónin. Občas vysvitnou záblesky nosnější problematiky, jež jsou velmi záhy udusány dalším nánosem příjemného sentimentu. Jakkoli je Williamsova nekonfliktní a práci oddaná osobnost poutavá, tvůrci ji vykreslují velmi jednorozměrně. Což je vzhledem k šíři repertoáru a umu redundantní.

Divácky nejzajímavější jsou tak segmenty, jež útržkovitě pojednávají o Williamsově dirigentské dráze a komponování mimo filmové umění. Ty alespoň zčásti zastupují nepříliš reflektovanou část Williamsova portfolia. V jednu chvíli je rozebírána i problematika vysokého a nízkého umění. Filmová hudba byla odbornou hudební veřejností dlouhodobě přehlížena. Tvůrci však opět zůstávají u pouhého konstatování. Skoro jakoby se zdráhali přidat portrétu jakoukoli vrstvu navíc. 

Hudba Johna Williamse je tak ekvivalentem bonusového videa na DVD. Jde o příjemný přídavek, který si v dlouhé chvíli rádi užijeme. Tentokrát pragmatický přídavek zábavního konglomerátu Disney. I přes všudypřítomnou plytkost je však velmi těžké kouzelným tónům a sympatické osobnosti, která formovala dětství spousty z nás, nepodlehnout. Film nejlépe funguje jako nostalgická připomínka kouzelných filmových světů a jejich hudby. Hudby, která se kolikrát pod kůži zaryla častěji, než samotné obrazy. Hudby, která je synonymem poctivé hollywoodské zábavy, kterou milujeme.

Hodnocení: 60 %

Režie: Laurent Bouzereau

Účinkují: John Williams, Steven Spielberg, George Lucas, Kathleen Kennedy, Ron Howard, J.J. Abrams, Ke Huy Quan, Kate Capshaw, Chris Columbus

Česká premiéra: 1. listopadu 2024

VOD platforma: Disney+

Související

Anora

RECENZE: Ze striptérky princeznou? Anora je nekonvenční černou komedií

Česká kina právě hrají černou komedii říznutou sociálním dramatem, která letos opanovala festival v Cannes a odnesla si Zlatou palmu. Křehká i třeskutě absurdní Anora o americké striptérce a jejím vztahu se synem ruského oligarchy patří ke komediálním vrcholům tohoto roku, ačkoli bychom od jejího tvůrce Seana Bakera čekali možná trochu něco jiného.

Více souvisejících

recenze Hudba Johna Williamse (film) Hudba dokument filmy

Aktuálně se děje

před 21 minutami

Olaf Scholz

Scholzova politická kariéra se blíží ke svému konci. V pondělí se rozhodne

Německý kancléř Olaf Scholz čelí klíčovému hlasování o důvěře, které se uskuteční v pondělí. Pravděpodobné odmítnutí jeho vlády v parlamentu povede k předčasným volbám, naplánovaným na 23. února. Tento proces, který začal již na počátku listopadu, ztělesňuje německý model pečlivě řízeného rozpadu vlády, jenž má zabránit chaosu podobnému tomu z dob Výmarské republiky, uvedl server Politico.

před 45 minutami

Ilustrační foto

Počasí může ohrozit dostupnost potravin. V Británii už zvedají varovný prst

Klimatické změny a administrativní překážky by mohly zásadně ohrozit přístup Velké Británie k cenově dostupným potravinám. Situace, které čelí britští farmáři, je čím dál složitější, přičemž důvodem jsou nejen nepříznivé výnosy, špatné počasí či důsledky brexitu, ale i širší kontext, který zahrnuje změny ve vládních dotacích a obchodních podmínkách. 

před 1 hodinou

Donald Trump

Trumpa Sýrie nezajímá. Možná ale bude muset

Donald Trump, budoucí prezident Spojených států, zaujímá po pádu syrského režimu Bašára al-Asada postoj, který se opírá o jeho dlouhodobý odpor k americkému zapojení do blízkovýchodních konfliktů. Uvedl to server BBC.

před 1 hodinou

Suchoj Su-34 sloužící v ruské armádě, ilustrační fotografie

Rusko podniklo masivní letecký útok na Ukrajinu

Rusko v pátek podniklo masivní letecký útok na Ukrajinu, při kterém použilo desítky řízených střel a dronů. Útoky se zaměřily na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, jak uvedl ministr energetiky Herman Haluščenko na svém Facebooku. Uvedl to server The Guardian.

před 2 hodinami

Sýrie, ilustrační foto

Syrské márnice vypráví příběhy o drsném týrání a mučení

Uvnitř márnice nemocnice Mujtahid v Damašku je k vidění scéna, která mrazí do morku kostí. Pohmožděná a zmučená těla obětí představují nepopiratelný důkaz brutality režimu syrského diktátora Bašára al-Asada, který byl nedávno svržen. Zoufalé rodiny sem proudí v naději, že najdou odpověď na otázky, které je sužují dlouhá léta: Kde jsou jejich blízcí?

