Došlo na slova vědců. Zesláblý keporkak Timmy zřejmě uhynul

Poslední nezvratný důkaz o tom, že byl Timmy naživu, pochází ze soboty 2. května. Droneové záběry pořízené v 9:24 ráno zachytily moment, kdy byl kytovec vypuštěn na volné moře. Od té chvíle však o jeho pohybu neexistují žádné verifikovatelné informace. Německé oceánografické muzeum v oficiálním prohlášení uvedlo, že od vypuštění neobdrželo žádná data z GPS lokátoru, který měl být na zvířeti nainstalován.

Vědci se obávají, že extrémně zesláblé zvíře, které předchozí měsíc opakovaně uvázlo na mělčinách, prostě nemělo dostatek fyzických sil. Podle jejich předpokladů nebyl Timmy schopen dlouhodobě plavat v hlubokých vodách Severního moře. „Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu je s vysokou pravděpodobností nutné počítat s tím, že velryba již nežije,“ konstatovalo muzeum ve své zprávě.

Celá záchranná operace byla přitom unikátním soukromým projektem. Podnikatelé Karin Walter-Mommert a Walter Gunz do mise investovali přibližně 1,5 milionu eur. Jejich snaha o záchranu keporkaka, který se v dubnu stal celebritou Baltského moře, však nyní čelí ostré kritice kvůli netransparentnosti a technickým nedostatkům při vypouštění.

Hlavním jablkem sváru je funkčnost a existence sledovacího zařízení. Zatímco vědci požadují data pro potvrzení úspěchu mise, organizátoři začali po vypuštění uvádět rozporuplné informace. Nejprve tvrdili, že senzor má pouze omezenou funkčnost a nepřenáší přesné souřadnice, později se od celého procesu vypouštění začali distancovat s tím, že u něj nebyli přímo přítomni.

Odborníci z muzea zdůrazňují, že pro vědecké účely i pro vyvození poučení pro budoucí případy uváznutí velryb jsou přesná data klíčová. Požadují po soukromé iniciativě zveřejnění modelu trackeru, fotodokumentaci jeho připevnění k tělu velryby a především kompletní surová data. Bez těchto důkazů nelze o úspěchu záchrany vůbec hovořit.

Napětí mezi vědci a organizátory mise se vyhrotilo již během neděle, kdy se objevila první podezření, že Timmy byl vypuštěn bez fungujícího GPS systému. Ochránci zvířat a mořští biologové začali vznášet otázky ohledně profesionality celého postupu a obviňovat posádky plavidel, které se na transportu podílely, z pochybení.

Stav velryby byl kritický již před transportem. Opakovaná uváznutí v Baltském moři svědčila o tom, že Timmy je dezorientovaný a vyčerpaný. Převezení do Severního moře mělo být jeho poslední šancí na návrat do přirozeného prostředí, ale zdá se, že zátěž spojená s transportem a vypuštěním byla nad jeho možnosti.

Německé oceánografické muzeum ve svém prohlášení ze dne 5. května zdůraznilo, že by mělo být v zájmu samotných mecenášů, aby poskytli veškeré dostupné informace. Pokud se nepodaří prokázat, že Timmy skutečně plaval a aktivně se pohyboval v hlubokých vodách, zůstane celá nákladná operace zapsána jako neúspěšný pokus s tragickým koncem.

Kritici z řad vědecké komunity poukazují na to, že soukromá iniciativa sice disponovala obrovskými finančními prostředky, ale zřejmě podcenila odbornou stránku věci. Absence nezávislého dohledu při samotném aktu vypuštění do moře nyní znemožňuje objektivní posouzení situace a dává prostor pro nejhorší scénáře.

Veřejnost, která Timmyho příběh sledovala s nadějí, je nyní konfrontována s tichem, které přichází z mořských hlubin. Pokud tracker skutečně nefunguje nebo nebyl správně připevněn, existuje jen malá šance, že se o osudu velryby dozvíme něco nového, pokud se její tělo neobjeví na některém z pobřeží.

Případ velryby Timmyho se tak stal smutným příkladem toho, jak i ty nejlépe míněné soukromé záchranné akce mohou narazit na hranice reality a technických limitů. Zatímco vědci prakticky nepochybují o Timmyho skonu, organizátoři mlčí, čímž jen posilují dohady o tom, že milionová mise skončila fiaskem uprostřed studených vln Severního moře.

Odborníci na divokou zvěř dlouhodobě varovali, že Timmy byl po čtyřech týdnech v mělké zátoce extrémně oslabený. Veterinářka Kerstin Alexandra Dörnathová kritizovala postup soukromé iniciativy jako „aktivismus namísto odbornosti“. Podle ní skutečnost, že velryba bez odporu tolerovala manipulaci a připevnění popruhů, nesvědčí o spolupráci zvířete, ale o jeho totálním vyčerpání a zoufalství.

