Historie dvoudílných plavek. První bikiny oblékla striptérka a staly se symbolem nemravnosti

Starověké dvoudílné plavky

Dvoudílný úbor podobný dnešním dámským plavkám oblékaly již ženy v antických státech, a to při sportování. Ženské postavy v dvoudílných oděvech se objevují na mnohých římských mozaikách v přepychových vilách na Sicílii datovaných do 3. století před naším letopočtem. Není vyloučeno, že by tedy ženy už tehdy mohly oblékat dvoudílné plavky.

Moderní bikiny

Moderní dvoudílné dámské plavky vznikly roku 1946 ve Francii. Tehdy byly veřejnosti představeny dvěma módními návrháři brzy po sobě rovnou dva modely odvážného koupacího úboru, přičemž se oba autoři překonávali v nejmenším množství spotřebované látky. Cílem zkrátka bylo ukázat co nejvíce ženského těla a nepochybně tím zaujmout a šokovat. A to se povedlo na výbornou.

V květnu roku 1946 přišel francouzský módní návrhář Jacques Heim s vůbec prvními dvoudílnými plavkami typu bikiny. Svůj model nazval „Atom“ a propagoval ho reklamním heslem „nejmenší plavky na světě“. Jeho koupací úbor toho opravdu moc nezakrýval, ovšem o nejmenší plavky se zdaleka nejednalo. Ty předvedl inženýr a módní návrhář Louis Réard o pouhé dva měsíce později, na trh je uvedl po přehlídce v pařížských lázních Piscine se sloganem „menší než nejmenší plavky na světě“. Titěrným dvoudílným plavkám dal název, který se pro ně užívá dodnes – bikiny. Proč právě toto pojmenování? Réard ho odvodil od názvu souostroví Bikini ležícího v Tichém oceánu. Několik dnů před pařížskou módní přehlídkou, jejíž součástí mělo být představení již skutečně nejmenších dámských plavek na světě, využili američtí vědci atol Bikini k pokusnému jadernému výbuchu. Podobného ohromného a šokujícího výbuchu, tentokrát emocí v řadách diváků a široké veřejnosti, chtěl Francouz docílit svým odvážným (na tehdejší dobu až vulgárním) modelem.

Reakce lidí byly bouřlivé a spíše negativní, ovšem to se mělo brzy změnit. Samotný první model bikin byl na tehdejší dobu natolik odvážný a pobuřující, že si ho odmítaly modelky obléct a promenádovat se v něm. Louis Réard si proto jako manekýnu najal striptérku Micheline Bernardiniovou, ta se předvádět polonahá rozhodně nestyděla. Ňadra jí zakrývaly pouze malinké kusy látky ve tvaru trojúhelníčků, spodní část tvořily šňůrkové kalhotky typu tanga. Na rok 1946 se skutečně jednalo o něco nepatřičného a pobuřujícího. Ovšem módní návrhář prý svým novým kouskem oděvu vycházel vstříc potřebám žen. Inspirací pro bikiny mu byla zkušenost z pláží na jihu Francie, kde sám pozoroval, že dámy ve snaze dosáhnout co nejdokonalejšího opálení většiny těla různě ohrnovaly příliš velké kusy plavek. Louis Réard nakonec i přes vlnu silného odporu svým modelem bikin uspěl v módním průmyslu, ukončil dosavadní kariéru strojního inženýra a založil obchod specializovaný na prodej dámských dvoudílných plavek.

Společnost však stále na bikiny pohlížela spíše s odporem, i když mnohým mužům se pohled na odhalené ženy jistě líbil, jenom to nemohli veřejně přiznat. Ve 40. a 50. letech minulého století zakazovaly v několika státech (konkrétně třeba v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku) nošení bikin na plážích a veřejných prostranstvích vládní nařízení. Zakázané ovoce však nejlépe chutná, a tak ženy odvážné plavky oblékaly čím dál častěji a klidně za to platily nemalé pokuty. Na popularitě nabyly bikiny roku 1957, kdy byl do kin uveden film „A bůh stvořil ženu“ se slavnou Brigitte Bardotovou v hlavní roli, a to v miniaturních dvoudílných plavkách. V průběhu 60. let už bikiny naplno zakotvily ve světě módních koupacích úborů. Postupem času se různě proměňoval jejich střih i materiál.