ROZHOVOR | Trump před 5 lety vypověděl dohodu o íránském jaderném programu. Dosáhl opaku toho, co zamýšlel, tvrdí odborník Horčička

Dne 2. května 2018 Spojené státy vedené tehdejším prezidentem Donaldem Trumpem oficiálně odstoupily od Společného uceleného akčního plánu (JCPOA), neboli multilaterální mezinárodní dohody, ve které se Írán zavázal omezit svůj kontroverzní jaderný program výměnou za zrušení sankčního režimu, jemuž byl vystaven. Krok pro Trumpovu administrativu představoval jednoduchou možnost, jak se vymezit proti mezinárodnímu směřování předchozího prezidenta Baracka Obamy, soudí Matouš Horčička, odborník na Írán z Asociace pro mezinárodní otázky. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz vyjádřil názor, že Teherán do té doby dohodu dodržoval víceméně stoprocentně a že Trumpova politika maximálního tlaku pouze posílila íránské konzervativce na úkor reformistů, přičemž tamní režim dále přiblížila Rusku a Číně. 

Uzavření JCPOA v roce 2015 prezentovala tehdejší americká administrativa prezidenta Baracka Obamy jako svůj klíčový zahraničněpolitický úspěch. Dohoda byla naopak od počátku kritizována částí amerického politického spektra, do něhož se řadil i Obamův nástupce v Bílém domě Donald Trump. Nakolik v úvahách jeho týmu o vypovězení úmluvy hrála roli negace a, řekněme, demonstrativní vymezení se proti předchozí administrativě? Nebo byl tento krok jasným projevem odlišné Trumpovy zahraničněpolitické koncepce, která odmítala multilateralismus a zároveň byla vstřícnější k zemím zastávajícím vůči JCPOA kritický postoj, jako Izrael či Saúdská Arábie?    

Oba zmíněné aspekty se v odstoupení Spojených států od JCPOA jistou měrou projevily. Zaprvé, pro Trumpovu administrativu bylo odstoupení od JCPOA výraznou a poměrně jednoduše realizovatelnou možností, jak vyjádřit nesouhlas nejen s usmiřovací politikou Obamovy administrativy vůči Íránu, ale i jejím celkovým mezinárodněpolitickým směřováním. K tomu se pojí onen druhý aspekt, a sice odlišné nastavení mezinárodní politiky Spojených států, v jehož rámci se Trumpova administrativa více opřela o tradiční americké spojence v regionu, zejména Izrael a Saúdskou Arábii. Právě tyto státy nelibě vnímaly změny, které měla implementace JCPOA přinést, zejména ukončení politiky maximálního tlaku proti Íránu a jeho izolace ze strany mezinárodního společenství. To mělo být mimo jiné reprezentováno postupným uvolňováním sankcí vůči Íránu, což Izrael i Saúdská Arábie chápaly jako nepřímou finanční podporu íránských vojenských aktivit například v Libanonu či Jemenu. 

Můžeme na základě informací, které se objevily s pětiletým odstupem, činit kategoričtější soudy o tom, nakolik íránský režim před rokem 2018 ujednání JCPOA dodržoval? 

Dle mého názoru Írán do roku 2018 ujednání JCPOA dodržoval víceméně stoprocentně. Vláda tehdejšího íránského prezidenta (Hasana) Rúháního na implementaci dohody spoléhala a na financích,  které měla získat díky uvolnění sankcí, chtěla stabilizovat íránský sociální systém a zdravotnictví. Kdyby dohodu porušovala, nic by tím nezískala. Odlišným způsobem se k tomu mohly stavět některé konzervativní a „jestřábí“ kruhy uvnitř režimu, jimž bylo jednání se Spojenými státy ideologicky protivné a mohly se jej tak pokusit torpédovat interním vytvářením prohřešků proti dohodě a nabourávat tím důvěru mezi smluvními stranami. Trumpova administrativa jim však k tomu ani nedala pořádnou příležitost. 

Ohlédneme se za vývojem uplynulých pěti let, dosáhla americká strana toho, co si od vypovězení JCPOA - alespoň dle veřejných proklamací představitelů Trumpovy administrativy - slibovala? 