Dörnathová navíc už dříve upozorňovala na rizika, která velrybu čekala po vypuštění. Domnívá se, že pro takto zesláblé zvíře může být Severní moře pastí. V rozhovoru pro média dokonce použila drsný příměr, že vypuštění je pro velrybu „přímou vstupenkou do čelistí kosatek“. Existují také obavy, že se zvíře po vypuštění nebude schopno udržet u hladiny a utopí se.

Napětí kolem záchranné mise se přeneslo i do politické roviny. Ministr Till Backhaus na nedávné tiskové konferenci neskrýval své rozhořčení a zvýšil hlas proti postupu záchranářů. Celá kauza vyvolává debatu o tom, kde končí etická povinnost pomoci trpícímu tvorovi a kde začíná nepřirozené prodlužování jeho utrpení proti zákonům přírody.

Právní zástupce soukromé skupiny, která za celou akcí stojí, mezitím oznámil, že po skončení záchrany bude požadovat zpětné přezkoumání zpráv o stavu velryby. Tímto krokem chce pravděpodobně obhájit legitimitu svého zásahu, který byl od počátku prováděn proti radám mnoha certifikovaných expertů a vládních institucí.

Původní pokusy o vysvobození, které organizovaly státní složky, skončily neúspěchem. Začátkem dubna úřady naději na záchranu zvířete zcela vzdaly, což ovšem vyvolalo vlnu nevole mezi obyvateli. Pod tlakem veřejného mínění nakonec úřady souhlasily s tím, aby se záchranného plánu ujali soukromí investoři. Ne všichni vědci však tento postup schvalují, mnozí ho považují za příliš riskantní s nízkou šancí na úspěch.

Backhaus se za akci postavil a zdůraznil, že pokus za to rozhodně stojí. Podle něj je nečinnost tou nejhorší možnou variantou. Celá událost kolem Timmyho vyvolala v zemi obrovskou mediální pozornost, která kromě vln solidarity přinesla také bouřlivé debaty a šíření konspiračních teorií.

Třináctimetrový savec se stal v Německu středem velké pozornosti. Poté, co několik prvotních záchranných akcí selhalo, se objevili dva podnikatelé, kteří se rozhodli operaci financovat. Plán spočíval v naložení velryby na speciální člun a jejím následném odtažení do hlubších vod.

Backhaus potvrdil, že velrybu prohlédli dva veterináři. Podle jejich odborného posouzení mělo být zvíře v dostatečné kondici, aby náročný transport zvládlo. Po tomto oznámení se potápěči v mělkých vodách poblíž ostrova Poel připravovali k akci přímo u boku připraveného plavidla.

Odborníci, včetně ředitele oceánografického muzea ve Stralsundu Burkarda Bascheka, ale už dříve varovali, že pokusy o záchranu hraničí s týráním zvířat. Baschek poukazoval na letargické chování velryby, nevratně zaseknutou rybářskou síť v tlamě a četné kožní vředy, které podle něj jasně vypovídaly o kritickém zdravotním stavu zvířete. Podle mezinárodních expertů byla prognóza velryby velmi špatná a další prodlužování jejího utrpení považovali za chybu.

Přítomnost zvířete u pobřeží přilákala stovky turistů a zvědavců z celé Evropy, kteří v okolí táboří. Někteří lidé se dokonce pokusili plavat v chladném moři přímo k velrybě, než je musela vyvést vodní policie. Záchranné úsilí se dosud soustředilo na polévání velryby vodou a nanášení zinkové masti na její poškozenou kůži. Kritici však tvrdili, že tým, který se ujal iniciativy, postrádal potřebné zkušenosti a celou situaci se snaží politicky zneužít, přičemž varovali, že stres z manipulace velrybě jen přitíží.

Do centra dění se dostal i Backhaus, který se stal terčem výhružek od lidí, jež mu vyčítali, že nad zvířetem příliš brzy zlomil hůl. Ačkoliv se ministr původně ztotožňoval s vědeckým názorem, že velrybě nelze pomoci, novou iniciativu podporoval. Backhaus odmítal spekulace, že jeho postoj souvisí s blížícími se volbami, v nichž by obrazy mrtvého zvířete mohly negativně ovlivnit preference jeho strany. Ministr nyní využívá policejní ochranu poté, co mu lidé na sociálních sítích přáli, aby trpěl stejně jako velryba.

Odborníci z muzea, kteří se stavěli proti záchranné operaci, čelí podobným útokům. Objevila se obvinění, že vědci chtějí, aby velryba zemřela, protože si chtějí ponechat její kostru a vydělat na ní miliony, což instituce důrazně popírá. Vyšetřování pozadí záchranného týmu navíc odhalilo vazby na skupiny zastávající krajně pravicové názory, ezoterické metody či konspirační teorie spojené s obdobím pandemie. Členové skupiny dokonce věřili, že jsou schopni vytvořit kolem velryby auru, která jí pomůže přežít, a kvůli podpoře akce se sjeli lidé z celého světa.