Plavky prošly v dějinách velkou proměnou. Jak se vyvíjela móda?

„Patří-li koupání k módě posledních let, pak je to móda zdravá a užitečná. Nese s sebou mnoho radosti a zábavy, mnoho svěžího a přirozeného. Oblékáte před koupáním plavky. Ideálním koupáním by bylo koupání bez plavek. To však není za daných poměrů vůbec možno. Proto oblékáte koupací šat obvykle z barevné vlny.“ Tato slova se objevila v roce 1932 v časopise Eva s podtitulem Časopis moderní ženy. Historie plavek, tedy zvláštních koupacích úborů, má své počátky v 19. století. Dle tehdejší módy a mravů nebylo přípustné přílišné odhalování těla, a tak muži i ženy k vodě oblékali speciální dlouhé kalhoty a tuniky, které byly šité nejčastěji z bavlny a flanelu. Tehdy bylo nepřípustné, aby se ženy na veřejných plovárnách ukazovaly v plavkách, a proto je až do vody dopravovaly speciální vozíky. V nich se zase po vykoupání rychle převlékly. Na konci 19. století již dámy mohly obléknout „odvážnější“ koupací šaty dlouhé nad kolena, které se doplňovaly stuhou v pase. Pánům byly k dispozici flanelové overaly s ramínky a s nohavicemi v délce nad kolena.

I na počátku 20. století měly plavky tělo spíše zahalovat. Na letních olympijských hrách v roce 1906 si dovolila australská plavkyně Annette Kellerman obléct úbor, který nezakrýval nohy a ramena, za což se dostala až před soud. Tehdy byl soudce natolik rozumný, že uznal praktičnost zmíněných plavek, a plavkyni tak nečekal žádný trest. Od 20. let 20. století pronikalo do módy opalování, což se odrazilo v nové podobě koupacího úboru. Již bylo povoleno odhalit ruce a nohy, a tak se začaly šít jednodílné plavky s nohavičkou nad kolena. Trend zkracování se ujal zejména ve 30. letech minulého století, kdy se do rukávů a nohavic začaly všívat gumičky, aby plavky seděly lépe na těle a byly tak více praktické při pohybu ve vodě. Nové trendy v oblasti plavkové módy byly roku 1937 popsány v již zmíněném časopise pro ženy s názvem Eva:

„Především se rozvíjí přepych v materiálech. Již nemusíme kupovati výhradně jednobarevné celovlněné plavky, těžké a huňaté, které měly jedinou výhodu, že rychle schly. Dnes máme velmi jemné, ručně pletené plavky, které dlouho uchovávají tvar, schnou stejně rychle a jsou při tom vzdušné. Jindy jsou vlněné plavky kombinovány s jednobarevnou bavlněnou nití, která vytváří zároveň ozdobný vzorek a zpevňuje vlněné tkanivo. Nejoblíbenějším tkanivem letošních plavek, a zároveň nejčastějším, je lastex, pletivo, obsahující gumová vlákna. Linii plavek se věnuje stále větší a větší péče. Nejmodernější koupačky mají zvýšený pas a poprsí podtrženo, vzorem je linie středověkých krojů, které prý budou inspirovati i módu šatů v příštím roce; jen objem prsou je menší než kdysi. Výstřihy jsou všeobecně značné, vzadu sahají až pod pas a jsou špičaté, vpředu se často vystřihují také až k pasu a na hrudi jsou oba rozstřižené díly svazovány silnou šňůrou. Jindy jsou výstřihy barevně lemovány a dvojitým krajem se protahuje šňůra vpředu i vzadu, a tu můžeme potom uvolnit, podle toho, jak velký chceme mít výstřih. Mnoho koupacích úborů se skládá ze dvou dílů, krátkých přiléhavých kalhot a živůtku, buď docela od nich odděleného nebo jen připnutého v pase. Plavky na slunění bývají vystřihovány nejen vzadu a na hrudi, ale i v pase, takže pokrývají jen docela malou část těla. Zato se na ně obléká plážový kabátek, bolerka a kalhoty z plátna nebo šantungu, někdy i celé plážové šaty, krátké jen do polou lýtek. Také v barvách máme velký výběr; oblíbené jsou plavky režného plátna a všechny tóny pastelové. Moderní plavky jsou často vzorované, na příklad na vlněných plavkách jsou vyšívané květy, puntíky, písmena a číslice, zvířátka a figurky. (…) Letos konečně se doopravdy ujaly plavky vzorečkové – pokud je ovšem postava snese.“

Významným dnem ve vývoji plavek byl 5. červenec 1946. Tehdy francouzský designér jménem Louis Réard světu představil šokující dvoudílné plavky, které dostaly název podle ostrova v Tichém oceánu, kde se testovaly jaderné zbraně – plavky měly sklidit také velký výbuch, což se i stalo. Již reklamní heslo „Menší než nejmenší plavky na světě“ bylo pohoršující, samotný model o to více. Údajně ho žádná modelka nechtěla předvádět, a proto první bikini oblékla na módní přehlídce v Paříži exotická tanečnice jménem Micheline Bernardini, se kterou se Réard seznámil v místním kasinu. Vrchní díl plavek byl tvořen malými trojúhelníčky spojenými tenkou šňůrkou, spodní díl odhaloval zadeček. A tak se na návrháře snesla vlna kritiky. Bikini společnost přijala až roku 1957, kdy je na filmovém plátně předvedla populární herečka Brigitte Bardot, která se tak stala inspirací pro celou řadu Francouzek.

U nás se bikinová móda prosadila v 60. letech 20. století. Do té doby byly v oblibě plavky jednodílné, většinou doma šité nebo háčkované ze speciální impregnované vlny. Od poloviny 60. let se také začaly plavky vyrábět z nového a velice praktického materiálu, elastanu.

Dnes jsou oblíbené plavky jednodílné i dvoudílné, v bohaté nabídce si vybere každý.