Domnívám se, že Trumpova administrativa dosáhla opaku oproti tomu, co původně zamýšlela. Politika maximálního tlaku měla Írán mezinárodně izolovat, zastavit jeho jaderný program a destabilizovat jeho režim tím, že zhorší jeho vnitřní ekonomickou situaci a přiměje podstatnou část populace k protestům. Místo toho však akorát přerušila dialog mezi Západem a Íránem a přiměla tamní režim ke sbližování s Ruskem a Čínou. Vnitřní ekonomická situace se sice zhoršila, ale tento trend dopadl především na obyvatele mimo režimní struktury, zatímco prorežimní mocenské kruhy jako Islámské revoluční gardy profitují z černého obchodu s ropou a pašování, neboť tyto činnosti částečně spadají do jejich působnosti.  

Na íránské politické scéně došlo k drtivé porážce reformistických a pragmatických kruhů kolem prezidenta Rúháního, které se v očích íránské veřejnosti zdiskreditovaly tím, že slíbily prosperitu nebo oslabení hrozby amerického úderu na íránském území prostřednictvím implementace dohody, přičemž nic z toho se nepodařilo proměnit ve skutečnost a reformisté se stali marginálními. Naopak došlo k výraznému posílení konzervativních kruhů, což se projevilo jejich drtivým vítězstvím v parlamentních a prezidentských volbách, které vyhrál současný prezident Ebráhím Ra’ísí. Právě jeho vláda nyní akceleruje jaderný program, nad nímž má Mezinárodní agentura pro atomovou energii, a tím pádem celý svět, kvůli odstoupení Spojených států od JCPOA jen omezený dohled. 

Írán jistou dobu tvrdil, že bude JCPOA nadále dodržovat. Následně ale avizoval, že se v několika fázích přestane konkrétními ujednáními řídit. Co tento posun sledoval? Byla to především snaha vytvořit tlak na další strany dohody, aby se nepřipojovaly k Trumpem obnovenému sankčnímu režimu? 

Určitě ano, Írán svůj jaderný program v tomto případě využíval jako nástroj pro vyjednávání se stranami dohody. K tomuto kroku se Írán uchýlil v momentě, kdy bylo zjevné,  že zejména evropské státy dohody - Velká Británie, Francie a Německo - mimo jiné selhaly v efektivní implementaci protisankčního systému INSTEX, který měl zajistit provádění JCPOA navzdory americkým sankcím, a tím pádem umožnit Íránu získat očekávané ekonomické benefity. Když se však očekávaná prosperita nedostavila, Írán se vrátil k osvědčené taktice, a sice hrozbě jaderným programem, neboť právě tato hrozba je jednou z mála, která vždy přinutila svět naslouchat. 

Dá se s větší určitostí říci, zda Írán postupem v jaderném programu sleduje skutečně výrobu jaderné zbraně, či usiluje o zisk technologie, které mu v případě potřeby umožní tuto zbraň rychle zkonstruovat? Nebo je jaderný program primárně nástroj, kterým se Teherán dle potřeby ohání v jednání s okolním světem, jak může naznačovat Vaše předchozí odpověď?  

Domnívám se, že Írán potřebnou technologií k sestrojení jaderné zbraně již disponuje. Pravděpodobně by měl být schopen sestrojit jadernou zbraň již relativně rychle a nyní se snaží využít zbývajícího  dostupného prostoru k posledním jednáním s mezinárodním společenstvím, než se mu jadernou zbraň skutečně podaří vytvořit. Zdá se, že íránský režim její vytvoření oddaluje a váhá, zda ji skutečně sestrojit, protože to by znamenalo otevření pomyslné Pandořiny skříňky a Irán neví, jakou reakci mezinárodního společenství by to mohlo způsobit. Byla by to úplně nová situace, do níž se nikoli malé množství nejen íránských politiků nechce dostat. Pokud by však zejména bezpečnostní okolnosti Írán v uvozovkách zahnaly do kouta, pak by onu červenou linii sestrojení bomby nepochybně překročil a učinil by z ní pilíř své obranné a bezpečnostní strategie. 

