Jak IS získává příznivce? Chová se jako západní pouliční gang

Centrálním nástrojem, jakým IS získává příznivce a formuje je ke svému obrazu, jsou virtuální lekce, tzv. durūs. Často se soustředí na studium Koránu, ale někdy mohou být vnímány jako sociální setkání, kde člověk může diskutovat o náboženských i osobních otázkách.

Tyto lekce se mohou konat v šifrovaných chatech dvakrát nebo třikrát týdně. „Šejk“ nebo jiný vlivný člen chatu nejdříve dočasně omezí členům skupiny možnost psát zprávy, aby mohl nepřetržitě publikovat lekce dne. Tato lekce obvykle začíná tzv. basmalou, která uvozuje i verše v Koránu - „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“. Po ní následuje chvála Alláhovi: „ Veškeré chvály patří Bohu, Pánu světů a nechť jsou mír a pozdravení na poslu Alláhovi, jeho rodině a jeho společnících."

„Šejk" pak učí o konkrétním tématu, jenž může být navržen účastníky chatu, případně na některé vnější události. Po skončení lekce je chat otevřen členům pro jejich otázky, na které „šejk“ odpovídá. Bývá též uspořádán krátký kvíz. Členů, kteří odpovědi špatně, se „šejk“ ptá, proč odpovědi právě takto a poskytuje „správnou“ odpověď. Těmito způsoby vedoucí chatu umožňuje konverzovat se členy, vybízet je k vzájemné interakci a posilovat skupinové členství.

Tyto lekce pokrývají široké spektrum témat, od systému víru, modliteb, exkomunikace či jiné džihádistické skupiny. V jiných lekcích jsou vyzdvihovány „mocné“ skutky IS a jeho „ctnosti“. IS je v nich oslavován za to, že přinesl jednotu lidí, usilujících o společný účel a stabilitu v „provinciích“.

Zvláštní pozornosti se dostává „konkurentům“ IS, jiným džihádistickým skupinám. „Šejk“ představuje jejich vůdce, učení a následně je porovná s IS. Snaží se přesvědčit své členy, že ostatní skupiny jsou deviantní a heretické skupiny, přednášející falešné učení. V jedné lekci, „šejch“ hrdě konstatovat, že někteří jemenští členové pobočky al-Káidy na Arabském poloostrově (AQAP) poznali její falešnost a přidali se k IS.

Proč je IS tak přitažlivý pro „osamělé vlky“?

V jiném článku na stránkách The Conversation, James L. Gelvin, profesor blízkovýchodních studií, si zamýšlí nad tím, proč lidé, kteří nežili podle zásad islámu, najednou chtějí v jeho jménu umřít. Poukazuje na to, že mnozí „osamělí vlci“ odpovědní za útoky na Západě, nebyli vzornými muslimy – sporadicky, pokud vůbec, chodily do mešity, pili během ramadánu, měli svobodomyslné přítelkyně či navštěvovali gay kluby a neměli příliš velkou znalost Koránu – např. dva britští džihádisté, předtím, než odešli do Sýrie bojovat za IS, si objednali knihu „ Korán pro blbý“.

Gelvin se domnívá, že tito jedinci se přidávají k IS nikoliv ani tak proto, že by je přitahovala jeho údajná „zbožnost“ jako spíše z důvodu, že zastává ty kulturní hodnoty, které zastávají i ti, co jsou neúspěšní, marginalizovaní a kteří trpí tím, co  psychiatři nazývají "antisociální poruchou osobnosti".

Těmito kulturními hodnotami je agresivní machismus, patriarchální hodnoty, redukce ženy na nástroj uspokojení, loajalita ke svým „bratrům“, odpor ke stálé prácí a důraz na okamžité uspokojení tužeb, včetně těch poskytujících největší vzrušení – tj. násilné akce. IS očividně zná svoji cílovou skupinu, jak dokazuje jeho propagační video, využívající známou herní sérii o gangsterech, Grand Theft Auto. Podle Gelvina skutečně IS připomíná spíše pouliční gang, známý ze Západu, než přísně zbožnou skupinu typu al-Káida. Této tezi nahrává i fakt, že ostré útoky na konkurenty -jako právě jiné džihádistické skupiny - jsou nedílnou součástí pouliční kultury. 

Klíčem úspěchu je zřejmě jeho schopnost cílit na různé typy osobností. Pro ty, jenž hledají náboženský smysl, jim poskytuje „pravé“ fundamentalistické a jednoduché učení. Pro ty, které fascinuje drsná kultura gangů, IS představuje ideální prostředek k vyjádření. Pro západní společnost obě tyto strategie představují naléhavou výzvu, jichž je třeba rychle vyřešit,aby IS nadále nezískával nové rekruty ochotné nést jeho hrůzné poselství dál.