Evropská unie je v boji proti změně klimatu ambiciózní a dokáže udávat trendy pro svět. Analytička organizace Fakta o klimatu Kateřina Kolouchová v rozhovoru pro EuroZprávy.cz popsala, jak se nejen EU, ale také České republice daří v globální snaze o záchranu klimatu. „Myslím si, že by Česku pomohlo myslet na dva, tři kroky dopředu, zkrátka uvažovat v delších časových horizontech,“ říká.
Má Evropská unie nástroje na to, aby dokázala dotlačit členské státy k tomu, aby respektovaly společnou klimatickou politiku?
Všechny členské státy se podílejí na tvorbě evropské klimatické politiky. Máme české zástupce v Evropské komisi a Evropském parlamentu, v Radě EU sedí jednotliví ministři a ministryně. Česko má tedy svůj hlas a může prosazovat politiku, která je pro něj výhodná.
Dále v Evropské unii existuje Evropský klimatický zákon, kde se EU jako celek zavázala dosáhnout klimatické neutrality v roce 2050 a do roku 2030 snížit emise o 55 procent v porovnání s rokem 1990. Celoevropský cíl je právně ukotven a potom je na jednotlivých členských státech, jak si stanovují individuální cíle.
Když se podíváme na Česko, tak vidíme, že stále čeká na schválení aktualizace strategických koncepcí v oblasti ochrany klimatu a transformace energetiky. Státní energetická koncepce je z roku 2015 a Politika ochrany klimatu z roku 2017. Pak ještě máme Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu z roku 2020. Vznikl tedy předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu. Dokumenty tak úplně nereflektují současný svět.
Evropská unie se na konferencích COP tváří trochu jako příklad boje proti změnám klimatu, ale přitom se zdá, že to sama úplně nezvládá, respektive její členské státy.
Hodně záleží na tom, kam se v Evropě podíváme. Máme státy, které jsou v klimatické politice ambicióznější, typicky severské země nebo Německo. Pak máme ty pomalejší, jako Česko.
Ale Evropskou unii jako celek za lídra do jisté míry považovat lze – například obchodování s emisními povolenkami vzniklo v EU už v roce 2005 a podobně dalších klimatických politikách udává Unie trend. V roce 2026 má začít fungovat takzvané uhlíkové clo, které zpoplatní emisně náročné dovozy ze třetích zemí, což může do budoucna sloužit jako inspirace pro ostatní země.
I v tématu ochrany biodiverzity Evropská unie sehrála klíčovou roli pro to, aby cíle byly vyšší a ambicióznější. Na druhou stranu je otázka, jak se Unii daří v průmyslové politice, což je velké téma posledních několika let, kdy vidíme, že Čína je mnohonásobně napřed v rozvoji obnovitelných zdrojů nebo elektromobility.
Proto je ústředním tématem příští Evropské komise konkurenceschopnost, prosperita a bezpečnost. Je důležité, že když se podíváte do nominačních dopisů jednotlivých komisařů a komisařek, tak všechny klimatické ambice zůstávají, což je za mě dobrá zpráva. Ale celé se to bude více rámovat směrem ke konkurenceschopnosti a prosperitě a bude se víc dbát na ochranu unijního průmyslu.
To mě přivádí k tomu, že hodně mluvíme o konkurenceschopnosti. Ale když vidíme, jak je Čína napřed a NATO i Česko ji vnímá jako hlavní bezpečnostní hrozbu – není právě klima oblast, kde bychom měli všichni spolupracovat a vzájemně se posílit?
Určitě souhlasím se spoluprací. Potom je otázka, zda chceme co nejrychleji snižovat emise i za cenu jisté závislosti a importovat nízkoemisní technologie z Číny, nebo nám jde více o ochranu domácího průmyslu a počkáme, než nízkoemisní technologie naberou rychlost i v Evropské unii.
Spolupráce je ale určitě důležitá a vypíchla bych, že když se každoročně pořádají klimatické konference, je to poměrně unikátní v tom smyslu, že se schází skoro všechny státy světa, aby řešily ochranu klimatu – i když třeba ne vždy ty výsledky jsou tak ambiciózní, jak bych si přála.
Všechny země světa – takže i Severní Korea?
Ano, i Severní Korea se konferencí účastní, ratifikovala i Pařížskou dohodu. Neratifikovaly ji pouze Írán, Libye a Jemen.
Několikrát jsme už zmínili Pařížskou dohodu. Je skutečně mrtvá, jak už několikrát proběhlo v médiích? Oteplení přece jen překročilo už určitou mez.