Trumpův nástupce v úřadu prezidenta Spojených států dával již během své volební kampaně najevo ochotu vrátit se k JCPOA. Následně však svá slova revidoval s tím, že situace okolo íránského jaderného programu se změnila, a proto je nejprve nutné dojednat jiné podmínky. Domníváte se, že Írán je momentálně připraven přistoupit za jistých okolností na požadavky formulované Washingtonem?  

Domnívám se, že v současnosti je to téměř vyloučené. Írán je momentálně mezinárodněpoliticky čím dál více orientován na nově se formující mocenský blok okolo Číny a Ruska, který má potenciál mu poskytnout dostatečný manévrovací prostor bez nutnosti příliš extenzivně jednat se Západem.  V rámci mezinárodních jednání pak Íránu spoléhá zejména na Čínu,  což dokazuje i přelomové a Čínou zprostředkované jednání se Saúdskou Arábií o normalizaci vztahů. Pokud by se tedy někdy v budoucnu eventuálně mělo jednat o nové jaderné dohodě, je možné, že by tato jednání probíhala na odlišném půdorysu, a sice pod záštitou Číny. Na rozdíl od Spojených států nebo Evropské unie se totiž těší  určité íránské důvěře. 

Nakolik ovlivňuje přístup Íránu k jadernému programu po roce 2018 tamní turbulentní vnitropolitická situace? 

Vnitropolitická situace stav íránského jaderného programu nepochybně ovlivnila. S vítězstvím konzervativních proudů ve volbách v íránské politice výrazně zesílila teze, že jaderná zbraň bude představovat reálnou garanci íránské bezpečnosti na rozdíl od mezinárodních smluv, které Íránu tuto garanci nepřinesly. Akceleraci jaderného programu tak lze spojit s přesvědčením části současné íránské politické reprezentace, pro níž je jaderná zbraň odpovědí na některé stěžejní vnitropolitické i zahraničněpolitické problémy. 

Související

Boris Jelcin Rozhovor

Jelcin před 30 lety rozpustil parlament. Šlo o tvrdý mocenský střet, ne o souboj idejí, hodnotí Holzer

Dne 21. září 1993 se tehdejší ruský prezident Boris Jelcin rozhodl rozpustit parlament. Krok, který neměl oporu v platné ústavě, výrazně eskaloval politickou krizi v zemi, jež následně vyústila v násilnosti s několika stovkami mrtvých. Politolog Jan Holzer se nicméně nedomnívá, že by se jednalo o zásadní moment pro přehodnocení přístupu Západu vůči postsovětskému Rusku. Profesor z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v rozhovoru pro EuroZprávy.cz připomíná, že aktérů, kteří by výrazně podporovali ryze demokratické principy, bylo na ruské politické scéně naprosté minimum. Podle odborníka převládlo mocenské uvažování a hledání řešení bez ohledu na pevné ideové konstanty. Pokládá proto i otázku, zda Západ raději neupřednostnil sociálně-ekonomickou a územní stabilizaci Ruska před vizí jeho demokratizace.   
Jimmy Carter Rozhovor

Dohody z Camp Davidu se před 45 lety staly prvním kamenem izraelsko-arabských vztahů, konstatuje Zouplna

Izrael a Egypt uzavřely před 45 lety, 17. září 1978, v letním sídle amerických prezidentů dohody, které otevřely cestu k normalizaci vztahů těchto letitých nepřátel a měly se proklamativně stát i základem pro širší mír na Blízkém východě. Celému procesu přitom opakovaně hrozil krach, připomíná Jan Zouplna z Orientálního ústavu Akademie věd. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz za hlavní důvod snah o vzájemné urovnání označil skutečnost, že obě země si další konfrontaci nemohly dovolit, k čemuž se přidaly i bezprecedentně vysoké finanční pobídky z americké strany. Odborník na moderní dějiny blízkovýchodního regionu rovněž poukázal na odvrácenou tvář dohod a nastínil, proč nevedly k normalizaci izraelsko-arabských vztahů v plném významu slova. 

