Rakousko-uhersko vládlo Evropě 400 let. Jak se rozpadlo na republiky?

Rakousko-uherská monarchie oficiálně vznikla na základě takzvaného rakousko-uherského vyrovnání z roku 1867, dohody maďarské a rakouské politické reprezentace o přetvoření Rakouské říše v dualistickou monarchii s jedním panovníkem. Hranice mocného státu, jejíž součástí bylo i území Česka a Slovenska, sahaly na jihu až k Jadranu a na východě až na území dnešní Ukrajiny. Rakousko-uherský stát nakonec fungoval 51 let a jeho osud zpečetila první světová válka, která skončila před 100 lety, 11. listopadu 1918. Habsburská dynastie ale vládla střední Evropě celkem skoro 400 let.

Podle historiků stála za rozpadem monarchie její neschopnost reformovat se a poskytnout svým národům rovnoprávné postavení. Jako slabší partner se Rakousko-Uhersko navíc během konfliktu dostalo do vleku vilémovského Německa, s nímž se podílelo už na přípravě války. V roce 1918 se tak ocitlo na straně poražených, což zpečetilo jeho osud. Z pohledu vzniku Československa - ale nejen jej - hrála neméně významnou roli i úspěšná diplomatická činnost představitelů zahraničního odboje.

O národnostním zrovnoprávnění ve federalizované monarchii se přitom dlouho uvažovalo. "Domnívám se, že Františkem Ferdinandem akcentované posílení postavení slovanských národů v rámci monarchie by mělo dlouhodobý a trvalý význam," míní třeba vnuk posledního císaře Karel Habsburský. Karel I., který na trůn nastoupil v roce 1916, chtěl naplnit záměry arcivévody Františka Ferdinanda, spojenectví s Německem a vztah k Uhersku mu ale svazovaly ruce. Při pokusech o jisté česko-německé vyrovnání tak Vídeň stranila spíše německým obyvatelům českých zemí.

Když v říjnu 1918 vydal Karel I. manifest o federalizaci monarchie, bylo již na záchranu mocnářství pozdě. Zahraniční politická reprezentace Čechů a Slováků již vyjednala uznání Národní rady československé jako budoucí vlády samostatného státu od vítězných mocností - Francie, Velké Británie a USA. Ne všichni ale negativní pohled na poslední roky Rakouska-Uherska sdílejí. "Malé středoevropské národy velké Rakousko chápaly v intencích Palackého myšlenky jako svou záštitu proti německému nacionalismu a ruskému expanzionismu," míní například slovenský historik a diplomat Jozef Klimko.

První světová válka vůbec zásadně změnila uspořádání Evropy. Skončily staré monarchie, kromě Rakouska-Uherska i osmanská říše, Rusko a Německo, a vznikla řada nových států. Konečným stanovením poválečných poměrů na území někdejšího habsburského soustátí se zabývala v letech 1919 až 1920 mírová konference v Paříži. Jejím výsledkem byly mírové smlouvy, nazvané podle místa podepsání - s Rakouskem 10. září 1919 v Saint-Germain-en-Laye, s Maďarskem 4. června 1920 v Trianonu.

Pro státy střední Evropy znamenaly tyto smlouvy potvrzení bezprostředních poválečných územních a státoprávních změn. Na území habsburské monarchie vznikly nové, obnovené či nástupnické státy jako Rakousko, Maďarsko, Československo, Polsko a částečně Jugoslávie (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců; SHS, od roku 1929 Království Jugoslávie). Rakousko pak muselo uznat nezávislost nástupnických států.

Rakousko i Uhry přišly o rozsáhlá území, jež patřily k jejich korunám stovky let. Největší ztrátu utrpělo Uhersko, jež ztratilo dvě třetiny rozlohy, více než tři miliony etnických Maďarů se ocitly za hranicemi. Trianonská smlouva proto zůstává v Maďarsku traumatem, které dodnes ovlivňuje tamní politiku.

ČSR zahrnovala vedle Čech i Slovensko a Podkarpatskou Rus, jugoslávský stát získal Chorvatsko a Slavonii a také většinu Slovinci obývaného území. O Banát se pak Království SHS podělilo s Rumunskem, které se rozšířilo o Sedmihradsko a Bukovinu. Halič připadla znovuzrozenému Polsku. Zmenšené Rakousko se ve prospěch Itálie muselo také vzdát jižních Tyrol a Istrie.

Habsburská monarchie byl a je neoficiální název historického státního útvaru, jemuž vládla rakouská větev habsburské dynastie a jejich následnická habsbursko-lotrinská dynastie od roku 1526. Vznikla jako personální unie, když Ferdinand I. Habsburský, ovládající habsburské dědičné země, v roce 1526 získal českou a uherskou korunu. V roce 1804 se tento státní útvar přeměnil na Rakouské císařství. Název Rakousko-Uhersko se začal pro soustátí spojené osobou panovníka používat až v roce 1868 poté, co byla v únoru 1867 dojednáno rakousko-uherské vyrovnání.

Vyrovnáním, které mělo završit snahy o státoprávní uspořádání poměrů v mnohonárodnostní říši, se monarchie rozdělila na dva státy - "Království a země na říšské radě zastoupené" a Uherské království. Často se užívaly neoficiální názvy Předlitavsko a Zalitavsko, a to podle řeky Litavy, která tvořila část hranice obou útvarů. Vznik Rakousko-Uherska měl habsburskou říši posílit, vedl ale naopak ke zvýšenému nacionalismu u menšinových národů, který ji v podstatě dovedl ke krachu.

Související

Austrálie, ilustrační fotografie. Analýza

Historie se opakuje? Australané mohou odstartovat novou vlnu dekolonizace

Australský odpor britskému panovníkovi je symbolem definitivního ukončování evropské koloniální nadvlády. Existuje ještě řada zemí, které v zámoří mají své provincie a dosud se jich nevzdaly. Mocnosti jako Čína nebo Rusko pak vytvářejí moderní imperialismus, který je v podstatě totéž, jako imperialismus minulých století – jen jinak provedený. A Spojené státy jsou kapitola sama o sobě. 

Více souvisejících

historie Rakousko-Uhersko

Aktuálně se děje

Aktualizováno před 2 minutami

Ilustrační fotografie

Dramatická volební noc začíná. V USA se zavřely první místnosti

Dramatická volební noc, na jejímž konci se očekává jméno 47. prezidenta Spojených států, odstartovala o půlnoci středoevropského času uzavřením některých volebních místností. Samotné sčítání bude trvat minimálně do zítřejších ranních hodin, přičemž k uzavření posledních volebních místností dojde v sedm hodin ráno středoevropského času. Jméno vítěze voleb se tak můžeme dozvědět až za několik dní.

před 17 minutami

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Benjamin Netanjahu, známý pod přezdívkou Bibi

Netanjahu nečekaně vyhodil ministra obrany Galanta. Izraelci se bouří

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že odvolal ministra obrany Joava Galanta kvůli „krizi důvěry“ ohledně vedení vojenských operací. Netanjahu tvrdí, že Galantovy kroky a výroky odporovaly rozhodnutím kabinetu a mohly podle něj prospět nepřátelům Izraele. Na post ministra obrany nyní nastoupí dosavadní ministr zahraničí Jisrael Kac, kterého v jeho roli nahradí Gideon Sa'ar. Galant na to reagoval prohlášením, že bezpečnost Izraele je pro něj životním posláním, uvedl server Times of Israel.

včera

včera

Ilustrační fotografie

Proč swing states rozhodují o budoucím prezidentovi USA?

Swing states hrají v dnešních amerických prezidentských volbách volbách klíčovou roli. Právě v nich se rozhodne, kdo bude příštím šéfem Bílého domu. Jak Kamala Harrisová, tak Donald Trump zde mají velice podobné preference a až do konečného sečtení hlasů nebude jasné, kdo si získal srdce voličů.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Konec éry Joea Bidena. Jak bude sledovat volby končící prezident?

Prezident Joe Biden sice není uveden na dnešních volebních lístcích, ale i tak jde o mnoho, pro něj osobně i pro jeho dědictví. V 81 letech Biden sleduje, zda získá příští rok Bílý dům jeho předchůdce, nebo vysněná nástupkyně.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy