Čím přispěli Ukrajinci vědě? Slavní ukrajinští odborníci napříč obory i historií

Již v období středověku se formovala skupina ukrajinských učenců. Z nich vynikal v 15. století například Jurij Drohobyč, který se do dějin zapsal i pod italským jménem Giorgio da Leopoli. Jeho odborný zájem byl široký jako u renesančních polyhistorů. Vystudoval filozofii, medicínu a astronomii. Tu posléze přednášel na univerzitě v Bologni, zde jeden rok působil jako rektor školy, právě pod zmíněným italským jménem. Vyučoval rovněž na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde roku 1494 zemřel. Do historie vědy vstoupil především jako autor nejstarší dochované tištěné odborné knihy psané osobou ukrajinské národnosti. V tomto díle Drohobyč zaznamenal své poznatky z oborů geografie, filozofie nebo meteorologie. Dále je významný tím, že učil další slavnou generaci oboru astronomie, třeba Mikuláše Koperníka, objevitele heliocentrismu. 

Z moderních astrofyziků lze zmínit například rodáka z ukrajinské Oděsy jménem Georgij Antonovič Gamov. Ten (jako celá řada ukrajinských odborníků) působil v Americe, kde se stal jedním z nejvýznamnějších kosmologů 20. století. Věnoval se kvantové mechanice, atomové i jaderné fyzice a astrofyzice. Již na konci 40. let minulého století naznačil teorii vzniku vesmíru, kterou jeho vědecký sok Fred Hoyle ironicky nazval jako „velký třesk“. V 60. letech se však Gamovův názor ukázal jako pravdivý. 

V oboru biologie, konkrétně v evoluční biologii, se proslavil především Theodosius Dobzhansky. Již v dětství prý věděl, že jednou bude biologem. V roce 1921 skutečně úspěšně zakončil studium tohoto oboru na Kyjevské univerzitě. Po studiích krátce pracoval na univerzitě v Petrohradu, kde se zabýval pokusy s octomilkami. Brzy však emigroval do Ameriky, tam se stal odborníkem na Kolumbijské univerzitě a definoval nové metody v oblasti genetiky, čímž spolu s dalšími kolegy vytvořil moderní evoluční syntézu. Svým nadčasovým myšlením odmítal rasovou teorii.

Za jednu z nejvýznamnějších osobností svých dějin zvolili Ukrajinci lékaře a vynálezce Mykolu Amosova. Ten se specializoval zejména na obor chirurgie, stál u zrodu plicní a srdeční chirurgie. Za svou výbornou práci obdržel několik vyznamenání. K oblasti zdravotnictví „přičuchl“ již jako dítě, jeho matka byla porodní asistentka. První odborné zkušenosti získal během druhé světové války v polní nemocnici. Poté působil jako primář chirurgie nemocnice v Brjansku, později vedl kliniku hrudní chirurgie v Kyjevě, kde realizoval mnoho náročných operací srdce a plic. Navrhl některé inovativní chirurgické zákroky a byl vůbec prvním sovětským lékařem, který pacientovi úspěšně vyměnil srdeční chlopeň. Během svého profesního působení vykonal stovky operací srdce, na operačním sále pracoval ještě ve svých 79 letech! Projevil se rovněž jako vynálezce v medicínském odvětví, navrhl přístroj umělého krevního oběhu. 

Ukrajinský vědec Ivan Pavlovič Puluj nějaký čas pracoval v Praze. Prosadil se jako fyzik, elektrotechnik, vynálezce nebo překladatel. Vystudoval teologii, matematiku a fyziku na univerzitě ve Vídni, tam po studiích i profesně působil. Od roku 1884 byl vedoucím katedry fyziky na německé Vysoké škole technické v Praze, přední instituci svého druhu na území tehdejší Evropy. Zde se Puluj stal i rektorem a založil tu katedru elektrotechniky. V Praze zůstal a pracoval až do své smrti v roce 1918, je zde i pohřben.

V Praze zakotvil také archeolog ukrajinského původu Ivan Borkovský (Borkovskyj) a zasadil se o rozvoj archeologie středověku u nás. Do Prahy emigroval v roce 1918, archeologii zde vystudoval na univerzitě. Zprvu se zabýval obdobím pravěku, od 1925 se však podílel na výzkumu v areálu Pražského hradu a našel zalíbení v archeologii středověku. Na Pražském hradě nakonec prováděl výzkumy až do roku 1974, v roce 1952 zde nalezl pozůstatky kostela Panny Marie. 

Obor ukrajinské archeologie se naopak formoval za českého přispění. Za jeho zakladatele je uváděn Čeněk Chvojka, rodák z východočeského Semína. Po ukončení střední školy odešel se svou přítelkyní, ruskou šlechtičnou, za její rodinou. Jeho láska však náhle zemřela a Chvojka se v roce 1876 přesunul do Kyjeva, kde vyučoval. Někdy v 90. letech 19. století začal naplno rozvíjet svůj velký zájem, archeologii. V roce 1898 již vystoupil na odborné konferenci s příspěvkem o neolitické tripolské kultuře, která existovala v období mladší doby kamenné na území Ukrajiny. Později o této kultuře napsal knihu, a tak se zapsal do dějin archeologie jako její objevitel. Rozpoznal také další ukrajinské pravěké kultury, své poznatky konzultoval s předními českými kolegy zabývajícími se rovněž slovanskou archeologií. Roku 1899 založil Kyjevské muzeum, dnešní ukrajinské Národní muzeum. V Kyjevě archeolog v roce 1914 zemřel a zdejší hřbitov je místem jeho posledního odpočinku. Na význam Čeňka Chvojky se nezapomnělo ani po jeho smrti. V Kyjevě nese jeho jméno ulice, na domě, který obýval, se nachází pamětní deska. V roce 2000, kdy uplynulo 150 let od jeho narození, nechala ukrajinská Národní banka vydat pamětní minci.