Za mě není, doufám v to. Na podzim vyšla zpráva Programu OSN pro životní prostředí, která říká, že svět je momentálně na cestě k oteplení 2,6-3,1 stupňů Celsia do konce století oproti předindustriálnímu období. Což je nad hranicí Pařížské dohody, která se pohybuje v rozmezí 1,5-2 stupně Celsia. Ale zároveň ta zpráva říká, že teoreticky i technologicky je dosažení klimatických ambic možné, ale země by opravdu potřebovaly zabrat v implementaci a reálném snižování emisí více a rychleji než dosud.
Které země byste v rámci dodržování klimatických dohod považovala za černé ovce, co snahy o omezení klimatických změn narušují?
Každá země má různé výchozí podmínky, ať už jde například o ekonomické nebo geografické hledisko. To vstupuje do toho, co může v ochraně klimatu dělat. Nějakým způsobem by se za černé ovce mohly považovat země, které jsou významně závislé na produkci a exportu fosilních paliv. Takže třeba Rusko, Saúdská Arábie nebo Írán, který ani neratifikoval Pařížskou dohodu a zároveň nemá žádný cíl klimatické neutrality.
Takže jde i o Ázerbájdžán, který konferenci letos pořádá.
U Ázerbájdžánu polovinu HDP tvoří export fosilních paliv, takže ano, určitě to vstupuje do toho, jak moc chce odcházet od fosilních paliv.
Nestřílí se Evropská unie tak trochu do nohy, když tolik podporuje obchod se zemním plynem s Ázerbájdžánem?
Je otázka, o jakém časovém horizontu se bavíme. Víme, že třeba zemní plyn budeme v nějaké míře potřebovat, abychom vyrovnávali výrobu elektřiny v případech, kdy nebude dostatek energie z obnovitelných zdrojů nebo jaderné energetiky. Takže plyn bude jako přechodné palivo ještě nějakou dobu potřeba. Do jisté míry dává import smysl, ale nemělo by to jít na úkor obnovitelných zdrojů.
Když se podíváme na celou Evropskou unii, tak v Česku se obnovitelné zdroje energie na výrobě elektřiny podílejí jen z 15 %. To je úplně nejnižší číslo z Evropské unie.
Zvládá tedy Česko obecně držet krok s globálními snahami o omezení dopadů klimatických změn?
Česko má ještě spoustu úkolů a je to vidět na příkladu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Vidíme, že Česko je na chvostu Evropské unie. Zároveň se ale v poslední době připravuje legislativa, která by měla urychlit mj. rozvoj větrné energetiky, která je zásadní pro rozvoj obnovitelné energie v Česku.
Obecně si ale myslím, že by Česko mohlo dělat mnohem více a vidíme, jak velké je ze strany politických představitelů spoléhání na jadernou energetiku. Musíme se ale zamyslet nad tím, za jak dlouho tu vznikne nový jaderný reaktor. Bude to třeba 15 až 20 let a do té doby bychom měli dělat maximum pro to, abychom co nejvíce rozjeli obnovitelné zdroje energie, ukládání energie a flexibilitu spotřeby.
Myslím si, že by Česku pomohlo myslet na dva, tři kroky dopředu, zkrátka uvažovat v delších časových horizontech. V létě se hodně řešilo rozšíření emisních povolenek na vytápění v budovách a na spalování paliv osobními auty. Podle mého názoru by vláda už nyní měla připravovat opatření, která dopad na domácnosti nebo malé podniky co nejvíce zmírní, tedy podpoří domácnosti v zateplování, výměně zdroje vytápění, bude rozvíjet veřejnou dopravu a elektromobilitu a podobně.
Jak už jsem říkala, dosud nejsou schválené aktualizované strategie transformace. Chybí předvídatelnost nejen pro stát nebo domácnosti, ale i pro byznys, který volá po signálech budoucího vývoje.
Takže dá se říct, že Česko má na to, aby dokázalo krok se snahami držet?
Určitě, ale chtělo by to větší politickou vůli a podporu progresivních byznysů, které už dnes vyrábějí nízkoemisní technologie. Stejně tak podporu jednotlivých domácností v tom, aby si mohly dovolit zateplit dům nebo přejít na nízkoemisní zdroj vytápění. K tomu docela dobře slouží Nová zelená úsporám. Bylo by ale dobré, aby se podpora více zaměřovala i na nízkopříjmové skupiny obyvatel nebo skupiny obyvatel, které žijí v nájmu a nevlastní bydlení. Zkrátka aby vznikly pobídky, které majitele nemovitostí motivují k zateplení domů a výměně zdrojů vytápění.
Související