před 3 hodinami

včera

včera

Afghanistán, ilustrační foto

Ve stínu nemohoucího Brežněva. O intervenci v Afghánistánu se v Moskvě rozhodlo před 45 lety

Sovětská vojenská intervence v Afghánistánu měla být rychlou a z globálního hlediska nepříliš významnou akcí. Ve skutečnosti podstatně ovlivnila vývoj světové politiky. Moskevské vedení o ní definitivně rozhodlo před 45 lety, na schůzi politbyra komunistické strany 12. prosince 1979. Zpětný pohled na její průběh odhaluje nejen to, jakým způsobem se na přelomu 70. a 80. let jednalo v Kremlu o zásadních bezpečnostních a mezinárodních záležitostech, ale může vést také k zamyšlení nad některými aktuálnějšími otázkami. 

včera

Ilustrační foto

Proč se nedaří zastavit změny počasí? Na vině je nejen Trump a krajní pravice

Evropský komisař pro klima Wopke Hoekstra varuje, že svět čelí nejen zhoršujícím se klimatickým podmínkám, ale i „geopolitické zimě“. Podle něj se současné politické prostředí stává stále složitějším pro prosazování klimatických cílů Evropské unie. Vliv má návrat Donalda Trumpa na politickou scénu, vzestup krajní pravice v Evropě a rostoucí skepticismus vůči zeleným politikám v rámci samotné EU.

včera

Gaza

Neúnosné podmínky v Gaze: Zima přináší zoufalství a boj o přežití

V Pásmu Gazy, kde se desetitisíce lidí uchylují na exponované středomořské pobřeží, se tvrdá zima stává noční můrou pro ty, kteří ztratili své domovy. Místní obyvatelé, zbaveni základních potřeb, čelí drsným podmínkám v provizorních přístřešcích, zatímco teploty klesají a bouře ničí jejich už tak skromné zázemí.

včera

včera

Mark Rutte, Ukrajinský mírový summit 2024 (Bürgenstock)

NATO se musí připravit na válku, vyzval Rutte

Generální tajemník NATO Mark Rutte varoval, že aliance není připravena na hrozby, kterým bude čelit v příštích letech, a zdůraznil potřebu zásadní změny v přístupu k obraně. Podle něj je Rusko připraveno na dlouhodobou konfrontaci s Ukrajinou i se státy NATO, a to vyžaduje výrazné zvýšení obranných výdajů a modernizaci vojenské produkce.

včera

včera

včera

Joe Biden

Biden udělil největší milosti v historii USA

Joe Biden, prezident Spojených států, provedl dosud největší jednorázový akt prezidentské milosti, když zmírnil tresty téměř 1 500 lidem a omilostnil dalších 39 osob odsouzených za nenásilné trestné činy. Tento krok, oznámený Bílým domem, má za cíl pomoci rodinám, posílit komunity a podpořit reintegraci těch, kteří již prokázali svou rehabilitaci.

včera

Marine Le Pen na pražské konferenci protiimigračních stran (16. 12. 2017)

Spása Francie, nebo její zhouba? Marine Le Pen stojí před klíčovým rozhodnutím

Marine Le Pen, dlouholetá lídryně krajní pravice ve Francii, se nachází na klíčovém rozcestí své politické kariéry. V posledních týdnech si musela vybrat mezi tím, zda bude nadále působit jako disruptivní síla schopná otřást francouzskou politikou, nebo zda bude pokračovat v kultivování své mainstreamové image, která je nezbytná pro dosažení prezidentského úřadu v roce 2027.

včera

včera

Donald Trump

Časopis Time vybral osobnost roku 2024. Neuspěla vévodkyně Kate ani Elon Musk

Donald Trump se stal osobností roku časopisu Time již podruhé. Po vítězství v prezidentských volbách v roce 2024 byl oceněn za svou schopnost zorganizovat „historický comeback“, za přetvoření politické krajiny USA a za výraznou proměnu amerického prezidentského úřadu i role Spojených států na světové scéně.

včera

včera

Přátelství USA a Ruska je vyloučeno. Trump to dal Putinovi jasně najevo

Donald Trump, bývalý a čerstvě zvolený prezident Spojených států, vyvolal pozornost svým nedělním prohlášením na sociální síti Truth Social, kdy komentoval pád režimu Bašára al-Asada v Sýrii. Trump ostře kritizoval roli Ruska, klíčového podporovatele Asada, a zdůraznil, že „Rusko nemělo být v Sýrii vůbec přítomno.“

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy