Kvůli Íránu odjel z G7, jaké ale budou další kroky? Trump má aktuálně tři možnosti

Na pozadí jeho rozhodnutí zůstává hluboký rozkol – jak v samotné americké administrativě, tak i uvnitř Trumpova politického tábora. Americký prezident se totiž v posledních týdnech neustále přelévá mezi důraznou podporou Izraele a zdrženlivostí, s opatrným odstupem od některých nejtvrdších izraelských kroků.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v mezičase prohlásil, že útoky na Írán byly plně koordinovány s USA. Trump se však snaží v médiích vymezit, že Spojené státy se přímo na útoku nepodílely. To však sám popírá, když současně varuje íránské vůdce před „ještě brutálnější“ odpovědí Izraele. Situace se tak stává stále nepřehlednější.

1. Vyhovět Netanjahuovi a vystupňovat tlak

Trump dlouhodobě tvrdí, že jeho cílem je zabránit Íránu získat jadernou zbraň. Zatímco izraelský přístup staví na přímé vojenské konfrontaci, Trump si pěstuje image mírotvůrce a světového vyjednavače. Přesto není konzistentní v tom, jakou cestu k cíli zvolit – jednou hrozí silou, jindy se dovolává diplomatického řešení.

Tato nečitelnost je někdy interpretována jako vědomá taktika – tzv. „teorie šílence“ inspirovaná Richardem Nixonem, podle níž má zdánlivě nevyzpytatelné chování protivníky přimět k ústupkům. Část jeho poradců a republikánských jestřábů v Kongresu této strategii věří, přičemž tvrdí, že Írán nemá zájem vyjednávat. Podle nich je třeba vystupňovat tlak – zejména teď, když izraelské rakety zasáhly budovu státní televize v Teheránu a Izrael požaduje americké bomby k útoku na íránská jaderná zařízení.

Tato cesta ale může Trumpa tlačit k rozhodnutí, které se vymyká jeho snu o Nobelově ceně míru a posouvá ho k roli prezidenta, který Spojené státy přivede do nové války na Blízkém východě.

2. Zůstat v kurzu a vyčkávat

Trump zatím tvrdí, že USA se přímo neúčastní izraelských útoků. Americké lodě a pozemní obranné systémy nicméně již nyní chrání Izrael před íránskými odvetnými útoky. Prezident zvažuje, zda nepřekročit tenkou hranici mezi podporou a přímou intervencí, což by mohlo mít závažné dopady na jeho odkaz.

Někteří poradci v Radě národní bezpečnosti ho varují před dalším zintenzivněním útoků, zejména v situaci, kdy už íránské střely zasáhly izraelské území s oběťmi. Netanjahu mezitím tvrdí, že zasáhnout přímo íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího by válku ukončilo. Anonymní americký činitel ale sdělil médiím, že Trump se proti takovému cíli postavil.

V sázce jsou i nadcházející americko-íránská jednání, která byla plánována v Ománu, a která Trump označoval jako cestu k řešení. Tyto rozhovory však byly v důsledku izraelských útoků zrušeny.

3. Vyslyšet hlasy MAGA hnutí a stáhnout se

Stále hlasitější část konzervativní scény – včetně silných postav hnutí MAGA – nyní tvrdě kritizuje jakékoli americké angažmá v konfliktu. Například Tucker Carlson, známý komentátor a Trumpův blízký spojenec, obvinil Izrael z pokusu zatáhnout USA do války a označil Netanjahuovu vládu za „militantní“.

Marjorie Taylor Greene, jedna z nejhlasitějších postav Republikánské strany, prohlásila, že každý, kdo tlačí na přímé americké zapojení, není pravým zastáncem politiky „America First“. Tyto hlasy zpochybňují základní pilíř tradiční republikánské zahraniční politiky: bezvýhradnou podporu Izraele.

Trump v reakci na tento posun během víkendu oznámil, že se přidává k výzvám k ukončení války – spolu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V neděli už otevřeně napsal, že Izrael a Írán by měli uzavřít dohodu a že „USA neměly s útokem na Írán nic společného“.

Riziko pro USA i Trumpa

Napětí kolem amerických vojenských základen v regionu roste, Írán pohrozil jejich napadením v případě další pomoci Izraeli. Jakékoli ztráty na životech Američanů by mohly zásadně změnit politickou dynamiku v USA – a posílit izolacionistické křídlo kolem MAGA hnutí.

Trump nyní balancuje mezi třemi cestami: podpořit vojenskou akci Izraele a vystupňovat konflikt, držet střední kurz s omezeným zapojením, nebo se začít stahovat pod tlakem domácí opozice. Každé z těchto rozhodnutí bude mít dopady nejen na vývoj konfliktu na Blízkém východě, ale i na jeho vlastní politické šance v domácí prezidentské kampani.

Krize mezi Izraelem a Íránem tak není jen geopolitickým problémem – stává se klíčovým testem Trumpova vedení i jeho schopnosti manévrovat mezi frakcemi ve vlastní straně.