Americký debakl na Blízkém východě. Profesor nešetří tvrdou kritikou

Vytrvale nekonsistentní politika

Jako názorný příklad uvádí Bergen "debakl v Turecku" a situaci, kdy turecká invaze do Sýrie, které dal Trump zelenou, vystavila americké spojence, syrské Kurdy, agresi druhé největší armádě NATO.

Stalo se tak po nedělním telefonátu mezi Trumpem a jeho tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoğanem, ve kterém šéf Bílého domu oznámil, že ze severovýchodní Sýrie stáhne americké vojáky, poukazuje profesor. Vysvětluje, že právě jejich přítomnost v praxi bránila turecké invazi.

"Je načase, abychom se stáhli z těch absurdních nekonečných válek, často kmenových, a přivedli naše vojáky domů," cituje analytik Trumpův vzkaz na Twitteru. Dodává, že prezident následně na stejné sociální síti "přeřadil na vyšší stupeň" a pohrozil Turecku zničením jeho ekonomiky, pokud učiní něco, co bude Trump považovat za přípustné, ačkoliv Spojené státy obecně dlouhodobým spojencům z NATO takto nevyhrožují.

Trump nás již do podobné situace zavedl dříve, konstatuje Bergen. Připomíná, že šéf Bílého domu loni v prosinci náhle nařídil stažení amerických vojáků ze Sýrie, které přehodnotil poté, co mu poradci naznačili, že z takového kroku budou profitovat čtyři američtí nepřátelé - Islámský stát, Írán, Rusko a syrský diktátor Bašár Asad.

Bergen nedávno v jiném komentáři pro server CNN položil otázku, zda politika Donalda Trumpa vůči Sýrii dává smysl někomu jinému než jemu samotnému. "Skutečností ale zůstává, že Trumpova syrská politika je součástí jeho postoje k dalším klíčovým národně-bezpečnostním výzvám, které svou vytrvale nekonsistentní zahraniční politikou zhoršuje," píše profesor.

Mezinárodní politika není Manhattan

V případě Íránu Trump odstoupil od dohody o jaderném programu, jejíž funkčnost byla široce potvrzována, a namísto toho uvalil na zemi drakonické sankce, poukazuje expert. Doplňuje, že Trumpova administrativa následně otočila a nabídla Teheránu rozhovory bez předběžných podmínek.

Poté, co Írán v červnu sestřelil americký dron, Trump posvětil vojenský úder na íránské cíle, ale v poslední moment jej odvolal, upozorňuje analytik. Podotýká, že po zářijovém útoku na klíčové saúdskoarabské rafinerie prezident tweetoval, že Spojené státy mají "zamířeno a nabito" a čekají na potvrzení pachatele, ale nakonec nikterak nereagoval, ačkoliv jeho administrativa i Británie, Francie a Německo označily za strůjce útoku Írán.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

V roce 2017 Trump nařídil vyslat do Afghánistánu tisíce dalších amerických vojáků se slovy, že nebude nastavovat žádný termín jejich stažení, uvádí Bergen. Dodává, že o dva roky později Trump schválil rozhovory s Tálibánem, které mohou vyústit v odchod všech amerických jednotek ze země v roce 2020.

Následně šéf Bílého domu náhle zrušil setkání s vůdci Tálibánu v Camp Davidu a jednání označil za "mrtvé", připomíná profesor. Opět proto pokládá otázku, zda Trumpova politika dává smysl někomu jinému než jemu samotnému.

Trump rovněž vyhrožoval Severní Koreji "ohněm a zlobou", aby se nakonec vyznal z lásky k tamnímu diktátorovi Kim Čong-unovi, prohlásil, že jaderná hrozba ze strany KLDR zmizela a zlehčoval pokračování severokorejských raketových testů, nastiňuje odborník. Podotýká, že prezidentův poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton, který byl nedávno propuštěn, ale varoval, že Pchjongjang nemá v úmyslu vzdát se svých jaderných zbraní.      

"Dává severokorejská politika prezidenta Trumpa smysl někomu jinému než Donaldu Trumpovi?" táže se proto analytik. Konstatuje, že neustále střídání postojů mohlo z pohledu Trumpa fungovat v prostředí realitních dohod na Manhattanu, ale z úst vrchního velitele amerických ozbrojených sil působí na spojence zmatečně.

Spojenci tak nevědí, jaké postoje zastávají Spojené státy k jednotlivým otázkám, zatímco američtí nepřátelé vnímají Trumpa jako muže prázdných slov, který sotva naplní své hrozby, kritizuje profesor. Připomíná heslo z Trumpovy kampaně "Budeme vítězit natolik, že z těch vítězství budete otrávení a unavení" a dodává, že pokud takto vypadají slibovaná vítězství, neradno domýšlet, jak by vypadaly prohry.