Více souvisejících

rozhovor Jaderné zbraně Írán Donald Trump Matouš Horčička

Aktuálně se děje

před 49 minutami

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Zuzana Čaputová

Čaputová vyzývá Slováky k účasti ve volbám, zatímco ji Fico chce žalovat

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová vyzvala Slováky k účasti ve volbám. Ty se konají už v sobotu 30. září a kampaň je na vrcholu. Učinila tak opakovaně a zdůrazňuje, že volby jsou obrazem stavu společnosti ve státě. A ať dopadnou jakkoliv, stále jsou demokratické, což je podle ní správné. Slovenská prezidentka nebude pokračovat do druhého volebního období a předseda nejsilnější strany Robert Fico ji chce po volbách obžalovat. 

před 4 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

včera

Ilustrační foto

Důvěra v českou ekonomiku spadla nejníže od covidu. Důvěra v průmyslu je nejnižší od roku 2009

Důvěra v českou ekonomiku se letos v září propadla nejníže za celé období od března 2021. V březnu 2021 se přitom Česko potýkalo s pandemií covidu a souvisejícími restrikcemi, přičemž hrozily těžké lockdowny průmyslu. Není tedy divu, že tehdy byla důvěra v ekonomiku poměrně nízká. Nyní však k povážlivému poklesu důvěry na tehdejší úrovně dochází bez výraznější hrozby pandemických restrikcí. 

včera

Searching for Home

Jak zní jazz 21. století? Už ve středu se v klubu Jazz Dock odehraje finále soutěže Jazzfruit

Finále čtrnáctého ročníku soutěže Jazzfruit pro mladé jazzové i jazzem inspirované kapely ze střední Evropy se uskuteční již tuto středu 27. září v klubu Jazz Dock od 19.00 hodin. Vítězem letošního ročníku se může stát německá formace Searching for Home, polská skupina Ninja Episkopat nebo ostravská písničkářka Nika, která je zároveň vítězkou v kategorii Junior. O prvenství rozhodne nejen odborná porota, ale i samotní návštěvníci koncertu. Finálový koncert v Jazz Docku zakončí výherce minulého ročníku, polské Marcin Pater Trio.

včera

včera

včera

Jakub Voráček

Jágr povolal do kladenského realizačního týmu novou posilu. Voráček pomůže jako mentor

Přestože se hokejovému Kladnu povedlo po třech kolech konečně bodovat, když nad favoritem z Vítkovic na jeho ledě vyhrálo 3:2 po nájezdech, stále jsou Středočeši pasováni do role největších outsiderů extraligy. I proto se majitel Jaromír Jágr rozhodl k posílení realizačního týmu. Zavolal svému kamarádovi a bývalému reprezentantovi Jakubu Voráčkovi, aby právě on pomohl Kladnu coby mentor. Mistr světa z roku 2010, jenž svou kariéru v NHL musel přerušit kvůli zdravotním problémům, nakonec tuto nabídku přijal.

včera

Vít Rakušan

ANO hrozí kvůli Rakušanovi hlasováním o nedůvěře

Vít Rakušan (STAN) nemůže být podle předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Aleny Schillerové nadále ministrem vnitra. Ve hře je i hlasování o nedůvěře vládě, pokud bude premiér Petr Fiala (ODS) bagatelizovat zjištění, že Rakušan měl šifrovaný telefon.

Aktualizováno včera

včera

Hokej, ilustrační fotografie.

Kladenský útočník Strnad si tři zápasy nezahraje kvůli napadení čárového rozhodčího

Hokejové Kladno se bude muset ve třech zápasech extraligy obejít bez útočníka Jakuba Strnada. Ten v rámci zápasu 3. kola s Vítkovicemi srazil u mantinelu tvrdě na led čárového rozhodčího Vladimíra Rožánka, jenž se následně těžce sbíral z ledu a další minuty zápasu musela odřídit zbývající trojice sudích. Právě za tento incident, jak informovala v sobotu Asociace profesionálních klubů na webu, obdržel třízápasový distanc a k tomu navíc i pokutu ve výši 10 procent měsíčního platu.

včera

včera

včera

včera

Ukrajina už obdržela první tanky Abrams, oznámil Zelenskyj

Ukrajinská armáda si převzala první americké tanky Abrams, dostat má celkem 31 strojů. O předání obrněnců dnes informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V tuto chvíli není jasné, kolik obrněnců má Kyjev k dispozici. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy