Nejkrutější vládkyně Evropy? Kateřina Medicejská rozpoutala masakr, který vstoupil do dějin

Krutá Kateřina pocházela z rodu Medici z Florencie. Protože jí zemřeli rodiče, když byla ještě dítě, vychovával ji její strýc, papež Klement VII. – Giulio de Medici. Proti němu se však zformovala opozice, která zbavila rod Medicejských moci a Kateřinu držela jako rukojmí. Roku 1530 se Klement VII. znovu ujal moci. V rámci jeho vymyšlené sňatkové politiky si měla Kateřina vzít za manžela následníka francouzského trůnu, Jindřicha Orleánského.

V roce 1533 se Kateřina Medicejská za Jindřicha Orleánského skutečně provdala. Roku 1536 nastoupil Jindřich na francouzský trůn jako Jindřich II. Manželskému páru to moc neklapalo, a to prý zejména proto, že se Kateřině nedařilo otěhotnět a dát tak svému muži dědice. Rozvod byl nakonec zažehnán v roce 1543, kdy se manželům narodilo první dítě. Nakonec jich měl pár deset. Král udržoval ještě milenecký vztah s Dianou de Poitiers, která ho ovlivňovala v osobním i politickém působení.

Král Jindřich II. v roce 1559 nečekaně zemřel na následky zranění, které utrpěl při turnaji. Na trůn tak usedl jeho syn František II., který však o rok později zemřel. Francouzským králem se stal nezletilý a nemocný Karel IX., za kterého prakticky vládla jeho matka Kateřina Medicejská. V celé Francii probíhaly od roku 1562 tzv. hugenotské války, tedy konflikty mezi hugenoty a katolíky. Na stranu katolíků se postavila mocná rodina de Guisů, protestanty vedl Jindřich Navarrský. Náboženské války skončily až v roce 1598.

Napjaté vztahy mezi katolíky a protestanty měla urovnat svatba dcery Kateřiny Medicejské, Markéty, a Jindřicha Navarrského. Opak byl však pravdou. Jenom pár dní po sňatku Markéty a Jindřicha, dne 24. srpna 1572, začal krvavý masakr hugenotů, který do dějin vstoupil pod označením Bartolomějská noc. Ten měla mít na svědomí právě Kateřina Medicejská.

Osudného srpnového dne roku 1572 byl mezi prvními obětmi vůdce hugenotů – admirál Gaspard de Coligny. Masakr vypukl v Paříži, kde jej vedl král Karel IX. a jeho matka Kateřina Medicejská. Hugenoti byli později vražděni po celé Francii. Krvavá likvidace protestantů trvala několik týdnů a zemřeli při ni tisíce lidí.

Nejvíce hugenotů bylo zavražděno v Paříži, Toulouse, Bordeaux, Lyonu, Bourges, Rouenu a Orleánsu. Masakry popisuje celá řada dobových písemných pramenů, zprávy o počtu obětí se však značně liší. Zatímco někteří autoři se zmiňují o dvou tisících mrtvých, jiní píší o desetitisících mrtvých. Mimo jiné se můžeme dočíst o tom, že po masakrech byly francouzské řeky plné mrtvol a nebylo možné lovit a konzumovat ryby. Dnes už se jenom těžko dozvíme, co na tom bylo pravdy.

Na celou událost reagoval sám papež Řehoř XIII., a to poněkud zvláštně. Nechal rozeznít všechny zvony jako symbol díkůvzdání, na počest vítězství pálila děla z Andělského hradu. Papež dal také razit pamětní mince a zhotovit pamětní medaili. Na jeho příkaz Giorgio Vasari, známý italský umělec a dvorní malíř rodiny Medicejských, vytvořil nástěnnou malbu Bartolomějské noci v Královské síni v Apoštolském paláci ve Vatikánu. Někteří badatelé tuto papežovu reakci považují za historický mýtus.

Rozdílné byly reakce evropských panovníků. Filip II. Španělský coby fanatický katolík s masakrem hugenotů souhlasil. Oproti tomu římský císař a český král Maxmilián II. Habsburský (mimochodem tchán Karla IX.) celou událost odsoudil.

Náboženské války ve Francii skončily až v roce 1598. Tehdy začal platit tzv. nantský edikt, který zrovnoprávnil hugenoty s katolíky a zaručoval svobodu náboženského vyznání. Roku 1685 však nechal francouzský král Ludvík XIV. nantský edikt zrušit.

Kateřina Medicejská později ztrácela svou moc ve Francii, a tak se stáhla do ústraní na zámek v Blois. Zde také 5. ledna 1589 ve věku 69 let zemřela.