Evropská unie je v boji proti změně klimatu ambiciózní a dokáže udávat trendy pro svět. Analytička organizace Fakta o klimatu Kateřina Kolouchová v rozhovoru pro EuroZprávy.cz popsala, jak se nejen EU, ale také České republice daří v globální snaze o záchranu klimatu. „Myslím si, že by Česku pomohlo myslet na dva, tři kroky dopředu, zkrátka uvažovat v delších časových horizontech,“ říká.
Má Evropská unie nástroje na to, aby dokázala dotlačit členské státy k tomu, aby respektovaly společnou klimatickou politiku?
Všechny členské státy se podílejí na tvorbě evropské klimatické politiky. Máme české zástupce v Evropské komisi a Evropském parlamentu, v Radě EU sedí jednotliví ministři a ministryně. Česko má tedy svůj hlas a může prosazovat politiku, která je pro něj výhodná.
Dále v Evropské unii existuje Evropský klimatický zákon, kde se EU jako celek zavázala dosáhnout klimatické neutrality v roce 2050 a do roku 2030 snížit emise o 55 procent v porovnání s rokem 1990. Celoevropský cíl je právně ukotven a potom je na jednotlivých členských státech, jak si stanovují individuální cíle.
Když se podíváme na Česko, tak vidíme, že stále čeká na schválení aktualizace strategických koncepcí v oblasti ochrany klimatu a transformace energetiky. Státní energetická koncepce je z roku 2015 a Politika ochrany klimatu z roku 2017. Pak ještě máme Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu z roku 2020. Vznikl tedy předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu. Dokumenty tak úplně nereflektují současný svět.
Evropská unie se na konferencích COP tváří trochu jako příklad boje proti změnám klimatu, ale přitom se zdá, že to sama úplně nezvládá, respektive její členské státy.
Hodně záleží na tom, kam se v Evropě podíváme. Máme státy, které jsou v klimatické politice ambicióznější, typicky severské země nebo Německo. Pak máme ty pomalejší, jako Česko.
Ale Evropskou unii jako celek za lídra do jisté míry považovat lze – například obchodování s emisními povolenkami vzniklo v EU už v roce 2005 a podobně dalších klimatických politikách udává Unie trend. V roce 2026 má začít fungovat takzvané uhlíkové clo, které zpoplatní emisně náročné dovozy ze třetích zemí, což může do budoucna sloužit jako inspirace pro ostatní země.
I v tématu ochrany biodiverzity Evropská unie sehrála klíčovou roli pro to, aby cíle byly vyšší a ambicióznější. Na druhou stranu je otázka, jak se Unii daří v průmyslové politice, což je velké téma posledních několika let, kdy vidíme, že Čína je mnohonásobně napřed v rozvoji obnovitelných zdrojů nebo elektromobility.
Proto je ústředním tématem příští Evropské komise konkurenceschopnost, prosperita a bezpečnost. Je důležité, že když se podíváte do nominačních dopisů jednotlivých komisařů a komisařek, tak všechny klimatické ambice zůstávají, což je za mě dobrá zpráva. Ale celé se to bude více rámovat směrem ke konkurenceschopnosti a prosperitě a bude se víc dbát na ochranu unijního průmyslu.
To mě přivádí k tomu, že hodně mluvíme o konkurenceschopnosti. Ale když vidíme, jak je Čína napřed a NATO i Česko ji vnímá jako hlavní bezpečnostní hrozbu – není právě klima oblast, kde bychom měli všichni spolupracovat a vzájemně se posílit?
Určitě souhlasím se spoluprací. Potom je otázka, zda chceme co nejrychleji snižovat emise i za cenu jisté závislosti a importovat nízkoemisní technologie z Číny, nebo nám jde více o ochranu domácího průmyslu a počkáme, než nízkoemisní technologie naberou rychlost i v Evropské unii.
Spolupráce je ale určitě důležitá a vypíchla bych, že když se každoročně pořádají klimatické konference, je to poměrně unikátní v tom smyslu, že se schází skoro všechny státy světa, aby řešily ochranu klimatu – i když třeba ne vždy ty výsledky jsou tak ambiciózní, jak bych si přála.
Všechny země světa – takže i Severní Korea?
Ano, i Severní Korea se konferencí účastní, ratifikovala i Pařížskou dohodu. Neratifikovaly ji pouze Írán, Libye a Jemen.
Několikrát jsme už zmínili Pařížskou dohodu. Je skutečně mrtvá, jak už několikrát proběhlo v médiích? Oteplení přece jen překročilo už určitou mez.