Obyvatelům Pacifiku už jde o přežití, svět si na klimatických konferencích nastavuje zrcadlo, říká analytička pro EZ

Pařížská dohoda není mrtvá, nemůžeme ale nechat planetu shořet, varuje Měsícová
rozhovor , Klimatické změny , Kateřina Kolouchová
Aktuálně se děje
včera

Spotřeba uhlí ve světě je rekordní. Může za to válka na Ukrajině
včera

Zelenskyj přiznal, že ukrajinské síly nejsou schopny vytlačit ruské jednotky
včera

Ukrajincům se daří válku s Ruskem přenášet do Afriky a Sýrie. Pro Západ to je výhodné
včera

Severokorejci u Kursku působí jako čerstvé maso. Problémem je to, co bude následovat, varuje norský expert
včera

Princ byl v kontaktu s čínským agentem a přijde o britské královské Vánoce
včera

Díváme se na smrt Sýrie? Málokdo má zájem na míru, po moci baží příliš aktérů
včera

Válek je v nemocnici a ruší program do konce týdne
včera

Ani Turecko, ani Rusko. Kdo je nejdůležitějším hráčem v budoucnosti Sýrie?
včera

Netanjahu poprvé řekl, dokdy bude izraelská armáda okupovat syrskou hranici
včera

Zelenskyj rázně: Kdo zaručí, že se Rusko nevrátí? Přestaňte za nás jednat s Kremlem o míru
včera

Trump pošle Kellogga "na zkušenou" do Kyjeva. Koordinaci západní pomoci Ukrajině převezme NATO
včera

Evropské unii dochází čas. Moment pravdy v otázce Ukrajiny se blíží
včera

Politico: Třetí světová válka už začala. Na Ukrajině zástupně válčí desítky zemí
včera

Není to demokracie, ale máme svobodu. Jak se Sýrie za týden od pádu Asada změnila?
včera

Kim poslal do Ruska to nejlepší, co má k dispozici. Proti Ukrajincům stojí elitní jednotky Storm Corps
včera

Polsko ohledně Sýrie spoléhá na EU. Mohlo by ale mít ambici zasáhnout Rusko tam, kde to nečeká
včera

Český astronaut Aleš Svoboda má za sebou první fázi výcviku
včera

Feri zůstává ve vězení. S dovoláním k Nejvyššímu soudu neuspěl
včera

Rusové zadrželi podezřelého z útoku na generála Kirillova. Terorismus, tvrdí Moskva
včera
Aktuální počasí: Česko překvapila ledovka. Meteorologové varují
Ledovka mohla ve středu ráno překvapit chodce i řidiče na některých místech. Meteorologové vydali výstrahu, ve které varují před zmíněným jevem na Českomoravské vrchovině a v části Jihomoravského kraje.
Zdroj: Jan Hrabě