Zaprodal a ponížil Čechy? Nejhoršího Českého vlastizrádce dohnalo pražské povstání k sebevraždě

Legionářský bráška

Emanuel Moravec se narodil v Praze 17. dubna 1893 do rodiny obchodníka. V roce 1912 dostudoval průmyslovou školu. Po vypuknutí 1. větová války se v roce 1915 dobrovolně přihlásil do rakousko-uherské armády. Při bojích v Haliči byl o rok později zajat a jako dobrovolník se připojil k srbské armádě. Teprve roku březnu 1917 se dostává do československé legie. Aby vylepšil svoje postavení, ohlásí, že je strojní inženýr. Na podvod se přijde až doma.

S legii projde celou anabázi od Zborova až po Vladivostok. Zde se poprvé v roce 1919 zaplete s vysokou politikou. Generál Radola Gajda jej přemlouvá, aby se připojil k jeho povstání proti admirálu Alexandru Vasiljeviči Kolčakovi.

Přestože to tehdy již kapitán Moravec odmítá je ze své funkce velitele rajónu 35. pluku na Ruském ostrově a je přeložen do Vladivostoku. V roce 1920 se vrací do vlasti. Přiváží si sebou i manželku Helenu Grigorijevnu. Brzy se jim narodil syn Igor.   

Dobrý důstojník

Po návratu do vlasti se Moravec přihlásí do nové československé armády. Jeho kariéra je strmá. Po vystudování Vysoké školy válečné v roce 1922 je povýšen na majora a působí na štábu zemského vojenského velitelství v Praze. Hojně publikuje teoretické vojenské práce. Spolupracuje s přítomností Ferdinanda Peroutky. Psal do Lidových novin, kde se jeho články objevovaly vedle článků Karla Čapka.

V roce 1926 přichází první kaňka. Po hloubkové kontrole se přichází na to, že se obohatil na vojenský účet. Prodal armádě knihy, které koupil se slevou, za plnou cenu. Moravec byl znám, že neuměl zacházet s penězi a žil si nad poměry. Toho poté využili i jiní. U nadřízených vše uhladil tím, že svědčil proti svému bývalému legionářskému bráškovi Gajdovi. Za to je povýšen na podplukovníka.

V roce 1932 se rozvádí s Helenou. Při službě na Slovensku ji totiž podvedl s teprve sedmnáctiletou Slovenkou. Ta se stane jeho druhou ženou. Pavle, jak se nová paní Moravcová jmenuje, se ještě téhož roku narodí syn Pavlík.

Roku 1936 je povýšen na plukovníka generálního štábu a stává se profesorem historie na Vysoké škole válečné. Po smrti prezidenta Masaryka je vybrán jako čestná stráž u jeho katafalku. Moravec ve svých článcích varuje před Německem. Přesto obdivuje Mussoliniho a italské fašisty a navrhuje se s nimi spojit.

V krizovém září 1938 je drží jednotky pod jeho velením pozice u Znojma. Bez rozkazu 28. září odjíždí do Prahy za prezidentem Eduardem Benešem a přesvědčuje jej k obraně za každou cenu. Ten jej odmítá. Po podepsání Mnichovské dohody je se skupinou vojáků připraven svrhnout vládu a bojovat. Vše však krachuje.

Moravec 5. října do Lidových novin píše článek Účtování a co dále. V něm navrhuje spolupráci s Němci. Je to jeho první krok ke kolaboraci.

Nejnenáviděnější kolaborant

Období druhé republiky je pro Moravce plné osobních krachů. Manželka jej přistihne s šestnáctiletou služebnou Jolanou, a tím končí jeho druhé manželství. Jolanu si o čtyři roky později vezme. Armáda mu nejprve zakazuje publikovat. Když neuposlechne je přeložen do zálohy. Údajně chce emigrovat do Jižní Ameriky.

Dříve než získá víza, přijde okupace. Moravec očekává, že bude zatčen. Stává se však něco jiného. Němci Moravcovi začnou nadbíhat a Moravce pozvou do Německa. Ten se vrací nadšen. Stává se z něj oddaný kolaborant.

Muž, který chtěl zemřít pro Československo jen o rok později, v říjnu 1939, vydává odporný kolaborantský elaborát V úloze mouřenína. V něm nejen odsuzuje ČSR, ale i demokracii a její představitele. Je plně pro spolupráci s nacisty.

Moravec je nejaktivnějším kolaborantem. Píše články, organizuje sobě podobné novináře, pořádá besedy, mluví v rozhlase. Od roku 1941 je předsedou Kuratoria pro výchovu mládeže. Organizace podobné Hitlerjugend, do které musí vstoupit všichni mladí lidé.

Rodina se musí podřídit. Synové přijímají německé občanství. Igor vstupuje do SS, Jiří do Wehrmachtu a Pavlík vstupuje do Hitlerjugend. Jolana se stává udavačkou gestapa.

Na vrchol se dostává po příjezdu Reinharda Heydricha. V lednu 1942 je jmenován ministrem školství a lidové osvěty. Jeho hvězdná hodina přichází po atentátu na Heydricha. Moravec píše, řeční, slibuje. A skutečně. Na jeden jeho projev zareaguje Karel Čurda.Na Moravce se chystal i atentát. Avšak parašutisté skupiny TIN zahynuli dříve, než se o něj mohli pokusit.

Čurda byl asi poslední člověk, který bral Moravce vážně. Mládež si dělala z akcí Kuratoria a samotného Moravce legraci. Když hovořil v rozhlase, lidé jej demonstrativně vypínali. Poslední jeho aktivitou bylo založení Ligy proti bolševismu v roce 1944. Členy do ní musel nahnat za pomoci výhrůžek transportu do koncentračního tábora.  

Když vypuklo 5. května Pražské povstání, zoufalí Němci jej chtěli převést do vysílací stanice v Mělníce, kde měl pronést uklidňující proslov. Při cestě Prahou však Moravec pochopil zoufalost situace a zastřelil se. Jeho mrtvolu zakopali na dvoře biskupského gymnázia. Tak skončil nejnenáviděnější muž Protektorátu.

 Do neštěstí přivedl i celou svoji rodinu. Pavlík zahynul při bombardování a Igor byl po válce popraven. Jolanu čekal kriminál a Jiřího odsun.