Za mě není, doufám v to. Na podzim vyšla zpráva Programu OSN pro životní prostředí, která říká, že svět je momentálně na cestě k oteplení 2,6-3,1 stupňů Celsia do konce století oproti předindustriálnímu období. Což je nad hranicí Pařížské dohody, která se pohybuje v rozmezí 1,5-2 stupně Celsia. Ale zároveň ta zpráva říká, že teoreticky i technologicky je dosažení klimatických ambic možné, ale země by opravdu potřebovaly zabrat v implementaci a reálném snižování emisí více a rychleji než dosud.
Které země byste v rámci dodržování klimatických dohod považovala za černé ovce, co snahy o omezení klimatických změn narušují?
Každá země má různé výchozí podmínky, ať už jde například o ekonomické nebo geografické hledisko. To vstupuje do toho, co může v ochraně klimatu dělat. Nějakým způsobem by se za černé ovce mohly považovat země, které jsou významně závislé na produkci a exportu fosilních paliv. Takže třeba Rusko, Saúdská Arábie nebo Írán, který ani neratifikoval Pařížskou dohodu a zároveň nemá žádný cíl klimatické neutrality.
Takže jde i o Ázerbájdžán, který konferenci letos pořádá.
U Ázerbájdžánu polovinu HDP tvoří export fosilních paliv, takže ano, určitě to vstupuje do toho, jak moc chce odcházet od fosilních paliv.
Nestřílí se Evropská unie tak trochu do nohy, když tolik podporuje obchod se zemním plynem s Ázerbájdžánem?
Je otázka, o jakém časovém horizontu se bavíme. Víme, že třeba zemní plyn budeme v nějaké míře potřebovat, abychom vyrovnávali výrobu elektřiny v případech, kdy nebude dostatek energie z obnovitelných zdrojů nebo jaderné energetiky. Takže plyn bude jako přechodné palivo ještě nějakou dobu potřeba. Do jisté míry dává import smysl, ale nemělo by to jít na úkor obnovitelných zdrojů.
Když se podíváme na celou Evropskou unii, tak v Česku se obnovitelné zdroje energie na výrobě elektřiny podílejí jen z 15 %. To je úplně nejnižší číslo z Evropské unie.
Zvládá tedy Česko obecně držet krok s globálními snahami o omezení dopadů klimatických změn?
Česko má ještě spoustu úkolů a je to vidět na příkladu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Vidíme, že Česko je na chvostu Evropské unie. Zároveň se ale v poslední době připravuje legislativa, která by měla urychlit mj. rozvoj větrné energetiky, která je zásadní pro rozvoj obnovitelné energie v Česku.
Obecně si ale myslím, že by Česko mohlo dělat mnohem více a vidíme, jak velké je ze strany politických představitelů spoléhání na jadernou energetiku. Musíme se ale zamyslet nad tím, za jak dlouho tu vznikne nový jaderný reaktor. Bude to třeba 15 až 20 let a do té doby bychom měli dělat maximum pro to, abychom co nejvíce rozjeli obnovitelné zdroje energie, ukládání energie a flexibilitu spotřeby.
Myslím si, že by Česku pomohlo myslet na dva, tři kroky dopředu, zkrátka uvažovat v delších časových horizontech. V létě se hodně řešilo rozšíření emisních povolenek na vytápění v budovách a na spalování paliv osobními auty. Podle mého názoru by vláda už nyní měla připravovat opatření, která dopad na domácnosti nebo malé podniky co nejvíce zmírní, tedy podpoří domácnosti v zateplování, výměně zdroje vytápění, bude rozvíjet veřejnou dopravu a elektromobilitu a podobně.
Jak už jsem říkala, dosud nejsou schválené aktualizované strategie transformace. Chybí předvídatelnost nejen pro stát nebo domácnosti, ale i pro byznys, který volá po signálech budoucího vývoje.
Takže dá se říct, že Česko má na to, aby dokázalo krok se snahami držet?
Určitě, ale chtělo by to větší politickou vůli a podporu progresivních byznysů, které už dnes vyrábějí nízkoemisní technologie. Stejně tak podporu jednotlivých domácností v tom, aby si mohly dovolit zateplit dům nebo přejít na nízkoemisní zdroj vytápění. K tomu docela dobře slouží Nová zelená úsporám. Bylo by ale dobré, aby se podpora více zaměřovala i na nízkopříjmové skupiny obyvatel nebo skupiny obyvatel, které žijí v nájmu a nevlastní bydlení. Zkrátka aby vznikly pobídky, které majitele nemovitostí motivují k zateplení domů a výměně zdrojů vytápění.
Související

Merz je radikálnější, tradiční strany musí reagovat na extremisty, říká politolog Nigrin

Evropa silné Německo potřebuje, ale motor se zadrhl. AfD může jít do příštích voleb s ambicí vyhrát, říká analytička Zavadilová
rozhovor , Klimatické změny , Kateřina Kolouchová
Aktuálně se děje
včera

Vévodkyně Meghan v nové roli. Takhle vystupuje ze stínu prince Harryho
včera

Policie pátrá po známém soudci. Na starosti měl i kauzy, které otřásly Českem
Aktualizováno včera

Evakuace v Brně. Na velkém sídlišti se našla letecká puma
včera

Výhled počasí až do začátku dubna. Meteorologové řekli, čím si ještě nejsou jistí
včera

Okay neodvrátilo konec. Firma vysvětlila, proč nevyšla restrukturalizace
včera

Prosíme, nevystupujte. Metro bude přes Florenc několik dní jen projíždět
včera

Musk měl pravdu, konkurence Starlinku neexistuje. Evropské společnosti narážejí na unijní byrokracii
včera

Co bude s Gazou? Dva plány, z nich jeden od Trumpa. Expertka naznačila, o co mu jde
včera

Nejen nerosty. Trump bude chtít, aby Zelenskyj ustoupil Rusku a skončil
Aktualizováno včera

Mimořádná zpráva Katastrofa u evropských břehů: Tanker plný chemikálií se srazil s kontejnerovou lodí, obětí jsou desítky
včera

Zelenskyj se poprvé od hádky s Trumpem sejde s americkou delegací. Chce navrhnout příměří s Ruskem
včera

Ukrajina smlouvu o nerostech podepíše, sdílení zpravodajských informací obnovujeme, prohlásil Trump
včera

Merz je radikálnější, tradiční strany musí reagovat na extremisty, říká politolog Nigrin
včera

80 let od nejničivějšího útoku na Japonsko. USA jeho brutalitou předčily i svržení atomových bomb
včera

Nová fáze druhého prezidentského období: Trumpa čeká první zatěžkávací zkouška
včera

25 procent nestačí. Trump může uvalit ještě vyšší cla, nevyloučil pád USA do recese
včera

Ostrý vzkaz Trumpovi: Chtějí zničit naše životy, nikdy nebudeme součástí USA, prohlásil Carney
včera

Krizový manažer a bývalý guvernér centrální banky. Kdo je nový kanadský lídr Mark Carney?
včera

Trump stupňuje tlak na Zelenského. Je připraven jednat o příměří, tvrdí
včera
Novým kanadským premiérem bude Mark Carney
Bývalý centrální bankéř Mark Carney se stane příštím premiérem Kanady poté, co zvítězil v boji o vedení federální Liberální strany. Carney, který dříve řídil reakce na finanční krize v Severní Americe i Velké Británii, se ujímá úřadu v době, kdy Kanada čelí bezprecedentní obchodní válce se Spojenými státy.
Zdroj: Libor Novák